Nezdice (obec) [3662]
Za panství hraběnčina syna Norberta Johanna Törringa z Jettenbachu se rozsáhlé panství kvůli vysokým dluhům dostalo až donucené správy. Sequestrem (nuceným správcem) se stal pan Kryštof, rytíř z Milachu.V roce 1763 pak majetek v exekuci kupuje Kliment František, kníže bavorský, vévoda v Horní Falci a falckrabí rýnský, který jej připojil k tzv. české skupině saských panství. Po jeho smrti panství přechází na Karla, falckraběte z Zweibrückenu a po něm se roku 1795 dostává do vlastnictví bavorského kurfiřta Maxmiliána Josefa, vévody z Zweibrückenu. Roku 1805 se nakonec panství dostává státní smlouvou do majetku habsbursko-lotrinského rodu na Jeho královskou Výsost arcivévodu Ferdinanda, který jej spolu s dalšími majetky v roce 1815 postoupil císaři Františkovi I., od kterého přešly do rukou Leopolda II. Habsburského a od něj do majetku následníka trůnu Ferdinanda I., korunovaného za českého krále Ferdinanda V. zvaného Dobrotivý, který však v bouřlivém roce 1848 abdikoval ve prospěch Františka Josefa I..
Ještě za správy Leopolda II. byla v Nezdicích založena jednotřídní obecná škola. Před rokem 1848 byla také zavezena rokle v Horních Nezdicích a podél nové cesty začaly vznikat domky panských a lesních dělníků. Roku 1862 zde byla nadací patrona Ferdinanda V. postavena nová fara a opraven, vybaven a finančně zajištěn byl také zdejší kostel. V této době byl v obci mlýn s pilou a cihelnou, kovárna a hospoda. Tehdy Nezdice jako obec školní i farní zažívaly období svého největšího rozkvětu, k roku 1863 čítají Dolní Nezdice 23 domů se 174 obyvateli, v Horních Nezdicích bylo 37 domů s 252 obyvateli. Většina zdejších obyvatel se živila hospodařením na propachtované půdě a prací na panském, část místních mužů pracovala také jako zedníci, tesaři, lesní dělníci, v obci byli i tři košíkáři.
Smutnou kapitolou v jinak úspěšné době byl pro Nezdice rok 1864, kdy zde udeřila epidemie cholery, které podlehlo 7 lidí. Kraj během 19. století ještě postihlo ještě několik ničivých povodní, z nich asi nejhorší byla v roce 1889 - takzvaná Jánská povodeň po katastrofálním přívalovém dešti v okolí Měčína rozvodnila Kbelský, Příchovický a Třebýcinský potok a zanechala za sebou 50 obětí. I přesto se rozvoj obce nezastavil. V roce 1891 byl v Nezdicích založen Sbor dobrovolných hasičů. V následujícím roce byl na obecních pozemcích založen nový hřbitov, na kterém se dodnes pohřbívá. K roku 1900 počet v Dolních Nezdicích klesl na 106, v Horních jich však žilo již 331. V roce 1902 byl v Horních Nezdicích vybudován vodovod, v témže roce byla v Borovech zřízena železniční zastávka a v roce 1907 také poštovní úřad. Roku 1910 byl přes náhon postaven klenutý most, v příštím roce byla v Nezdicích založena kampelička. Zdejší farnost měla v tehdejší době na 800 farníků, do nezdické školy docházelo celkem 154 dětí. V obci svou činnost vykonávala Osvětová beseda, která se starala o kulturní život obce a mimo jiné také pořádala také oblíbená a žádaná divadelní představení.
