Šebetov (zámek) [30443]

Zámek představuje monumentální, v jádru renesanční stavbu z 2. poloviny 16. století. Upraven byl v interiéru v roce 1614 a v pseudorenesančním slohu do roku 1880. Nachází se zde cenná barokní štuková výzdoba. Byla zde původní rezidence kláštera Hradisko. Nyní je zámek majetkem státu a je veřejnosti nepřístupný, neboť se zde nachází zařízení Sociálních služeb.
Do dnešní doby ho nechal přestavět baron Moric Konigswarter v 80. letech minulého století. Je vroubený zámeckým parkem o rozloze 2,7 ha s 18 jehličnany a 62 druhy listnáčů. Pochází z 30. let minulého století. V roce 1880 byl park spojen se zámkem železným obloukovým mostem a byla provedena velmi citlivá, přírodní krajinářská kompozice. Vzácných dřevin najdeme v parku poměrně málo: tsga kanadská, vzácná forma habru obecného s hluboce laločnatými listy, nahovětvec kanadský, liliovník tulipánokvětý, platan javorolistý, dub velkoplodý a kulturní forma lípy velkokvěté s nepravidelně vykrajovanými listy. Z průčelí zámku se nabízí pohled na náves jejímž středem dříve protékal nepatrný potůček.

ZÁMECKÝ AREÁL VE 20. STOLETÍ

Také v průběhu první poloviny 20. století zůstává šebetovské panství v majetku rodiny Königswarterů, kteří dále zasahují do podoby hospodářského zázemí zámku. Jeho budova po historizujících úpravách kolem roku 1880 neprodělala až do poloviny 20. století žádné změny. Naproti tomu jeho předpolí se i nadále vyvíjelo. Stav budov na počátku 20. věku zachycuje jejich ocenění z let 1912 až 1913, jehož součástí jsou i jednoduché situační plánky. Díky jejich obsahu dnes známe rozmístění jednotlivých provozů a budov.

Vlastní zámecká budova setrvávala ve stavu z roku 1880. K jeho severozápadnímu nároží přiléhala na počátku 20. století již kovová konstrukce, zřejmě voliéra, která se dochovala až do dnešní doby. Před vstupem do zámku se rozkládal malý parčík s bazénkem uprostřed. Součástí budov dvora, jak byly popsány při jejich výstavbě v první polovině osmdesátých let 19. století, byly také objekty pivovaru, stojícího v těchto místech již od druhé půle 16. věku. Za Königswarterů byla stavba staré sladovny rozšířena o drobnější přístavky, obsahující dřevník a kurník, podél budovy pak protáhlý kuželník. Tyto stavby, spolu se sladovnou a částí obytného křídla, vybíhajícího do zahrady, byly odbourány v průběhu třicátých let v rámci řešení ekonomické situace.

V prostoru zámeckého parku dokumentuje ocenění množství drobných stavbiček, jejichž existence není z jiného zdroje známa. Kromě plynárny s příslušenstvím stála u zámku ještě střelnice, dále švýcarský domek, lázeňský domek, gloriet, zahradní domek, trojice skleníků, kuželník a americká lednice. Stavba sladovny v této době obsahovala převážně svoji základní složku, tedy vlastní sladovnu, dále sýpku, která se jako jediná z celého komplexu dochovala dodnes, a obytnou budovu s dřevníkem. Mořicův dvůr byl do počátku dvacátého století rozšířen o sýpku, samostatný komplex stodol a kůlen a izolovaně situovanou budovu s byty zaměstnanců a kovářskou dílnou.

Ve třicátých letech podlehly některé budovy zkáze. Důvodem bylo snížení daní a zřejmě také ztráta dosavadního využití. Jednalo se o stavby v areálu dvora, jako stará sladovna s pivovarem, sklep v oboře, palmový skleník, střelnice, cihelna a mlýn na Bělé. Odbouráno bylo rovněž i jižní ukončení obytné budovy, šikmo přiložené ke „starému zámku“, pod níž s nachází nejstarší pivovarský sklep.

Přes svůj židovský původ přetrvali Königswarterové v Šebetově vcelku poklidně. Důvodem byla národnost Janovi manželky, která byla říšská Němka. Byl však nucen část zámku poskytnout na byty německým zaměstnancům, kteří sem přišli z Říše a na zámku byla také ubytována jednotka 12 až 15 vojáků. Rodina barona Königswartera byla přestěhována do úřednické budovy, kde jí byl vymezen byt o třech pokojích a kuchyni.

