Hrob hudebního skladatele Bohuslava Martinů - Polička (pomník) [30384]

Státní zkoušku ze hry na housle udělal až na druhý pokus, přesto však mu bylo nabídnuto místo druhého houslisty v České filharmonii. Tam poznal strhující interpretace české i jiné hudby v nastudování Václava Talicha. Jako hospitant také navštěvoval mistrovskou školu Josefa Suka. Roku 1923 odešel na stipendium do Paříže, aby studoval skladbu u Alberta Roussela – a zůstal tam až do r. 1941. Tak jako jej doma okouzlil Václav Talich, ve světě ho ovlivnil dirigent Charles Munch.

Do rodné země se zpočátku vracel často, jeho skladby mívaly premiéru v Brně nebo v Praze (zmiňme např. Koncert č. 2 pro klavír a orchestr s Českou filharmonií řízenou Václavem Talichem a s mladičkým Rudolfem Firkušným jako sólistou v roce 1935). Naposledy navštívil Poličku v roce 1938 (vrátil se do ní až 20 let po své smrti). Za 2. světové války odešel B. Martinů do USA, kde žil do r. 1953. Složil tam všech šest symfonií, které mu zajistily světovou proslulost. Po r. 1953 se vrátil do Evropy, žil ve Francii, Itálii a Švýcarsku. K cestě do komunistického Československa neměl chuť, ale začal se hlouběji zabývat náměty z rodného kraje.

Dílo: V jeho celoživotní práci lze vystopovat vlivy impresionizmu, neoklasicizmu, ba i klasického džezu; obdivoval hudbu I. Stravinského či pařížské Šestky. Brzy však našel svůj osobitý, nezaměnitelný projev. Kromě šesti symfonií (1941–1952) a dalších symfonických děl napsal přes dvacet koncertů, spoustu komorních skladeb a mnoho skladeb klavírních (např. klavírní cyklus Loutky). Z oper jsou nejznámější Julietta (1936–1939) a Řecké pašije (1956–1959), z baletů Špalíček (1931–1932), z velkých kantát Kytice (1937), Polní mše (1939), Gilgameš (1954–1955) či Proroctví Izaiášovo (1959), z těch menších Legenda z dýmu bramborové nati (1956), Romance z pampelišek (1957), Mikeš z hor (1959), především však Otvírání studánek (1955) na text básníka Miloslava Bureše. (Pavla Loucká)

Zdroj: http://www.vesmir.cz/clanek/posledni-veci-bohuslava-martinu

Odkaz tohoto genia české hudby je vryt do náhrobní desky slovy: Z těch dědů a báb, co vodám písní cestu otvírali, z nich jsem a vracím se k nim znova. Z ruky do ruky si podáváme těžký klíč, klíč od domova

Poloha

přidat fotografie