Kratochvíle (zámek) [35642]

Na místě dnešního zámku stával původně hospodářský dvůr nazývaný Leptáč, který v roce 1569 věnoval Vilém z Rožmerka regentu rožmberského dominia a známému budovateli jihočeských rybníků Jakubovi Krčínovi z Jelčan. Krčín v těchto místech postavil nový dvůr, kolem něhož zřídil rozsáhlou loveckou oboru. Takto půvabně položený dvůr se rožmberskému vladaři zalíbil natolik, že jej v roce 1579 směnil s Krčínem za městečko Sedlčany s 10 vesnicemi. Roku 1583 pověřil Vilém z Rožmberka vlašského stavitele Baldassara Maggiho z Arogna, aby mu postavil po vzoru italských vil v sousedství Leptáče nový lovecký zámek.

Zkušený rožmberský stavitel na Kratochvíli prokázal, že je schopen se ctí se zhostit úkolu, který byl architektovi cinquecenta ve střední Evropě uložen jen vyjímečně: rozvrhnout a jednotně koncipovat celý pravidelný areál - stavbu začleněnou do zahrady, komponované po italském renesančním způsobu. Maggi rozvrhl areál do velkého obdélníku s ohradní zdí prostoupenou na třech stranách izolovanými domky. Vilu neumístil do středu dispozice, ale posunul ji do přední části zahrady kolmo k hlavní ose zdůrazněné vstupní věží.  Přízemní vstupní trakt zakončil na západní straně zahradním domkem a na straně východní nevelkým kostelem. Do tohoto zahradního rozvrhu včlenil v souměrném obdélníku samostatně ohrazený vodní příkop.

Přímé vzory pro tento rožmberský letohrádek lze nalézt jen velmi nesnadně. Podle uspořádání přízemí obytného stavení se Maggi přiblížil jednomu z vilových návrhů Franceska di Giorgio Martini a podobná je i dispozice známé římské vily Farnesiny od B. Peruzziho z let 1505 - 1511.

Obtížné terénní podmínky, které byly dány především bažinatým podkladem, si vyžádaly zpevňování základů olšovými piloty, které za nepřítomnosti vzduchu v bahně zkameněly a staly se důležitým statickým prvkem celé stavby.

Takto náročná stavba celého areálu byla dokončena v obdivuhodně krátké době 6 let (1583 - 1589), včetně rozsáhlé malířské a štukové výzdoby, kterou byli pověřeni malíř Georg Widman a italský štukatér Antonio Melana.

V obytné budově připadl v přízemí hlavní part malíři Georgu Widmanovi, který na klenby velkého vstupního sálu převedl lovecké výjevy a zvířata z dřevořezů Josta Ammana a lovce ze série postav Hendricka Goltzia. Hlavní předlohou byly tedy dvě, ve své době vyhledávané a oblíbené knihy, vydané v letech 1569 - 1617 Tierbuch a Jagdbuch, jejichž autory byli kreslíř Johann Bocksberger a rytec Jost Amman. V patře je výzdoba myšlenkově zajímavější. Středový obraz klenby Zlatého pokoje, představující postavy starozákonní legendy o Samsonovi a Dalile, maloval Widman podle mědirytiny uzávaného rytce rudolfínské doby Rafaela Sadelera, ryté podle kreseb Jodoka a Winghe z roku 1589. Další 4 obrazy samsonovského cyklu byly však malovány později Widmanovým spolupracovníkem a jako  předloha byly opět použity ilustrace J. Bocksbergera a J. Ammana. Widmanovým dílem jsou však již postavy u okna znázorňující loutnistku, bohyni Juno s pávem a bohyni moudrosti a vítězné války Pallas Athéné. Vladařův pokoj vyzdobil Widman formou grotesky, v níž jsou s citem vplétány zvířecí a rostlinné motivy, rybky a raci, jako připomínka rybníků tolik typických pro jihočeskou krajinu.

