Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Habrovany (obec) [2987]



Habrovany se nacházejí na jihovýchodním úpatí Drahanské vrchoviny, "tři míle východoseverovýchodně od Brna, na okraji někdejší viničné oblasti" (Řehoř Volný), ve výšce 290 m nad mořem. Zde Haná hraničí s brněnskou oblastí. Název obce může bývá odvozován od usedlíků, sídlících u habrového lesa (Habrované). Klasicistní průčelí habrovanského zámečku a věž kostela Nejsvětější Trojice se poutníkům objeví již záhy po výjezdu z Rousínova. Habrovany zařazujeme mezi vesnice typu návesní silnicovky. Základní půdorys obce může vzdáleně připomínat velké písmeno "H". Obec sama leží poněkud stranou od hlavních komunikací. Odedávna byla nejbližší dopravní tepnou poštovní trasa z Brna do Olomouce; dnes železniční trať do Přerova a dálniční přivaděč hned za Rousínovem. Z těchto řádků by mohlo vyplývat, že si obec žila většinou poklidným, idylickým životem zapadlé vesnice, vzdálené velkým událostem.Ale přesto tudy šly dějiny, slavné i kruté. Nepodceňujme takzvanou lokální historii.

Žádná historie není podřadná, neboť vždy ji tvořily skutky lidí, z nichž žádného nemůžeme nazvat podřadným. Historie Habrovan je historií poddanské dědiny, která poznala snad všechny druhy majitelů velké pány, rytíře, drobné vladyky, řeholní řád, rakouskou byrokracii i brněnské velkoobchodníky povýšené do šlechtického stavu. Každá doba se zde nějakým způsobem podepsala, vtiskla obci své znamení, kterým zanechala svůj odkaz příštím generacím. Mnoho z nich již bylo objeveno, mnoho je jich ještě ukryto v zemi, ve starých spisech. Nic však nebude znamenat odkaz, jakkoliv vzácný a starobylý, pokud si nenajde úkryt v lidských srdcích ...

Prehistorie:
Místo, kde leží Habrovany, se jevilo jako vhodné k usazení již nesčíslným generacím staletí, ba tisíciletí předtím, než se o tom mohly dochovat písemné zmínky. Potvrzují to četné nálezy kamenných, keramických i kovových předmětů, jako i pozůstatky kostí. Již v roce 1902 daroval habrovanský nad učitel František Bujárek svému kobeřickému kolegovi Aloisi Procházkovi dva větší vrtané kamenné mlaty vyorané v údolí pod myslivnou "V Blaticích", o váze 1,05 a 1,4 kg. Sám Procházka zde nalezl řadu předmětů, jako střep s volutovým ornamentem, krátký nožík z průsvitného pazourku, část dalšího provrtaného kamenného nástroje, pupík prsty zdobené nádoby, mnoho střepů, kostí a pazourkových úlomků.V letech 1903 a 1904 byly v trati Blatice nalezeny dva kamenné mlaty, kamenné sekyrky, hladidla a nožíky a na "ZadnÍm Komorsku" vyorali rolníci kamennou sekyrku a dláto, všechno pocházející z mladší doby kamenné, neolitu.

O nálezech informoval veřejnost Alois Procházka. Roku 1905 byly při vláčení pole v Padělkách nad habřím nalezeny 4 bronzové hřivny, z nichž 3 získal Alois Procházka, jednu E. Synek. Největší průměr průřezu prvních tří nálezů byl 10, 11 a 18 mm, váha 160, 190 a 550 g.V roce 1908 referoval prof. Rzehak o "půvabném" (zierliches) exempláři bronzové sekyry" českého typu", v brněnském Zemském museu. Sekyra se spojenými laloky, rovným týlem a pravidelně zaobleným ostřím, pocházející z Habrovan, měla celkovou délku 105 mm, délku ostří 33 mm. Byla srovnávána s podobnou, nalezenou u Boskovic. Záslužnou práci pro poznání lokální prehistorie odvedl též vážanský kaplan P. Karel Zimola (t22.2.1919), který se při záchraně archeologických nálezů angažoval soustavně od roku 1913. Dne 15.3.1916 na panském po- li za zámkem nalezl vyorané zachovalé osudíčko, zdobené a tuhou leštěné. Z roku 1955 pochází nález 23 střepů zdobených nehtovými vrypy a rytými spirálami z doby volutové keramiky, větší střep nádoby jordanovské zdobené vrypy nehtů a 24 střepů z doby bronzové.

