Bazilika Nanebevzetí Panny Marie - Žďár nad Sázavou (kostel) [35292]

Výstavba klášterního kostela začala bezprostředně po založení kláštera roku 1252. Roku 1689 byl klášterní kostel poničen požárem, při němž se zřítila tři západní pole klenby hlavní lodi. Zřejmě vzápětí byl poškozený kostel opraven, snad Giovannim Battistou Spinettim di Angelo, který po roce 1701 stavěl nový, svaté Markétě zasvěcený kostelík pro poutníky při vstupu do areálu a do roku 1703 vybudoval také přilehlou novou bránu kláštera. 

Pravděpodobně po roce 1706 nechal opat Václav Vejmluva upravit interiér v „gotickém“ stylu Janem Santinim. Práce se týkaly především vybudování dvojice hudebních krucht s varhanami. Orientovaný klášterní kostel je situován v centru areálu. Jeho západní průčelí se nalézá přímo proti vstupní bráně. Na jih od kostela byly situovány budovy konventu, dnes z větší části zaniklé. Podoba kostela typově odpovídá jiným raněgotickým cisterciáckým klášterům. Je tvořen dlouhým, bazilikálně uspořádaným trojlodím, transeptem a polygonálně ukončeným kněžištěm.

Poměrně strohá západní fasáda je upravena barokně, zde umístěný hlavní portál je gotický. Interiér kostela je zaklenut mohutnými, stroze působícími křížovými žebrovými klenbami. Architektonické detaily jsou modelovány barokním quasigotickým štukem, který částečně překrývá původní, gotické, z kamene tesané architektonické články. Mobiliář je vrcholně barokní.

Zcela unikátně doplnil Jan Santini transept, který je „přemostěn“ dvojicí symetrických, velmi subtilně konvex-konkávně tvarovaných barokních krucht, nesoucích dvojici těžce působících barokních varhanních skříní. Unikátně je též řešena dvojice barokních portiků, vsazených do čel příčné lodi. Tyto portiky variují Santiniho exteriérové portiky klášterních kostelů v Sedlci či v Kladrubech.

Štukový ornament, uplatněný ve středu kleneb nesoucích kruchty, připomíná podobné quasigoticky pojaté ornamentální štukové vzorce Francesca Borrominiho.[3] Gotismem je i v Santiniho díle častěji použitý barokně-gotický vzorec dřevěných výplní parapetů krucht. Tyto Santiniho doplňky, především subtilní empory s těžce působící dvojicí varhanních skříní patří k individuálně nejvyhrocenějším výkonům architektovy fantasie. Působí velmi expresivně, překvapivě a paradoxně, takřka přeludně, neboť dojem velmi křehké podpory a přetíženého břemene vzbuzuje téměř dojem neplatnosti gravitace.

V roce 2009 byl chrámu vatikánským konsiliem udělen titul bazilika minor.

Poloha

přidat fotografie