Základní škola, Náměstí míru - Svitavy (historická budova) [31032]

V souladu se zaváděním nového školského zákona do praxe, zřizovaly se ve městech od r. 1869 vedle obecných škol, také školy měšťanské. Zásluhou ředitele obecné školy Adolfa Porma se záměr podařilo realizovat již v r. 1871, i když s jistými obtížemi. Nejdříve byla otevřena škola chlapecká a následujícího roku škola dívčí. Zbývalo vyřešit podstatnou otázku, totiž kde se bude vyučovat? Do hry vstoupilo město Svitavy a za bezmála 15 tisíc zlatých vykoupilo jednopatrový dům Anny Tempesové s podloubím na horní části náměstí, který za 20 tisíc zlatých zadaptovalo a v r. 1873 zde byla otevřena jedna třída dívčí měšťanské školy. Ovšem rostoucí počet dětí a nutnost kvalitního vzdělání byly hlavním impulzem pro stavbu budovy zcela nové. Navíc se podařilo získat sousední dům na náměstí, a tak v r. 1877 byly představeny plány na budovu, která dostala od architektů novorenesanční ráz. Se stavebními pracemi, resp. s bouráním starých domů se začalo na jaře 1878 a s podzimem téhož roku byla škola otevřena. V dílně brněnského architekta a stavitele Karla Friemla vznikla koncepce rohové školní budovy a celková hodnota díla dosáhla částky takřka 53 tisíce zlatých. Problémem bylo, kde takovou částku vzít. Na zažloutlých arších veřejných sbírek můžeme číst různá jména, ale částka 10 tisíc zlatých se zde objevila přípisem samotného císaře Františka Josefa I. Také lihovar s prodejnou v zadním traktu školy byl zbourán a výtěžek z prodeje lihu byl věnován na školní stavbu…

Možná vás napadá, kam v době stavby chodily děti. Situace opravdu nebyla radostná, neboť se v té době opravovala a přestavovala budova staré školy z r. 1862. A tak se stalo, že v r. 1877 chyběly prostory k vyučování. Děti jistě nepotěšilo, že se musely scházet na mnoha místech měšťanských domů, ale vidinou všech dívek byla krásná nová školní budova na náměstí. Jaké ale muselo být jejich zklamání, když školu nakonec obsadili chlapci. Ti si sice na velkou tělocvičnu a dílny museli ještě deset let počkat, totiž do roku 1888, ale i z toho vidíme, že mužský element dostával přednost.

Oficiální název ústavu zněl Knaben-Bürgerschule, tedy chlapecká obecná a měšťanská škola a německý ráz si udržela až do r. 1945. Nemá cenu vypočítávat všechny změny, které školu postihly, ale jednu z nich si přeci neodpustím. Po vzniku svobodného československého státu v r. 1918 mohla i ve Svitavách být otevřena česká menšinová škola. Již v lednu 1919 se ve městě objevily plakáty vyzývající k zápisu české děti. Prozatímní sídlo školy bylo právě v chlapeckém ústavu na náměstí, kde, pro všechny případy, mělo velitelství i čsl. vojsko. Po jeho odchodu požádali čeští představitelé, aby do uvolněných prostor se směla nastěhovat česká obecná škola. Zastupitelstvo města se k žádosti postavilo negativně s tím, že samotné škole byl v l. 1915 - 18 zabaven celý zadní trakt a v něm zřízena ozdravovna, a navíc musela být budova nedávno uzavřena díky nedostatku uhlí. Po tahanicích dosáhla česká menšina svého, když zastupitelstvo souhlasilo se stavebními úpravami starého zadního traktu. Tak mohlo být do konce stavebních úprav otevřena v novém traktu česká škola. Přes dohodu nebyla situace ideální, třídy byly tmavé a vlhké a české děti byly často zesměšňovány německým žactvem. Tak došlo ve školním roce 1921 - 22 k otevření nové české školy jinde ve městě.

Historická cesta svitavského školství byla trnitá. O nejstarším vývoji máme pouze kusé zprávy, řada archivních materiálů a školních kronik se ztratila, bohaté sbírky školních kabinetů zmizely v nenávratnu. Svitavské muzeum oprašuje ve svých depozitářích nevelké množství takových pomůcek, obrazů a předmětů, které kdysi učily žáky elementárním znalostem. Je až s podivem, že úlomek staré německé pamětní desky školy na náměstí se dochoval. O to více je cenné úsilí o jeho obnovu a reinstalaci. Rok 1878 na něm vytesaný není sice v městských kronikách nikterak zvlášť připomínán, ale přesto je významným rokem v dějinách svitavského školství a dokladem zvýšené snahy města o nápravu věcí do té doby opomíjených.

Materiály ke kapitole historie poskytl Mgr. Radoslav Fikejz, historik svitavského muzea

Poloha

přidat fotografie