Velké zásluhy pro poznání prehistorického osídlení okolí Habrovan získal učitel ostravské základní školy Antonín Duroň. Koncem léta 1965 byly na trati Blatice na cestě pod hájenkou prováděny povrchové úpravy buldozerem. Přitom byla narušena sídlištní jáma. Dne 26.9.1965 zde Antonín Duroň našel střepy přepálených, žárem zdeformovaných nádob, vypálenou mazanici a kamenné hladítko. Na trati Blatice, 500 m jihovýchodně od myslivny, našel v roce 1967 dva keramické zlomky slovanské a 4 středověké. V létě 1968 při rozšiřování cesty byla úplně odkrytá výše zmíněná sídlištní jáma ve slínovitém podloží. Bylo z ní vy těženo na 450 střepů, zachovalý koflík a pískovcové drtidlo na obilí. Velmi vzácným nálezem bylo 12 gramů zuhelnatělých semen prosa a semen merlíku. Posledně zmíněná semena prosa jsou o to vzácnější, že podobné archeobotanické nálezy byly dosud hlášeny jen velmi sporadicky a jen malého množství. Shodou okolností jediný srovnatelný nález obilek prosa z doby bronzové byl učiněn také na Vyškovsku, a to v Bohdalicích. Nalezené obilky jsou proto významným dokladem o osídlení okolí Habrovan v době bronzové. Zvlášť významným právě díky zjištěnému výskytu semen merlíku, protože právě na základě zjištění jeho společného výskytu vedle prosa můžeme prakticky s jistotou předpokládat dlouhodobější osídlení lokality, neboť na nově zakládaných orných plochách se mezi plevely vyskytují i druhy lesní či luční. V habrovanském nálezu však byl mimo seté proso zastoupen z plevelů jen merlík, merlík bílý, merlík zvrhlý a svlačcovec popínavý. Tyto druhy plevele se vyskytují zpravidla v místech, kam již zasáhla civilizace.

Z velkého množství nalezených střepů (celkem 96 kusů) bylo možné rekonstruovat nádoby, zařazující nálezy do doby středodunajské mohy- lové kultury (do 1200 př. Kr.). Byla to například žlábkovaná amfora, malé amfory s vypnulinami a žlábky, šálky s polokulovitým spodkem, důlkovitě vtlačeným dnem, prohnutým hrdlem ostře odděleným od výdutě a páskovým uchem, klenoucím se přes rozpětí hrdla (známé i z Bošovic a Velkých Hostěrádek), džbánkovitý koflík, podobný jako ve Starých Hvězdlicích a největší, žárem silně zdeformovaná zásobnice s prstováním zdrsněným hrdlem i výdutí. Dvojkónická nádoba neboli okřín sloužila v žárových hrobech jako popelnice. Zdrojem studie L. Wiegandové o těchto nálezech byla zpráva J. Nekvasila o části nálezu předaného brněnské pobočce Archeologickému ústavu Česko- slovenské akademie věd z 16.4.1969, týkající se povrchového sběru, nálezů z doby kultury středodunajských popelnicových polí. Zpráva popisuje 96 nalezených kusů. Tuto zprávu předchází nálezová zpráva R. Tichého z r. 1955, kde jsou nálezy popisovány jako střepy z doby bronzové, bez uvedení nálezových okolností.

