Vlkoš (obec) [35444]

Nejstarší písemná zpráva o naší obci pochází z roku 1294, kdy bratři Hartleb a Vítek z Dubňan darovali její polovinu velehradskému klášteru. Ze zemských desek se dovídáme, že v roce 1348 byl Vlkoš podle majitelů rozdělen na tři části: velehradskou, ovesnou a vladyckou. Na sklonku 14. stol. splynula vladycká strana s ovesnou v jeden celek. Roku 1360 se objevuje zpráva o Herešovi z Rokytnice, který připsal svému bratru Dětřichovi dva lány polí ve Vlkoši. V roce 1373 koupil polovinu Vlkoše od Beneše III. z Kravař Friduš z Drahotuš. Kromě Vlkoše patřily k jeho statkům Věžky, Bochoř a polovina Kokor. Správou jeho majetku byl pověřen purkrabí Vladivoj, který sídlil na vlkošské tvrzi. Po smrti Fridušově v roce 1389 připadl Vlkoš jeho dceři Elišce. Ta však stoupila do kláštera a její majetek spravoval Kuník z Drahotuš. V roce 1393 se Vlkoše s tvrzí násilím zmocnil Pavlík ze Sovince a právoplatným majitelům byl navrácen v roce 1405. Klášterní část Vlkoše vlastnil od 1391 Vilém a Albert ze Šternberka, kteří ji prodali Hynkovi ze Žeravic. Roku 1406, kdy zemřel, zdědila statek, ke kterému patřila polovina tvrze s dvorem, mlýnem a dalším příslušenstvím, jeho dcera Kateřina, provdaná za vladyku Habarta Kunatu ze Sulejovic. V roce 1447 prodali Jan a Hynek z Ludanic svou polovinu Vlkoše Jakubu z Blažejovic a tím byla ves spojena. Po smrti Jakuba z Blažejic se ujal správy Oldřich Stoš z Branic. Stoš patřil k loupeživým rytířům, kteří přepadávali pokojné obyvatele a poddaným loupili dobytek. Za jeho správy byla tvrz kolem roku 1450 vypálena. Po smrti Oldřicha Stoše se vystřídalo několik majitelů Vlkoše. V 16. století dochází ke sporům ve vládnoucí třídě proti Habsburkům pro rozdílnost náboženství a k vypuknutí třicetileté války. Na počátku této války (r. 1618) řádili ve Vlkoši luterští Valaši. Vydrancovali i vlkošský kostel sv. Jiří, zničili obrazy, rozsekali oltáře. V srpnu roku 1643 táhlo vojsko švédského generála Torstensona krajem a utábořilo se na kopci u Horní Moštěnice (Švédské šance). Vojáci v tlupách přepadávali okolní vesnice (mezi nimi i Vlkoš) a nutili obyvatele vydat peníze a zásoby jídla. Vlkoš byl po těchto nájezdech vyrabován, téměř spálen a rybníky byly vypuštěny. Při tatarsko-tureckém vpádě na Moravu obyvatelé Vkoše narychlo utíkali s rodinami a s dobytkem na sv. Hostýn, tam tábořili po 11 týdnů. Ve Vlkoši se zatím ubytovalo čísařské vojsko. V roce 1805 došlo ke třetí válce s Napoleonem. Po bitvě u Slavkova roku 1805 se francouzské vojsko objevilo i ve Vlkoši. Vlkoš a Kanovsko mu museli dát 300 rýnských. Ruskému vojsku zase museli občanům Vlkoše a Kanovska odevzdat mnoho koní a vozů. V roce 1914 vypukla 1. světová válka. Z naší obce padlo a zemřelo 16 mužů, 2 zůstali nezvěstní, 9 mužů bylo ruskými nebo italskými legionáři. V roce 1915 přišlo 6 rodin z Tyrol. Ke konci 2. světové války byl ve Vlkoši chycen mladý partyzán, odsouzen k smrti, zastřelen a pohřben u dráhy. V květnu 1945 prchala německá armáda naší obcí před Rudou armádou na západ. Němci zabavovali vozidla, kola, auta a rychle prchali směrem na Troubky. Pro odvoz materiálu, mužstva i válečné kořisti nutili pod výhružkami i některé hospodáře, aby je odvezli koňmi. 8. května 1945 přijeli do Vlkoše rozvědčíci Rudé armády.