Poklidný život v obci přerušil příchod první světové války. Z nezdické farnosti narukovalo celkem 110 mužů, 12 mužů bojovalo jako legionáři na ruské frontě. Zpátky domů se jich nevrátilo 19. S postupujícími měsíci neustále rostl nedostatek a drahota, řada zdejších rodin podle kroniky dokonce trpěla hladem, válečná doba přinesla i rekvizici kostelních zvonů - avšak jedne se podařilo za pytlík mouky oběd a kuřivo zachránit. V roce 1917 navíc ještě obcí prošla epidemie španělské chřipky, která si vyžádala několik obětí a v březnu roku 1918 Dolní Nezdice postihl velký požár, při kterém lehlo po-pelem 9 domů. Jejich obnova pak byla ve válečné době velice složitá.
Konec války byl v obci přivítán s velkou úlevou. V roce 1921 tu byl odhalen „Památník vojínů osady nezdické“ a po něm také obcí zřízený „Pomník svobody“ se jmény legionářů i padlých vojáků. Ve 20. letech obec zažvá období nového rozkvětu. Hodně se budovalo, přestavovalo, mizely doškové střechy a dřevěná stavení. Ještě v roce 1919 byla v obci založena Dělnická tělocvičná jednota. V roce 1923 začíná vznikat nová část Dolních Nezdic směrem na Příchovice – Podlesí či takzvaná Pajzovna. Na zdejším mlýně, přestavěném v roce 1922, byla nyní provozována i elektrárna, která napájela mlýn i postupně se elektrifikující obec. V letech 1922-1924 byly v Horních Nezdicích vykopány 4 studny, které mělykonečně vyřešit dlouholeté problémy s pitnou vodou. Na jaře roku 1925 byl vyhlášen zábor poříčského velkostatku pozemkovým úřadem za účelem parcelace. Ve stejném roce do Nezdic dorazil i symbol technického pokroku – první automobil. V následujícím roce se v první nezdické chalupě ozval zvuk radiopřijímače. V roce 1929 byly v obci vysvěceny nové zvony sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého, pořízené sbírkou. V této době měly Nezdice 2 hostince a 4 obchody. Vedle Osvětové besedy tu ke kulturnímu životu přispíval také ochotnický spolek, mužský zpěvácký spolek a postupně tu působily i tři místní kapely.
V letech 1927-1932 bylo v Nezdicích postaveno 8 nových domů a 9 hospodářských budov. V roce 1929 bylo na jižním okraji katastru obce vybudováno pět vojenských betonových pevnůstek jako součást probíhající obranné linie. V roce 1938 pak byly zlikvidovány. Roku 1932 se obec dočkala opravy zanedbávané silnice z Nezdic na státní silnici. V této době kronikář uvádí, že mezi lidmi vládla „vlna spokojenosti a snášenlivosti všech občanů“. Poklidnou atmosféru však narušuje hospodářská krize, která na celou zemi doléhá v polovině 30. let. Všude vládla velká nezaměstnanost a všeobecná bída. Krize polevila až v roce 1937, tehdy již byli všichni nezdičtí opět zaměstnáni. V roce 1938 byl dřevěný most přes Úhlavu na cestě z Nezdic na státní silnici nahrazen mostem vybudovaným na železné konstrukci.
Na jaře roku 1939 byla Československá republika obsazena německou armádou a vznikl protektorát Čechy a Morava. Během druhé světové války byli zdejší občané opět sužováni nedostatkem. Byl zavedený přídělový systém, dávky potravin a dalšího zboží se přitom neustále snižovaly. Lidé museli znovu odvádět nejrůznější předměty pro potřeby armády, v roce 1942 tak byly opět rekvírovány dva nezdické zvony. Všude také vládl strach z hospodářských kontrol, před těmi však byli místní občané zpravidla včas varováni díky tehdejšímu starostovi Tomáši Kadlecovi. V roce 1942 bylo zatčeno 27 místních obyvatel – „kočovných komediantů“. Byli transportováni do tábora Lety u Písku, kde strávili 10 měsíců. Devět z nich se návratu nedožilo. Vězněno bylo během války i několik dalších nezdických obyvatel. I přes nacistický teror však život v obci pokračoval a i za války se v Nezdicích stavělo. V roce 1940 tak byl přes potok za mlýnem v Dolních Nezdicích zbudován betonový mostek, v roce 1941 proběhla výstavba obecní povrchové kanalizace, v příštím roce byla opravena střecha fary a kostela a zbudována byla i nová lesní silnice z křižovatky Pískovec směrem na Jíno.