V roce 1967 nalezl Antonín Duroň na polích severovýchodně od Habrovan v lokalitě "Blatice" raně historické a středověké střepy, na levém břehu potoka, asi 500 m od myslivny. Byly to 2 slovanské zlomky a 4 středověké střepy. Jedná se o střepy z mnoha různých vypálených nádob, hrnců, mís a misek.Dne 22.8.1969 na čerstvě zoraném poli, 6 metrů od polní cesty z Habrovan na sever do lesa objevil Antonín Duroň zdobený bronzový nůž, který předal Archeologickém ústavu ČAV v Brně. Nůž má úzkou, trojúhelníkovou čepel mírně esovitě prohnutou, klínovitého průřezu o délce 89 mm. Podobné nože byly nalezeny téměř v celé střední Evropě, severozápadní Jugoslávii i střed- ním Německu. Přes hojný výskyt je však není možné přesněji datovat. Nálezy z větší části souvisí s lokalitami z mladšího období kultury popelnicových polí. V zimě 1971 bylo kopáno vodovodní potrubí u habrovanského zámku. Při práci bylo odkryto a narušeno neméně patnáct kulturních jam, které obsahovaly kamenné nástroje, zlomky kostí a keramiku částečně z období velatické kultury, částečně keramiku horákovskou a staroslovanskou. Povrchový sběr materiálu provedl student UJEP v Brně Jiří Kotas, který odhadl rozsah velatického sídliště mladší doby bronzové na 40 000 m2. Tento pokračoval v průzkumu kulturních jam i v letech 1972 a 1973 a získal množství zajímavého materiálu kamenného, keramického i osteologického, z různých období pravěkého osídlení oblasti. Byly vy- zvednuty části široce rozevřených mís a mís na nožce, pocházející z nejmladší fáze lengeylské kultury (3000 let př. n. 1.), zlomky amfor,šálků a misek velatických (1000 - 1300 let př. n. l.), další nálezy horákovské keramiky (500 let př. n. l.), značně byla rozšířena i sbírka keramiky slovanské a jako nejdůležitější se jeví bezpečné potvrzení existence zdejšího osídlení v nejmladší době moravské malované keramiky, související s nálezy kultury nálevkovitých pohárů v Lulči.

Z předešlého jednoznačně vyplývá závěr, že na místě Habrovan se usazovali lidé již nejméně před 6000 lety, tedy v mladší době kamenné, neolitu. Habrovany jsou v muzejních sbírkách zastoupeny také nálezy z doby bronzové, to je asi před 4000 - 3500 lety, další nalezené předměty dokumentují období nálevkovitých pohárů (3000 let př. n. 1.). Nálezy zařazené do doby sttedodunajské mohylové kultury (asi 1200 let př. n. 1) dokládají přesvědčivě dlouhodobé osídlení oblasti zemědělci. Další předměty potvrzují přítomnost lidí, usazených na místě Habrovan v období kultury halštatské, staroslovanské i ve středověku. Habrovanské nálezy, alespoň přibližně časově zařazené, tvoří tak linii, potvrzující prakticky souvislé osídlení oblasti od dob rodící se civilizace dodnes.

Počátky dějin:
Poprvé se o Habrovanech dovídáme nepřímo. 7. srpna 1350 nechal Mikuláš z Habrovan (Nicolaus de Habrowan) vložit do zemských desek zápis, že prodává Lickovi z Lulče úrok ze zboží v Nemojanech. Můžeme si tedy již nyní položit otázku, kde asi Mikuláš z Habrovan sídlil, když z dalších pramenů víme, že v té době ještě vlastnil celé Tučapy, než jejich část roku 1358 zastavil jako věno své dceři Perchtě a druhou část Jenčovi z Deblína ve prospěch své sestry a druhé dcery, které byly v klášteře sv. Anny na Starém Brně. O vlastnictví alespoň části Habrovan opět nemáme přímý doklad, první zpráva pochází až z roku 1371. To Mikulášův syn (je prakticky jisté, že byl Mikulášovým synem, ačkoliv to není nikde výslovně zaznamenáno) Petr z Habrovan nechal zapsat své manželce Objezdě roční úrok na 125 hřivnách na Nemojanech s tím, pokud by se něco nedostávalo, měla to doplnit z Habrovan. Můžeme se tedy domnívat, že Habrovany měly na rozdíl od Nemojan a Tučap pro rod vladyků z Habrovan význam jako obec, ze které rod vzešel a přesto, že nevlastnil Habrovany celé, nesl jejich jméno.

V druhé polovině 14. sto- letí byla část Habrovan zeměpanská, to znamená v majetku moravského markraběte. Bylo tehdy zcela obvyklé, že část obce náležela k alodnímu, svobodnému zboží zemana či zemanů a část panovníkovi. