Lukavice (obec) [3425]

Lukavice pravděpodobně vznikla v první polovině 14. století v souvislosti s prováděním rozsáhlé osídlovací činnosti kolonizace v podhorské oblasti na pravém břehu Tiché Orlice. Osídlení této oblasti bylo spojeno se vznikem dvou panství - kyšperského a žampašského, která až do druhé poloviny 16. století měla často společné osudy. V době svého vzniku měla Lukavice na kyšperském panství význačné postavení - vedle hradu Kyšperka (jeho zbytky jsou dosud zachovány na Hradisku v blízkosti kaple Jana Nepomuckého nad dnešním Letohradem), byla hlavním jeho centrem, neboť zde byl farní kostel, ke kterému byla přifařena i další místa na panství včetně podhradí kyšperského hradu - dnešního města Letohradu. Lukavický kostel je poprvé doložen v seznamu far pražského arcibiskupství, který vznikl v kanceláři arcibiskupa Arnošta z Pardubic v letech 1344 - 1350. A to je vlastně první známá písemná zmínka o Lukavici. Samotný nevelký gotický kostel je dodnes zachován jako presbytář nynějšího kostela.

Pomineme-li výše uvedenou zprávu o lukavickém kostele, tak první konkrétnější zpráva o Lukavici pochází z roku 1354, kdy se dozvídáme, že majiteli vsi byli Bušek z Kyšperka a Petr z Lukavice. Tato zpráva svědčí, že kromě majitelů kyšperského panství byli pány Lukavice i zemané sídlící přímo ve vsi a používající přídomku z Lukavice. O tomto rodu ani o jejich sídle ve vsi však nic bližšího nevíme. V roce 1358 je doložen jako majitel Lukavice opět Bušek z Kyšperka a Heřman z Lukavice, snad syn Petrův. Bušek z Kyšperka vlastnil Lukavici ještě v r. 1370, ale tehdy zde již neměl majetky místní zemanský rod, ale spoluvlastníkem vsi byl Buškův syn, Jeniš z Kyšperka. Všichni majitelé jsou uváděni v souvislosti s dosazováním farářů na lukavickou faru.

Po roce 1370 došlo blíže neznámým způsobem ke splynutí kyšperského panství se sousedním panstvím žampašským a vrchností Lukavice se stali majitelé Žampachu - Žampachové z Potštejna, potomci loupeživého Mikuláše z Potštejna, který zahynul r. 1339 v boji s markrabětem Karlem (pozdějším císařem Karlem IV.). Žampachové vládli Lukavici přes 200 let. Příslušnost Lukavice k Žampachu je poprvé doložena v roce 1369, kdy o obsazení zdejší fary rozhodoval majitel Žampachu, Mikuláš Žampach z Potštejna. Zprávy o Lukavici v době Žampachů z Potštejna jsou velmi skromné. Nejzávažnější událostí ve vnitřním životě vsi bylo to, že velká vesnice byla rozdělena na dva samostatné celky Horní a Dolní Lukavici. Toto rozdělení je doloženo prvně v roce 1510. Ve středověku procházela kolem Lukavice důležitá cesta spojující Náchod se Svitavami. Tato cesta vedla po trase dnešní "Příčnice".

V 16. století se Žampachové z Potštejna velmi zadlužili (souviselo to mimo jiné i s tím, že se neustále soudili se svými sousedy a proto museli často dávat své majetky do zástavy). Když v roce 1514 Jan Žampach z Potštejna zastavil část žampašského panství Mikuláši z Bubna, zvolil si Mikuláš za své sídlo Lukavici. Připomíná se zde až do roku 1544. Kde přesně ve vsi sídlil, však nevíme. Zřejmě též z finančních důvodů postoupil Janův syn Zdeněk Žampach dvůr v Horní Lukavici zemanovi Janu Dobešovi z Bezděkova s tím, že musí z tohoto majetku plnit poddanské povinnosti. V roce 1562 Jan Burjan Žampach zbavil Jana Dobeše plnění všech povinností a dvůr nad Horní Lukavicí se tak změnil ve svobodný zemanský statek. V r. 1590 potomci Jana Dobeše tento dvůr postoupili Albrechtovi z Bubna. V souvislosti s několika majetkovými převody v rodě pánů z Bubna nakonec dvůr připadl k žamberskému panství náležejícímu Bubnům. Dvůr byl zrušen a na jeho pozemcích vzniklo několik poddanských usedlostí. Ty potom až do roku 1848 náležely k žamberskému panství. Když na počátku 19. století byl za vlády rodu Parishů rozšiřován žamberský park, byly k němu připojeny i některé lukavické pozemky a tak změněna podoba nejsevernější části vsi.

