Horažďovice (město) [3460]

Kraj okolo Horažďovic byl obýván již odedávna. Svědčí o tom jak archeologické vykopávky, (které lze zhlédnout v Městském muzeu), tak i keltský název řeky na jehož břehu město leží - Otava.

Počátek osídlení je spjat s hradištěm na Práchni, kde jsou dodnes patrny rozvaliny župního hradu z doby Přemyslovců. Župa prácheňská v době svého největšího rozmachu sahala od Krumlova po Železnou Rudu a sídlem bylo město Písek.

Nejstarší zprávy, týkající se Horažďovic, hovoří o osadě Gorazdějovice, založené knězem Gorazdějem, žákem a nástupcem sv. Metoděje. Roku 1997 byl prohlášen sv. Gorazd patronem města.

Osada ležící na zemské stezce z Prahy do Bavorska, byla povýšena na město králem Václavem II. v roce 1292. O rozvoj města se zasloužil mocný rod Bavorů ze Strakonic. Byla postavena tvrz a město opevněno (z tvrze později vznikl hrad a nakonec zámek). Bavor III. se zasadil o to, aby bylo město vyňato ze soudu královského a stalo se městem vrchnostenským. Bavor III nesouhlasil s volbou Rudolfa Habsburského českým králem. Město bylo obléháno královským vojskem, král Rudolf zde při obléhání v roce 1307 zemřel na úplavici.

Po roce 1404 se město stává majetkem pánů z Hradce. V době husitské patřily Horažďovice do táborského městského svazu a to i proti vlastní vrchnosti. Roku 1459 kupuje zdejší panství rod pánů z Kocova, za jejichž držení získalo město právo konat výroční trh svatohavelský. Po nich se stal majitelem Půta Švihovský z Rýzmberka a Švihova, z jehož zásluh jmenujme alespoň městský vodovod z roku 1503, sloužící až do roku 1932 !!!, klášter minoritů a právo spravovati se podle práva Starého města Pražského. Obec v této době vlastnila 7 mlýnů a právo várečné. Později Václav Švihovský vymohl na císaři Rudolfovi právo na clo, mýto a druhý - Petropavelský - jarmark, což nemálo přispělo k rozvoji města.

V roce 1594 bylo panem Děpoltem Švihovským vyhlášeno 50 artikulí a v nich vymezeny povinnosti poddaných. Majitelé panství vyznávali víru českých bratrů. Za stavovského povstání proti císaři v roce 1619 císařští město zapálili, přišel hlad a epidemie.

Noví majitelé - rod Šternberků - přispěli ke znovuvzkříšení města i přes rozsáhlé požáry, které několikrát postihly město a i přes vymáhání vojenských berní za třicetileté války, kterými město mnoho trpělo. Za jejich stoletého panství byl přestavěn kostel i zámek, jehož současná tvář pochází právě z této doby a potvrzena, ba ještě rozšířena, mnohá městská práva.

Také radnice, která vyhořela, byla postavena znovu a sloužila až do roku 1926. Nová vrchnost byla přísně katolická a stíhala příjímání podobojí, kterého se mnoho obyvatel města drželo až do počátku 18. stol. Paní kněžna Ludmila nechala roku 1659 na vrchu Stráži postavit Loretánskou kapli, která se ovšem do dnešní doby nedochovala.

Od roku 1719 se majitelé města rychle střídali. Za jejich panství v okolí Horažďovic vznikaly stavby rokokového rázu, jako poustevna na Práchni, umělá jeskyňka na Chrástu se sochou Diany a Gloriet, sloužící panstvu v čase honů a vycházek. Také první úpravy Ostrova na Zářečí na park pocházejí z této doby. Tyto pěkné, ale hospodářsky nerentabilní stavby byly jistě jednou z příčin, proč bylo panství v roce 1854 koupeno knížetem Rudolfem Kinským ze Vchynic a Tetova. Jeho rod byl majitelem až do roku 1945 a velmi se zasloužil o rozvoj města.

Prosperitu ovšem přerušil neuvážený postoj měšťanů zainteresovaných na formanství, kteří v polovině 19. století odmítli napojení na tehdy budovanou železniční trať z Plzně do Českých Budějovic. Hospodářský růst se značně zpomalil a město vlastně zůstalo na okraji zájmu, jemuž valně nepřispěla ani později vystavěná trať na Sušici a Klatovy.

Horažďovice byly vyhlášeny umělým chovem perlorodek. Výlov byl organizován pouze vrchností a v letech 1809 a 1818 se ho účastnil i císař František I. Při posledním výlovu v roce 1944 bylo vytaženo 20 tisíc kusů a získáno několik desítek kusů perel.

Koncem 2. světové války bylo město 6. května 1945 osvobozeno americkou armádou generála Pattona

Autor: Simona Sládková

Poloha

přidat fotografie