Štukové výzdoby vily a kostela Narození Panny Marie se ujal Antonio Melana. Patříl k družině italských mistrů, kteří v 16. století pracovali pro pány z Hradce a Rožmberka. Byl vynikajícím dekoratérem se smyslem pro detail. Ve své práci na výzdobě obytných pokojů zámku přetvořil renesanční grafiky v antizující plastické scény. Hlavní ideou programu výzdoby jsou Ctnosti, reprezentované alegorickými postavami ve dvou sériích - v Předpokoji jsou ctnosti kardinální a teologické, ve Zlatém sále ctnosti kardinální. Zde jsou umístěny ve středu klenby mezi erby čtyř žen Viléma z Rožmberka kolem ústředního Rožmberského jezdce. Zlatý sál je nejokázalejší a nejhonosnější místností zámku. Sloužil nejen k přijímání hostů, ale vzhledem ke svým výborným akustickým vlastnostem i k pořádání hudebních produkcí. Malířská výzdoba je zde omezena jen na malovanou tapetu brokátového vzoru, na výzdobu dveřních špalet a okenních výklenků. Figurání štuky Antonia Melany zcela ovládají prostor. Sled scén z římských dějin není chronologicky uspořádán, ale výjevy jsou řazeny tak, aby vhodně vyplňovaly pole klenby. Štuková výzdoba stropu i stěn Zlatého sálu byla polychromována a je z velké části zlacena. Host měl tak být při vstupu ohromen bohatstvím, uměnímilovností a vkusem majitele, jeho mocí a společenským postavením. Výzdobou a architektonickým řešením je tento sál v našem renesančním stavitelství prostorem skutečně ojedinělým.

Zámecká kaple Narození Panny Marie je jednou z mála církevních staveb z doby pozdní renesance na území Čech. Její dispozice je nevýbojná, zato interiér je bohatě členěn a liturgický význam chóru dokonce vyzdvihuje slavnostní forma. Klenby kaple jsou bohatě zdobené. V sakrálním prostoru se k střídmé dekorativní štukové složce řadí výpravný malovaný pašijový cyklus podle grafických listů Albrechta Dürera a kreseb Martena de Vos v grafickém přepisu Antonie Wiericxe.

Renesanční klenot v bažinaté krajině mezi rybníky Netolické pánve, architektonický sen romantického italského stavitele, který v cizích službách vzpomíná na vzdálený domov. Česká krajina a severoitalské kasino. Panský rozmar, který přinesl úchvatný výsledek. To je Kratochvíle.

Prohlídková trasa zámku Kratochvíle je zaměřena na prezentaci cenných renesančních interiérů z doby dokončení výstavby celého zámeckého areálu. Velká pozornost je věnována renesanční architektuře, manýristické malířské výzdobě areálu a figurální štukové výzdobě. Hlavním tématem trasy je prezentace zařízení interiérů odpovídající době působení posledních Rožmberků - Viléma z Rožmberka a Petra Voka - tedy konce 16. a začátku 17. století.

Trasa začíná v kapli Narození Panny Marie. Zde jsou návštěvníci seznámeni s historií místa a okolnostmi vzniku areálu. Poprvé jsou také konfrontováni s charakterem štukové a malířské výzdoby. Klenba kaple je bohatě zdobená. V dekorativních štukových rámech je malován výpravný pašijový cyklus, jehož autorem je malíř německého původu Georg Widman. Při výzdobě vycházel z grafických listů Albrechta Dürera a kreseb Martena de Vos v grafickém přepisuAntonia Wiericxe.

Trasa dále vede manýristickou renesanční zahradou se záhony bylin a zemědělských plodin, komponovaných do geometrických obrazů. Celkový dojem podtrhuje  vodní příkop, obklopující vilu se zahradním parterem. Ohradní zdi vyzdobil rovněž Georg Widman postavami lovců a malovanou architekturou.

Prohlídka hlavního obytného stavení - vily - začíná ve vstupním sále, jehož klenba i stěny jsou zdobeny malovanými výjevy z lovů podle dobových knižních ilustrací. Malířská výzdoba sálu se v současné době restauruje. Je jistě zajímavé nahlédnout do procesu probíhajících restaurátorských prací.

V letošní návštěvní sezóně můžeme porvé obdivovat nově otevřený pokoj přízemí vily, který byl užíván synovcem posledních rožmberských vladařů Janem Zrinským ze Serynu. Instalace interiéru připomíná záliby i životní mezníky samotného Jana Zrinského i jeho otce Mikuláše.

