Zbytky rozsáhlého hradního komplexu ve stejnojmenné obci nedaleko Zábřehu na Moravě. Nezalesněné jádro a předhradí jsou zdaleka patrné; v nejvyšším bodě (na pahorku, jenž je zřejmě pozůstatkem hradní věže) stojí kamenný jehlan, připomínající dokončení železniční trati Praha-Olomouc v roce 1845. Hrad pravděpodobně vystavěn před r. 1267, záhy upadl do rukou loupežníků, kteří podle Zbraslavské kroniky "neumějíce upustit od svých zvyků, každodenně pustošili pomezí sousedních zemí loupežemi a požáry". Královské vojsko proto hrad mezi roky 1285-87 dobylo. – Jako opěrný bod husitů dobyt r. 1424 a obnoven již jen na čas, znovu se stal sídlem loupeživých vladyků. R. 1446 se uvádí jako zbořený. Dochovány zbytky zdiva a rozsáhlý opevňovací systém; celý komplex v délce 450 m je mimořádnou ukázkou fortifikační aktivity.
Pozůstatky dvoudílného hradu obehnaného valem a příkopem, na který na jihozápadní a východní straně navazují další ohrazené areály. Základní půdorys
hradu lze stanovit podle reliéfu terénu, nadzemní kamenné zdivo se dochovalo jen ojediněle. Celková délka cca 450 m. Vlastní
hrad se skládá z jádra a předhradí. Hradní jádro je téměř obdélné (70 × 25 m), na západní straně jsou pozůstatky nadpovrchového zdiva z lomového kamene (na maltu; zachovaná výška až 3 m, síla zdi až 2 m) a dalších terénních reliktů budovy, patrně paláce. Ve východní části jádra se nachází okrouhlý pahorek, na jehož vrcholu je umístěn památník na dostavbu trati Olomouc – Praha. Patrně jde o věžiště, ale existenci válcového bergfritu můžeme pouze předpokládat, zdivo není v současnosti viditelné. Jen ojediněle je zachováno zdivo hradby spojující pahorek s palácem. Jádro je obehnáno okružním příkopem a valem. Východně od jádra se rozkládá předhradí, obdélné (45 × 10-20 m), beze stop zástavby. Také předhradí je obehnáno příkopem a valem, mezi jádrem a na východní straně výraznějším. Jihozápadně od vlastního
hradu se níže po svahu rozkládá nevelká lichoběžníkovitá terasa a dále na jihovýchod od ní, oddělena cestou, plošina se stopami možných zbytků ohrazení na severozápadní straně a terasami z jihozápadní, jihovýchodní a severovýchodní strany (celková rozloha cca 80 × 27 m). Zda je tento útvar pozůstatkem podhradí nebo měl jiný účel nelze s jistotou bez archeologického výzkumu zatím určit. Obranný účel měl dnes pětiboký pahorek (25 × 15 m) nacházející se na východ od
hradu a nad jeho úrovní. Přístup byl po šíji ostrožny, na východní straně je od vlastní ostrožny oddělen mohutným, částečně do skály vylámaným příkopem (až 17 m širokým). Ze tří stran jsou pozůstatky ohrazení v podobě valů. Areál jádra
hradu s částí předhradí je zatravněn, východní areál je porostlý smíšeným lesem a křovinami. V prostoru dolního „podhradí“ vybudováno hřiště – zatravněno. Dějiny lokality: Nejstarší část
hradu Hoštejna (německy též Hohnstein, Hochstein) byla postavena v průběhu 2. poloviny 13. století. Hrad byl v majetku pánů z Rýznburka. Na listině Borše z Rýznburka z roku 1267 svědčí Mutina (též Mutiš) z Honsteinu. V letech 1285-1287
hrad jako sídlo škůdců připomíná Zbraslavské kronika. Vojsko v čele se Závišem z Falkenštejna
hrad v roce 1287 dobylo a vyplenilo. Hrad zůstal v držení Záviše. V roce 1289 připadlo Závišovo území králi. Za Jana Lucemburského se
hrad dostává do rukou pánů ze Šternberka. Roku 1407 odúmrtí přechází Hoštejn na markraběte Jošta, který ho přepustil Hynčíkovi Mušínovi z Frývaldova. Hynčík zde držel bojovou družinu, byl zastáncem Husova učení a
hrad se tak stal opěrným bodem husitů. Zřejmě roku 1424 dobyl
hrad vévoda Albrecht a věnoval jej Janu ze Zvole. Hrad byl ještě patrně opraven, k roku 1437 je zmínka, že z něj vyrážel na výpady Matěj ze Zvole, ale roku 1446, kde se ho domáhají Šternberkové, se uvádí jako zbořený. Hoštejnské zboží s pobořeným hradem získávají roku 1464 bratři Tunklové z Brníčka. Počátkem 16. století sloužila zřícenina
hradu jako úkryt loupežníkům, ty však někdy kolem roku 1520 vypudil Archleb z Boskovic a král Ludvík nechal
hrad zcela vyvrátit až do základů. V 19. století byla většina zbývajícího zdiva rozebrána na stavbu železniční trati.