Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Hlohová (obec) [3542]



Vesnice Hlohová leží v mírně zvlněné krajině na pravém břehu říčky Zubřiny těsně nad jejím soutokem s Radbuzou. Vyplňuje horní část malého údolí, které si vytvořila voda sváděná potůčkem Chmelnice do Zubřiny. Údolí sice směřuje k západu, ale pod obcí se uzavírá do úzkého hrdla, takže obec je dobře chráněna i před převažujícími západními větry a zejména na severní straně hřbetem táhnoucím se od Paseckého vrchu.
Nejstarší písemná zmínka o obci je z roku 1357, ale poloha v blízkosti soutoku Radbuzy se Zubřinou a tedy u křižovatky dávných stezek vedoucích od Domažlic a od Horšovského Týna a příznivé přírodní podmínky mohly přispět k dřívějšímu osídlení. Také dnes je katastr obce důležitou křižovatkou – leží na něm odbočka z železniční trati Plzeň – Domažlice na Horšovský Týn, prochází přes něj silnice Staňkov – Domažlice i Staňkov – Koloveč – Klatovy, křižují se tu dva plynovody, z nichž jeden je mezinárodní tranzitní, který zde má i odvzdušňovací stanici. Němci měli za 2. světové války na návrší, kterému se říká „Na vrchu“ (438.7 m nad mořem) protileteckou pozorovatelnu, která jim umožňovala sledovat nálety amerických hloubkařů vedené jak údolím Zubřiny tak i Radbuzy. Na „Paseckém vrchu“ na druhé straně hlohovského údolíčka se o svatojánské noci pálí čarodějnice a oheň je vidět daleko do kraje – tento kopec, který leží nad soutokem Radbuzy a Zubřiny mohl sloužit jako součást dávného varovného systému upozorňujícího na průnik nepřátelského vojska do země údolími obou řek.
Obec leží sice v poměrně velké nadmořské výšce (od 400 do 425 m nad mořem), ale její poloha v chráněném údolí mohla umožnit zemědělskou výrobu už od dávných dob, kdy bylo drsnější podnebí než dnes. Také archeologické vykopávky prozrazují, že už odedávna krajina v okolí nebyla žádnou pustinou, jak je vidět přehledu zpracovaného podle „Nejstarší historie západočeského regionu“:

Doba kamenná
V mladší době kamenné – neolitu (5000-4000 let před naším letopočtem) si první zemědělci pro osídlení vybírali úrodné půdy a z vnitrozemí Čech postupovali proti tokům řek k Plzni. Odtud pak šli hlouběji do kraje, podél Radbuzy k Holýšovu.
V pozdní době kamenné, eneolitu (4000-2000 let před naším letopočtem), chránil lid svá obydlí tím, že je umisťoval do vyšší polohy. Mluvíme o výšinných sídlištích. Hlavním zdrojem obživy bylo pastevectí.

Doba bronzová (2000-1000 př. n. l.)
Ve starší a střední fázi se setkáváme s lidem mohylové kultury, který k nám přišel jednak ze sousedního Bavorska a Falce (česko-falcká větev), jednak z Rakouska a Slovenska (středodunajská větev). Lid českofalcké větve se zabýval především pastevectvím, osídlil výše položená místa a pahorkatiny, kde mohl chovat velká stáda dobytka. Stěhoval se z místa na místo a proto používal lehká obydlí, jejichž zbytky se nedochovaly.
Naopak obživou lidí středodunajské větve bylo zemědělství. Název lid mohylový nebo kultura mohylová pochází od zvláštního způsobu pohřbívání, kdy nad hroby mrtvých se vršily mohyly s kamennou konstrukcí.
Mohylová sídliště byla prozkoumána v lokalitě Meclov-Březí a Medná u Srb. V roce 1972 bylo objeveno mohylové pohřebiště v katastru obcí Čečovice a Štichova u Všekar. V roce 1974 zde odkryly mohylu kruhové, kamenné konstrukce, vysokou kolem 1 metru, o průměru 10 metrů. V ní byl objeven žárový pohřeb ze střední doby bronzové, zbytky keramiky a zvláštní předmět kulovitého tvaru s otvorem uprostřed, který měl asi symbolický charakter. Žárový hrob patří s největší pravděpodobností ke středodunajské větvi.

V mladší době bronzové přichází na naše území z Lužice, Slezka a části Polska zemědělský lid významné kultury lužické, nazývaný též lidem popelnicových polí, neboť pohřbíval své mrtvé výlučně žehem a jejich popel ukládal většinou na rozsáhlých hřbitovech v pohřebních nádobách nebo v bronzových jamkách, vyplněných střepy.
Osídlil soustavněji téměř celé severovýchodní Čechy, ale také část severních a západních Čech, zejména okolí dnešního Chebu.
Lužický lid přinesl i nový typ sídlišť. Byla to již dobře opevněná hradiště. Do pozdní doby bronzové náleží i další hradiště, umístěná většinou v poměrně vysoké poloze (přes 600 m nadmořské výšky), jako na vrchu Rýzmberku u Kdyně.
Vedle mohylové a lužické kultury se setkáváme s kulturami dalšími, jež vznikaly působením a prolínáním mohylové českofalcké větve s prvky středodunajskými. V západních Čechách je takovou kulturou kultura milavečská, nazvaná podle pohřebiště v Milavčích u Domažlic. Lid milavečské kultury se usadil v jižních a západních Čechách a jeho charakteristickým rysem je pohřbívání pod mohylami. Tradice pohřbívání pod mohylami byla v západních Čechách tak silná, že přetrvala přes další kultury až do doby slovanské. Pohřebiště v Milavčích je v lesích za touto obcí směrem na Chrastavice. Bylo tu objeveno několik desítek mohyl, z nichž některé dosahovaly výšky až tři metry a měly kamennou konstrukci. V jedné z největších mohyl o průměru 15 metrů byl v roce 1883 objeven žárový hrob - podle nálezu bronzového meče patrně bojovníka. Kromě toho obsahovala mohyla vzácný nález - bronzovou nádobu připevněnou na čtyřech neotáčivých bronzových kolech. Tento předmět měl patrně kultovní charakter a sloužil k obřadním účelům.