V neděli 6. května roku 1945 přinesli američtí vojáci 38. průzkumné eskadrony 2. pěší ("indiánské") divize V. sboru 3. armády generála George S. Pattona očekávanou svobodu . V obci propukly bujaré oslavy a 13. května se konala slavná mše s nevídanou účastí. Dne 22. května bylo v Nezdicích ubytováno 11 amerických vojáků, kteří hlídkovali v okolí. Po odsunu Němců odchází do pohraničí tři zdejší rodiny.
V obci se po válce znovu probouzí politický a společenský život, aktivní je tu opět osvětová beseda, hasičský sbor, ústřední rada odborů, Jednotný svaz českých zemědělců, Československý svaz mládeže, tělovýchovná jednota, ochotnický spolek a obecní knihovna. V roce 1947 byla obětem nacismu odhalena pamětní deska. V roce 1948 byla v Nezdicích zbudována kanalizace dešťové vody, ve stejném roce tu byl také otevřen obecní biograf a obec byla připojena na telefonní síť. V roce 1950 byla opravena hasičská zbrojnice a hasičům byla zakoupena nová motorová stříkačka.
V roce 1957 byla obec sjednocena z Horních a Dolních Nezdic na Nezdice. Ve stejném roce tu bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo a proběhla generální oprava školy. V roce 1958 byl v obci zaveden rozhlas a JZD postavilo kravín. K roku 1960 měly Nezdice 91 popisných čísel a žilo tu 388 obyvatel. V tomto roce došlo ke sloučení JZD i MNV obcí Borovy, Nezdice a Vřeskovice, matriční obvod byl ve Švihově, okresem byly Nezdice klatovské a farností švihovské. Tím obec ztratila samosprávnou samostatnost. V roce 1960 se do Nezdic také z jáchymovských dolů vracejí amnestovaní političtí vězni. V roce 1964 byl založen později proslulý oddíl české házené při TJ Nezdice. V následujícím roce občané v „akci Z“ adaptují vlastními silami stavení č.p. 11 na samoobsluhu.
V roce 1971 byla postavena úpravna vody pro obecní vodovod. V roce 1975 byla uzavřena nezdická škola a pro zajištění dopravy zdejších dětí do školy ve Švihově byla zřízena školní autobusová linka. Ve stejném roce také proběhlo sloučení JZD Borovy (včetně Nezdic) a JZD Červené Poříčí v jeden celek JZD „Nové Klatovsko“. V roce 1976 byly dokončeny práce na obecním vodovodu. K roku 1980 v Nezdicích žilo na 243 obyvatel. V roce 1990 došlo k opětovnému osamostatnění Nezdic jako obce a v listopadu téhož roku se konaly první volby do nového obecního zastupitelstva. V letech 1991 a 1992 byl v obci opraven kostel a školní budova. Při posledním oficiálním sčítání lidu, domů a bytů v Nezdicích žilo 209 občanů v 71 domech, dalších 12 objektů bylo vedeno jako rekreačních.
Použitá literatura: Luděk Bouchner, Nezdice 1243 - 2005. Vydáno Obecním úřadem Nezdice 2005. K dostání tamtéž, vč CD verze
< zpět | strana 2 |
přidat fotografie
Fotogalerie památek | Historické fotografie | Přidat fotografii | Webkamery | Statistiky | O nás | Novinky na webu | Reklama zdarma | Objednávka reklamy | Tvorba web prezentací | Lokality na schválení | Redaktoři | Kniha návštěv | Chat ON-LINE
(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz * Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)