Po výstupu po vřetenovém schodišti se návštěvníkům otevírají nově rekonstruované interiéry patra vily. Pokoje na východní straně jsou věnovány osobě posledního zástupce rodu Rožmberků Petru Vokovi. Instalace se vrací k původnímu využití místností. Postupně procházíme pracovnou Petra Voka, pánskou ložnicí a předpokojem k Hornímu sálu. V těchto místnostech se opět setkáváme s mistrovskou prací štukatéra Antonia Melany. Přesto, že je zde zachován štukový reliéf pouze v bílé barvě, představuje velice cennou ukázku štukatérského umění a svou hodnotou se řadí mezi nejskvělejší ukázky prací tohoto druhu. Klenba ložnice je vyzdobena štukovými medailony se symboly ročních dob. Předpokoj vyzdobil Melana příběhy z římských dějin podle grafických předloh J. Ammana. Ve cviklech a lunetách jsou zde zobrazeny teologické i kardinální ctnosti. Instalace pokojů vychází z dobových inventářů a věrně ilustruje původní vybavení.

Velký horní sál s vlašským krbem byl plně zpřístupněn veřejnosti 15. června 2009. Jde o mimořádný prostor, který vždy sloužil především ke společenským setkáním. Tuto funkci si sál zachovává dodnes. Zde jsou pořádány nejvýznamnější kulturní akce návštěvní sezóny. Protiváhu vlašského krbu tvoří veduta Kratochvíle namalovaná v 2. polovině 17. století eggenberským malířem Jindřichem de Verle. Interiér je doplněn portréty posledních Rožmberků, Anny Marie Bádenské a Polyxeny z Pernštejna.

S Velkým horním sálem sousedí tzv. Zlatý pokoj. Jde o intimní prostor užívaný majitelem zámku Vilémem z Rožmberka. K velmi pestré malířské výzdobě se zde přidává i náročná ornamentální štuková výzdoba italského štukatéra Antonia Melany. Malíř Georg Widman zde vytvořil středový obraz klenby znázorňující postavy legendy o Samsonovi a Dalile. Stěny u okna zdobí ženské postavy - bohyně Junó, Pallas Athéné a loutnistka v zelených renesančních šatech.

Nejokázalejší místností zámku je velký přijímací sál nazývaný Zlatý sál. Jde o skutečný vrchol renesančního štukatérského umění. Návštěvník měl být okamžitě při vstupu ohromen bohatstvím, uměnímilovností a vkusem majitele - renesančního velmože. Malířská výzdoba je zde omezena jen na malovanou tapetu brokátového vzoru, na výzdobu dveřních špalet a okenních výklenků. Hlavní důraz je položen na výzdobu klenby. V monumentálním díle štukatéra Antonia Melany zde postupně procházíme nejvýznamnějšími scénami z historie Říma. Sál v minulých letech prošel velmi náročným restaurováním - štukové scény byly konzervovány, doplněny podle původních předloh a podle nálezů znovu vyzlaceny. Ohromující je rovněž keramická dlažba, která byla rekonstruována podle dochovaných originálních dlaždic s dvoubarevným brokátovým vzorem, který dokonale doplňuje vzor malované tapety. Sál je zařízen jako hodovní. Při instalaci se rovněž vycházelo z dochovaných inventářů ze začátku 17. století při použití ikonografie.

Poslední místností patra je tzv. Vladařův pokoj. Malířská i štuková výzdoba naznačuje osobní - soukromý způsob využívání. Je nainstalován jako pracovna Viléma z Rožmberka. Při výzdobě bylo postupováno formou grotesky, do níž jsou s citem vplétány zvířecí a rostlinné motivy. V lunetách bývaly také figurální malby. V levém rohu nad oknem nalézáme postavu Neptuna s ledňáčkem na hlavě. Také výzdoba této místnosti byla v uplynulých letech náročně restaurována.

Prohlídka zámku končí v tzv. Dvořanské světnici. Je velkoryse malířsky zdobená postavami lovců, cizokrajných zvířat i ilustracemi legendy o Kyparissovi z Ovidiových Proměn. V nikách jsou zobrazeni bohové římské mytologie Autumnus a Vertumnus. Prostoru vévodí norimberský lustr nad stolem, který je společným dílem řezbáře Jiřího Kobra, Jana Staňka a Ivana Housky.

V záměrech správy zámku je postupně rehabilitovat všechny místnosti interiéru a vrátit tak celému objektu původní podobu i smysl využívání.

Poloha

přidat fotografie