Doba železná
Se dělí na starší dobu železnou (halštat 1000-500 př. n. l.) a mladší dobu železnou (latén - 500 př. n. l. do počátku letopočtu). Počet hradišť v tomto období stoupl, což patrně souviselo s neklidnou dobou, kdy se obyvatelé tímto způsobem zajišťovali proti začínajícímu pohybu Keltů.
Z té doby se nacházejí hroby s dvoukolovým vozíkem a postroji na koně, jeden z nich byl objeven v mohyle v Mírkovicích u Hostouně na Domažlicku. Dvoukolové vozíky se začaly objevovat v hrobech na konci doby halštatské, ale výrazněji se uplatňují v laténu, běžně pak v době keltské. Jednalo se zřejmě o válečné vozy. Českou kotlinu v té době obýval keltský kmen Bójů, který dal naší zemi latinský název Bohemia, neboť ten je zkomolen z původního Boiohaemum (= domovina Bójů).

Doba římská
Zaujímá dobu od změny letopočtu do konce 4.století. Čechy byly osídleny germánským kmenem Markomanů, severozápadní Čechy později Hermundury, předky Durynků. Ve starší době římské se mrtví pohřbívali většinou žehem, ikdyž se vyskytují také bohatší hroby kostrové.
Pro svá sídliště si lid vybíral mírné jižní svahy nad vodními toky v nízkých polohách. V západních Čechách je proto osídlení z této doby známo jen na Plzeňsku.

Ranný středověk
Počátky slovanského osídlení
První slovanské kmeny přišly na naše území během 6.století. Jihozápadní Čechy osídlily tři z nich. V oblasti dnešního Rokycanska a Radnicka sem patrně zasahovalo území kmene Čechů. Při Mži měl podle Kosmovi Kroniky české ležet jeden z pěti krajů kmene Lučanů - "Lesní kraj" (Silvana regia). Dále se předpokládá, že do západočeské oblasti zasáhl z jižních Čech také kmen Doudlebů. Západní hranice tohoto kmene vedla mezi řekami Úhlavou a Otavou, dále mezi Úhlavou a Úslavou, rozvodím v Radyňské pahorkatině a odtud možná pronikala až ke Stříbrsku.
Velká část území osídlena nebyla. Můžeme ji označit čarou, vedoucí od Císařského (Slavkovského) lesa podél Kosího potoka, podél Mže k jejímu soutoku s Úslavou a podél Úslavy na jih až na Šumavu. Neobydlené pruhy země, většinou hornaté, bažinaté nebo lesnaté, tvořily jakési hranice mezi jednotlivými kmeny.
Na území, která osídlili, budovali si Slované mohutně opevněná hradiště. Byl to tak příznačný rys pro toto obyvatelstvo, že doba nejstaršího slovanského osídlení od 7.století bývá nazývána dobou hradištní.
Významné je hradiště v Hradci u Stoda. Jde o kmenové hradiště z 9.století, jež se rozkládá na ostrohu nad soutokem řeky Radbuzy a Touškovského potoka. Má dvě prostory o celkové rozloze 6 ha. Hradiště bylo částečně poškozeno zástavbou a železniční tratí. Na návrší naproti hradišti bylo slovanské sídliště z 9.století, a to v místech, kde byl později postaven gotický kostel sv.Jiří. Nedaleko slovanského hradiště v borovém lese je mohylové pohřebiště asi s 50 mohylami o průměru od 10 do 20 m a výšce od 0,5 m do 1,2 m. Dvojité valy hradiště se skládaly z čelní zdi, zbudované z nasucho kladených kamenů, z ochozu z hlíny a dřeva a ze zadní stěny stavby. Je to opevnění typické pro slovanská hradiště z 9. a 10.století. I na Domažlicku byla slovanská hradiště: Smolov u Domažlic (9.století nebo spíše podle novějších výzkumů 2. pol. 10. stol. až konec 12.stol.), Štítary u Horšovského Týna (10. - 11.století) a Příkopy u Kdyně. Smolovské hradiště je současnými historiky ztotožňováno s Tuhoští – správním centrem oblasti v ranném středověku, předchůdci dnešních Domažlic, jejichž německé (Taus) a latinské (Tusta) názvy jsou od Tuhoště odvozeny.
Slované své mrtvé pohřbívali nejprve žehem, později se vyskytují také kostrové pohřby. Na Plzeňsku nacházíme žárové pohřby pod mohylami. Slovanské pohřebiště, respektive jeho části, bylo objeveno v roce 1966 v Řesanicích u Nepomuka. Navazovalo na starší pohřebiště z doby halštatské. Kostry ležely ve směru západ-východ, hlavou k západu, obličejovou částí k jihu.
Slované žili v obydlích kůlové konstrukce částečně zapouštěných do země (polozemnice). Chaty nebyly velké a převážně byly jednoprostorové. Dům měl v průměru 10 - 14 m2, výjimečně 20 m2.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Hlohová (obec) Domažlice



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)