Dolní Lukavice i větší část Horní Lukavice však zůstávaly nadále majetkem Žampachů z Potštejna. V r. 1568 došlo k rozdělení velkého žampašského panství mezi syny již zmíněného Zdeňka Žampacha. V souvislosti s tímto dělením se vytvořilo nově vymezené kyšperské panství a jeho součástí se stala Dolní i Horní Lukavice s výjimkou onoho svobodného zemanského dvora. V Dolní Lukavici se tehdy připomíná i panský dvůr. Na tomto nově utvořeném panství však Lukavice již nehrála tu význačnou roli, jakou měla na kyšperském panství 14. století. Nejdůležitějším místem panství bylo městečko Kyšperk (dnešní Letohrad). Výsadou Lukavice byla existence fary, k níž patřil i Kyšperk.

Kyšperské panství připadlo Čeňkovi Žampachovi, ale v době jeho nezletilosti jej spravoval nejstarší bratr Jan Burjan Žampach. Oba držitelé záhy nové kyšperské panství zadlužili a v r. 1574 jej musel Čeněk Žampach, aby získal peníze na zaplacení dluhů, prodat Janovi mladšímu z Valdštejna. Další majitel z rodu Valdštejnů Adam mladší prodal v roce 1601 kyšperské panství, včetně obou Lukavic, štýrskému šlechtici Jiřímu Štubenbergarovi ze Stubenberga.

V letech 1628-1650 náležela Lukavice pánům z Losenštejna a v roce 1650 ji získal Mikuláš Vitanovský z Vlčkovic. V této době nebývala lukavická fara vždy obsazena a asi také zpustl kostel. V polovině 17. století došlo též k splynutí Horní a Dolní Lukavice v jedinou ves. Dělení Lukavice je naposledy doloženo v roce 1651 v přípravných materiálech daňového soupisu tzv. berní ruly. Ale v konečné podobě berní ruly v r. 1654 se uvádí již jen Lukavice jako jedna ves. Tehdy zde bylo 27 sedláků, 4 chalupníci a 17 zahradníků. V této době byla již ve vsi také škola.

Vitanovští z Vlčkovic byli pány poddaných z Lukavice až do roku 1681. Pak následovali Libštejnští z Kolovrat a od roku 1717 Harrachové. V r. 1705 a 1720-21 byl opraven a rozšířen zdejší kostel, ale římsko-katolická fara byla v roce 1726 přeložena do Kyšperka. V r. 1728 koupil kyšperské panství i s Lukavicí Jan Václav z Bredy. Ve zdejší oboře nechal postavit zámeček s kaplí. V roce 1790, kdy majitelkou Lukavice byla dcera Jana Čeňka z Bredy Terezie provdaná Cavriani, bylo v Lukavici (včetně žamberské části) 111 domů. Na počátku 19 století došlo k rozsáhlé přestavbě lukavického dvora. Tehdy vznikl komplex empírových budov uzavírající rozsáhlé nádvoří. Stavebníky dvora a tehdejší majitelé panství manželé Marii Annu rozenou Cavriani a Petra Marcoliniho připomíná alianční erb nad jižní branou dvora.

V roce 1836 bylo v Lukavici 181 domů s 1 102 obyvateli, v roce 1881 již 1 413 obyvatel, což svědčí o velikém rozvoji Lukavice v 19. století.

Poloha

přidat fotografie