Hulín (město) [3261]

První písemná zmínka o existenci města Hulína pochází z roku 1224, kdy sem vedly kroky českého krále Přemysla Otakara I. Panovník tehdy navštívil svůj zeměpanský majetek a zřejmě se zde nějakou dobu zdržel. Přijel s četným doprovodem, a tak se dá předpokládat, že Hulín byl v té době menším střediskem správní a hospodářské výkonné moci. Přemysl Otakar I. zde za svého pobytu vydal důležité listiny pro Opavu a Přibyslavice a také onen první písemný doklad, kde je jméno Hulín zmiňováno poprvé. V roce 1261, za panování Přemysla Otakara II., přešel Hulín do církevního majetku jako dar krále olomouckému biskupovi Brunovi za jeho četné zásluhy. Za Brunova zástupce Dětřicha (kolem devadesátých let 13. století) došlo k rozsáhlé stavební úpravě hulínského správního centra. Tvrz byla přestavěna na hrad a celý komplex byl opevněn valy a vodním příkopem. Zřejmě ještě za Brunova života byl Hulín povýšen na město.

Původní zástavba obce byla situována do kruhu kolem náměstí a skládala se převážně z dřevěných zemědělských objektů. Uprostřed náměstí stála dřevěná radnice. Hulínské obyvatelstvo sužovaly četné požáry a povodně. Obytné domy několikrát vyhořely. V 18. století požár zachvátil kostel, v 19. století dvakrát vyhořela fara, radnice na náměstí lehla popelem v roce 1852. Zdejší obyvatelstvo živilo převážně zemědělství. Hulíňané byli vyhlášenými chovateli dobytka. Tak to bylo až do čtyřicátých let 19. století, kdy s výstavbou železnice přišlo do města mnoho dělníků, a tak se pomalu začaly rozvíjet základy průmyslové historie města.

V době stěhování národů k nám začínají pronikat postupně a po skupinách první Slované. Zájem archeologů o výzkum slovanského období je pochopitelný, stejně jako zvýšený zájem a ohlas široké veřejnosti na unikátní objevy při vykopávkách na velkomoravských centrech. Zatímco jižnější části Moravy řekly k tomuto období již hodně, slovanské nálezy na Kroměřížsku nepromluvily zatím jasnější řečí. Značnou důležitost pro počátky Hulína by mohl mít jistě výzkum na místě, kde byly nalezeny zlomky starobylé slovanské keramiky, částečně ještě z doby před 9. stoletím. Slovanská osada poskytující tyto nálezy se nachází v těsné blízkosti germánské osady U Izidorka.

E. Peck a Fr. Skopalík zaznamenali v minulém století zprávy o nálezech na slovanských lokalitách Sedliska a Housenov. Poloha Sedliska původně tvořila pahorek, který se mírně vyvyšoval nad okolní močál. Na něm byly již v roce 1865 nalezeny dva kusy kamenného ručního mlýnku, později pak železná radlice, tesla, skleněný korálek, keramika aj. V roce 1960 bylo návrší rozebráno bagry při stavbě hráze nového rybníka. Podle záchranného výzkumu byly nálezy datovány do 9. až 10. století. Podobný osud jako Sedliska stihl i sídliště a pohřebiště v trati Housenov. Také při zakládání nového hřbitova byla porušena jáma se slovanskými střepy a železnou listovou šipkou. Tyto všechny památky po našich slovanských předcích byly rozmnoženy ještě o nálezy dalších zaniklých vesnických sídlišť, ve kterých zazníval život v 9. až 12. století. Intenzívním slovanským výzkumem tak byla výrazně doplněna naše představa o rázu a hustotě osídlení našeho kraje v období Velkomoravské říše, jakož i v době přemyslovského státu. Jedná se převážně o nálezy z říční nivy, např. ztratí Odluží a Hřebavec a z přilehlého bílanského katastru.

Poloha

přidat fotografie