Kostel sv. Petra a Pavla - Polešovice (kostel) [30592]

Dějiny a stavební vývoj kostela nelze úplně popsat, jelikož nemáme prameny písemné, archeologické ani stavební. První zmínka je z roku 1320, patrocinium sv. Petra a Pavla je poprvé doloženo až z poloviny 15. století. Je jisté, že kostel je staršího data. Za jisté je možno považovat zničení kostela husity z Nového Tábora v roce 1421. Kdy však došlo k opravě, nemáme přesné doklady. Současný barokní kostel je tedy nejméně třetí stavbou na stejném místě. Je největší stavbou na statcích velehradského kláštera.

Vystavěn byl za opata Josefa Malého v letech1725-1734. Detailní informace o jeho výstavbě a barokní interiérové výzdobě chybí. Svým charakterem, pokud jde o vnitřní výzdobu, odpovídá umělcům pracujícím na velehradském chrámu, k nimž řadíme Baldasare Fontanu. 9.října 1735 byl kostel vysvěcen olomouckým biskupem Otto Ehrenreichem, hrabětem z Ecku. Exteriér kostela i jeho vnitřní výzdoba si i přes několikeré obnovy a restaurace uchovaly původní barokní podobu.

Současný barokní kostel je jednolodní orientovanou stavbou s pravoúhlým kněžištěm, k němuž je na podélné ose přistavěna sakristie. K jižní stěně lodi je přiložena čtyřboká věž. Vnější délka kostela činí 46m, šířka lodi je 17,6 m a šířka kněžiště 12 m. Vnější fasádu člení vysoký pilastrový řád. Jižní a severní stěny lodi mají pilastry zdvojené a jednoduchými římsovými hlavicemi, které nesou mohutné kladí. Kladí tvoří profilovaná nízká římsa, vlys s triglify s kapkami a podokapní mohutně vystupující římsa. Vysoká okna jsou ukončena nízkým segmentovým obloukem. Po jednom se nachází na severní a jižní stěně kněžiště, po třech pak v lodi. Poslední čtvrté na severní i jižní straně v místech hudební kruchty je slepé, naznačené pouze hladkou šambránou. Vystouplé plochy a architektonické prvky jsou natřeny barvou bílou a plochy vpadlé jsou tmavočervené.

K jižní straně lodi je přiložena čtyřboká věž (jde o dodatečně přistavěný objekt). Architektonické prvky fasády lodi plynule přecházejí na fasádu věže bez přerušení v jedné výškové úrovni. V přízemní části jsou okna na věži slepá, naznačená pouze šambránou. Nárožní pilastry jsou na věži zakončeny jónskými hlavicemi. Věž je organickou součástí stavby kostela a byla nepochybně již v plánu architektově. Stříška věže je opatřena ze všech čtyř stran zděnými štítky s hodinami. Nad nimiž pokračuje zvonovitá stříška, obojí kryté šindelem. Nad lucernou pokračuje ještě dvojí odstupnění se štíhlou cibulí. Špice je ukončena patriarším křížem.

Západní průčelí s hlavním portálem je osově souměrné. Ostění hlavního portálu je pískovcové, nad nímž je umístěný kamenný znak opata Josefa Malého s letopočtem 1733. Nad římsou je trojúhelníkový fronton. Nad ním následuje štít s pilastry ukončenými jónskými hlavicemi a uzavřen opět trojúhelníkovým frontonem se třemi vázami. Uprostřed v nice je umístněna kamenná socha Panny Marie. Přízemní část průčelí mezi pilastrami je po obou stranách opatřena vždy dvěma nikami nad sebou se sochami západních učitelů církevních: na levé straně sv. Augustin, nad ním sv. Řehoř Veliký, na pravé straně sv. Jeroným a nad ním sv. Ambrož.

Vedlejší vchod, méně honosný s kamenným ostěním, je situován uprostřed severní fasády kostelní lodě.

Klenba kostela je tvořena dvěma plackami, které oddělují od klenby nad hudební kruchtou a mezi sebou mohutné hladké pasy. Placky jsou opatřeny čtveřicemi nástěnných maleb. Poblíž hudební kruchtě malby představují Mariino zvěstování, starozákonního krále Davida hrajícího na harfu a sv. Cecílii, patronku církevního zpěvu a hudby. Blíže k oltáři malby zpodobňují čtyři evangelisty s atributy: sv. Matouš s andělem, sv. Marek se lvem, sv. Lukáš s býkem a sv. Jan s orlem a kalichem. Za mohutným triumfálním obloukem následuje valená klenba s okenními segmenty nad kněžištěm.

Hlavní oltář svojí architektonickou kompozicí i detailní uměleckou výzdobou je dílem Baldasare Fontany. Vysoký oltářní nádstavec je vyplněn štukovou výzdobou představující uprostřed holubici Ducha svatého, od něhož na všechny strany vycházející zlacené paprsky. Prostor mezi paprsky vyplňují bílé štukové obláčky s hlavičkami putti. Dříve byl obraz nad oltářem jiný, představoval loučení sv. Petra a Pavla před jejich umučením. Přemalbu oltářního plátna provedl na počátku našeho století malíř Jan Soják (1874 - 1922). Obraz představuje patrocinium kostela Knížata apoštolská sv. Petra a Pavla. Nad původním mramorovým rámem je v barokní kartuši znak cisterciáckého řádu s křížem a písmeny MORS.

Hlavní oltář s tabernáklem (svatostánkem) je z velké části původní. Dvoudílná kovová a zlacená dvířka jsou pojednána plasticky tepanými ornamenty s písmeny Alfa a Omega (první a poslední písmena řecké alfabety, která v křesťanské ikonografii symbolizují Ježíše Krista jako počátek a konec stvoření). Ve věnci je umístněn obraz Černé Madony s Ježíškem. Před hlavním oltářem bývalo kuželkové zábradlí, z něhož po liturgických úpravách prostoru zůstaly pouze fragmenty po stranách, aby byl ve středu volný přístup k novému obětnímu stolu. Ten byl pořízen v roce 1977 podle návrhu arch. Tomáše Černouška stolařem Stanislavem Míšou z Polešovic.

Po stranách zaoltářní architektury jsou na soklech umístěny alabastrové sochy sv. Cyrila a Metoděje, znázorněny jako biskupové v pluviálech, s berlemi a infulemi na hlavách vždy s knihou v ruce jako učitelé a vyznavači.

Poloha

přidat fotografie