Horní Libchava (zámek) [30217]

Obec Horní Libchava se táhne podél potoka kdysi zvaného Libchava a pokračuje další obcí již od středověku odlišenou jako Dolní Libchava. Mezi oběma vesnicemi stojí na jihovýchodním okraji Horní Libchavy zámek, kdysi sídlo samostatného dominia. V nejstarších dobách, dříve než vzniklo hornolibchavské panství, tvořilo toto území součást zboží klinštejnského.

Obec existovala již v 1. polovině 14. století, neboť první písemný doklad o existenci obce pochází z roku 1352, kdy je připomínán zdejší farní kostel. Ve 14. a 15. století byla Horní Libchava většinou rozdělena mezi dva nebo tři držitele svobodných nebo manských dvorců, podléhajících zprvu pánům z Klinštejna, později pánům z Lipé. V druhé polovině 14. století seděli na jedné části Horní Libchavy vladykové z Konojed, na jiné bratři ze Skalky a jen třetí díl zůstával v přímém vlastnictví pánů z Klinštejna. Od poslední čtvrtiny 14. století pronikali do Horní Libchavy lipští Berkové z Dubé a z Lipé, zčásti jako přímí majitelé, zčásti jako lenní páni.

Počátkem 16. století se dostala Horní Libchava do držení Salhausenů a zanedlouho potom ji získal manžel Anny Salhausenové Prokop z Vartemberka. Jeho syn Jindřich z Vartenberka je považován za pravděpodobného zakladatele zámku v Horní Libchavě, který byl údajně postaven v roce 1574, což je nepotvrzené datum uváděné v četné literatuře Výstavbu zámku měl také připomínat pamětní kámen umístěný v jednom pokoji v prvním patře zámku, na kterém má být uveden rok 1593. Kámen je ale dnes nezvěstný. První pramenný doklad o zámku pochází až z roku 1611, z čehož lze usoudit, že zámek v Horní Libchavě byl postaven pravděpodobně v poslední čtvrtině 16. století, nejpozději na přelomu 16. a 17. století.

Zámek, dochovaný takřka v nezměněné renesanční podobě, je obdélné dvoupatrové stavení se sedlovou střechou, se stupňovitými, ještě goticky pojatými štíty a dvěma čtverhrannými věžemi se stanovými střechami na vnější straně. Arkádové loggie na vnitřní straně zámku obrácené původně k hospodářským budovám dvora před zámkem a okna, místy sdružená a se společnou nadokenní římsou, dosvědčují renesanční původ stavby. Zámek je vybaven řadou původních architektonických prvků, kamennými ostěními oken a dveří, záklopovými dřevěnými stropy a původním dřevěným krovem střechy.

V r. 1611 postoupil Jan z Vartemberka hornolibchavské panství své neteři Dorotě, provdané Berkové, která však již po třech letech prodala svůj statek Jindřichovi Pencíkovi z Pencíku. V r. 1623 koupil konfiskované panství za 26 958 kop Vilém Vratislav z Mitrovic, pozdější velkopřevor maltézského řádu. Jeho znak vytesaný v kameni zdobí jihovýchodní stěnu hornolibchavského zámku. V domnění, že může podle privilegia od generálního převora volně disponovat se statky získanými jinak než od řádu, odkázal Vilém Vratislav Horní Libchavu svému bratru Zdeňkovi, po němž se jí ujali i jeho synové. Na protest pozdějšího velkopřevora Tattenbacha byl však v r. 1653 Mitrovicův odkaz zrušen a libchavské panství bylo přiřknuto maltézskému řádu. Řádovou komendou zůstala pak Libchava až do vzniku československého státu.

Sídlili zde komtuři (rytíři – správci nejmenší sídelní jednotky řádu) vždy s několika rytíři, kteří vykonávali hospodářskou správu. Na zámek rád zajížděl zejména velký převor hrabě Othenio Lichnovský, který vládl českému veklopřevorství v letech 1874-1887. Ten také v osmdesátých letech minulého století provedl důkladnou obnovu zámku. Později sem také zajížděli i následní velkopřevoři Quido Thun Hohenstein a kníže Jindřich z Lichtensteina. Posledním byl v r. 1925 kníže velkopřevor Rudolf z Hardegu. Zámek byl vybaven skvostným nábytkem. Zejména rytířský sál, kde byly památky ze Svaté země a Malty - působiště rytířů. Vedle zámku byl vyhrazen útulek pro chudé a nemocné, o které se dle poslání řádu komenda starala.

Za první pozemkové reformy řád panství prodal. Památky a obrazy související s maltézskými rytíři byly již v r. 1925 po odprodeji panství převezeny do Prahy do Velkopřevorského paláce. Po dvou majetkových transakcích se dostal v r. 1930 zbytkový statek o rozloze přes 700 ha i se zámkem do držení Severočeských stromovek, respektive do rukou agrárnického senátora Josefa Vraného jako hlavního člena této rodinné akciové společnosti. Ihned po změně majitele v roce 1925 byly na zámku zahájeny rozsáhlé stavební úpravy, jejichž většinu prováděl českolipský stavitel architekt Josef Uhlíř. Senátor Josef Vraný zemřel v r. 1937 v Monte Carlo (zastřelil se před kasinem) a byl převezen do Horní Libchavy, kde byl s velkou pompou 7. dubna pohřben. Na jeho pohřbu byl přítomen generál Syrový, Hodža, Černý a další hosté vlády.

Za okupace převzala zámek počátkem r. 1939 organizace Sächsische Bauernsiedlung a zřídila zde ubytovny pro Říšskou pracovní službu. Od r. 1943 až do osvobození patřil zámek k hospodářství SS, zvanému Malta.

Po skončení druhé světové války byl statek a zámek jako německý majetek opět zkonfiskován, tentokráte československým státem. V roce 1948 byl velkostatek Severočeské Stromovky v Horní Libchavě převzat do správy Státních statků a lesů, jehož ředitelství sídlilo v Zákupech. V roce 1964 získala objekt Československá lidová armáda a využívala jej až do roku 2003 ke skladovacím účelům. Poté se zámek dostal do majetku obce Horní Libchava a v roce 2010 ho zakoupil dnešní vlastník, pan Oldřich Kilián.

Komentované prohlídky probíhají při našich akcích, další prohlídky jsou možné pouze po předchozí domluvě na e-mailu.

Poloha

přidat fotografie