Po skončení války byl Königswarterům veškerý majetek zkonfiskován. Zámek byl roku 1948 převeden na Svaz včelařů, poté zde byl zřízen rekreační objekt pro studenty a Korejce. Od roku 1953 sloužil jako ústav pro hluchoněmé ženy, které sem byly přemístěny z Prahy-Krče. Správu ústavu zajišťovala Charita. Teprve později byl v zámku zřízen Ústav sociální péče se zaměřením na mentálně postižené ženy. Tomuto účelu slouží budova dosud.

ÚSP provedl za dobu svého trvání v zámku určité modernizační úpravy, spojené s moderním provozem instituce. Tyto úpravy se týkají zejména budování technického zázemí, kotelny v přízemí kaple, kuchyně a prádelny. Hodnotné prostory zámku či cenné architektonické konstrukce však nově výrazněji nepoškodily. Zejména ve svých reprezentačních partiích se tak zámek dochoval v podobě, jakou získal již v době svého vzniku, či dílčí úpravou za Königswarterů, dosud tak představuje výjimečný památkový objekt s vysokou uměleckou hodnotou interiérů. 

Sousední bývalý úřednický dům byl zpočátku v majetku Ústavu spolu se zámkem. Ústav sociální péče nechal provést roku 1977 komplexní zaměření stavby, které mělo sloužit jako podklad pro řešení statických problémů a následnou adaptaci budovy. Ta byla také určitým způsobem provedena, zejména ve hmotě vysunutého zahradního křídla. Naproti tomu se realizátor akce vyhnul úpravám severní historicky nejcennější partie hlavní budovy jejím částečným odbouráním. Na počátku osmdesátých let 20. století tak zcela mizí z dějin Šebetova nejstarší část jeho zámeckého areálu, obsahující nejen prvotní klášterní rezidenci, vystavěnou v průběhu druhé půle 16. století v renesančních stylu, ale s velkou pravděpodobností obsahující rovněž skromné pozůstatky předchozího obydlí, spojeného s přítomností drobné šlechty na někdejším klášterním dvoře.

Realizace úprav však až na některé interiérové úpravy zůstala stát na mrtvém bodě. Někdejší úřednická budova, vytvářející dominující prvek jižního předpolí zámku, patrný každému příchozímu, tak již několik desetiletí děsí svým zanedbaným stavem. přitom její rekonstrukce by přinesla obci další velice zajímavou a architektonicky hodnotnou stavbu. Později získává budovu do svého majetku Obec Šebetov, změna majetkových poměrů však nepřináší žádné změny.

Spolu s částí obytného křídla byl zcela odstraněn i hospodářský dvůr, který se do počátku osmdesátých let nalézal v jejím sousedství. Pozůstatkem z jeho budov je pouze část středního křídla, zakončená patrovou stavbou bývalé pošty. I tato partie se dnes nalézá v značně zanedbané stavu, blížícímu se zřícenině. Odbourání dvora tak bylo značně neorganické a nesystematické a proběhlo zřejmě živelnou formou, jak bylo v tomto období zvykem. Místo někdejšího dvora zaujaly vzápětí nové bytové domy, jejichž počet se má v nejbližší době opět rozrůst o další objekt blíže tzv. Vile.

Budova Vily, tedy jakéhosi pavilónu, postaveného v průběhu druhé poloviny osmdesátých let 19. století jako reprezentativní obydlí pro hosty a zaměstnance zámku, mění po roce 1945 několikrát své využití. Nejdříve zde bylo umístěno školící středisko požárníků, pak mateřská škola a úřadovna Místního národního výboru. Toto využití přetrvává dosud, v objektu sídlí kromě kanceláří Obecního úřadu také knihovna.

V majetku vrchnosti však nebyla již v meziválečném období. Ve třicátých letech je budova označena nápisem „OZDRAVOVNA ZEMSKÉHO PRESIDENTA JANA ČERNÉHO“, na pohlednicích z předchozí doby, před rokem 1931 je naproti tomu uvedena jako „Jubilejní ozdravovna policejního ředitelství v Brně“. Jak dokládají fotografie interiérů z této doby i současná podoba, jde o budovu nesporně velice cennou, jejíž nynější stav vyžaduje nutné rekonstrukce. Jde zejména o zajištění staticky narušených partií malovaných klenutí v úrovni patra. Rovněž celkové úpravy okolí domu by napomohly opětovně sjednotit dříve uzavřený vrchnostenský areál a vytvořit v Šebetově opět komplex zajímavých staveb s vysokou památkovou a zejména uměleckou hodnotou.

Poloha

přidat fotografie