Židovský hřbitov - Koryčany (hřbitov) [36559]

Samostatná židovská obec existovala v Koryčanech již v době předbělohorské (podle Olomouckých půhonů zmíněn k roku 1567 žid Vlček, k roku 1573 žid Markus, podle urbáře z roku 1611 zde usazeno 11 židovských rodin). Událostmi třicetileté války byla kontinuita značně zdecimována - ve 3. čtvrtině 17. století se zde uvádí 9 židovských domů pustých. Početní stav obyvatel koryčanské židovské obce byl v dalším období následující: r. 1787 133 židů, roku 1838 263 duší ve 22 domech, r. 1883 opět 263 obyvatel, v roce 1907 95 židů. Koryčanští židé bývali především drobní řemeslníci, živnostníci a podomní obchodníci. Před 2. světovou válkou zde žily jen 4 židovské rodiny, které stihl tragický osud obětí nacistické rasové perzekuce.

Židovská čtvrt v Koryčanech se prostírala v ulici směřující z náměstí severním směrem, v ulici zvané proto Židovská (později Tovární, pak tř. Vítězství, dnes Masarykova); ghetto bývalo do poloviny 19. století uzavíráno na noc řetězy na rohu náměstí a z druhé strany v místech bývalé prodejny Inpro při Příční ulici.

Nejvýznamnější budovou zde byla samozřejmě synagoga v domě čp. 688 z 2. pol. 18. století, přestavovaná po požáru v roce 1842 a k bohoslužebným účelům používaná do konce 30. let; potom sloužila tělovýchovné jednotě Orel jako tělocvična, za války coby obilní skladiště, potom sklad textilu a konečně v 50. letech stavebně adaptována na prodejnu elektro - porcelán.

Židovský hřbitov se od konstituování pospolitosti nalézá na severovýchodním okraji městečka, ve stráni se sklonem k západu, při rokli nad ulicí Cihelny. Právě pro svou špatnou přístupnost vedla původně příjezdová cesta průchodem a branou v domě čp. 300 v Židovské ulici, dále jeho dvorem a zahradou. Hřbitov má nepravidelný tvar, po délce měří kolem 100 m, na šíř asi 40 m; při vstupu v jihozápadním rohu stávala márnice, po níž dnes zbyly jen stopy. Hřbitov býval obehnán asi 120 cm vysokou zdí z kamenných kvádrů, jež byly vždy zhruba po 4 m zpevněny zděnými pilířky, cihlami, koruna zdi byla kryta betonovou deskou. Ohradní zeď je na jižní straně z části pobořena, v severní části chybí úplně. Dolní třetina pohřebiště je dnes dokonce částečně ohrazena ostnatým drátem pro pastvu ovcí.

Na ploše hřbitova se nachází přes 200 náhrobků, přičemž nejstarší dochovaný kámen pochází z roku 1674, poslední pohřeb se zde konal v roce 1942. Náhradní kameny jsou osazeny především ve směru sever - jih nápisem k západu, novější náhrobky jsou rozmístěny volně mezi staršími, materiál je především pískovec a žula, méně vápenec a mramor, nové náhrobky jsou hlavně žulové. Typologicky jsou náhrobky zajímavé: vedle běžných stél zakončených různě profilovaným zakončením a téměř bez výzdoby z 18. století, mimo to bohatě členěné a plasticky provedené náhrobky mušlovitou a volutovitou výzdobou v kontuře. V reliéfní výzdobě nalézáme poměrně četnou symboliku. Časté konvice (levitská souprava) a věnce, též korunu, žehnající ruce Kohenů, Davidovu hvězdu, jelena s dvěma stromy. Novodobé náhrobky jsou většinou pokáceny a zřejmě jich již dost chybí v důsledku krádeží; v roce 1948 byl navíc židovský hřbitov vážně poškozen vandalským útokem zdejší školní mládeže. Část plochy hřbitova je zatravněna, jinak zde hojně rostou keře a stromy (akát, líska, borovice, thúje).

Po dlouhých letech pustnutí a chátrání vykonali koncem 80. let a počátkem 90. let kus poctivé práce na zvelebení brigádníci. V 90. letech byl právem koryčanský židovský hřbitov zařazen mezi kulturní památky chráněné státem.

Poloha

přidat fotografie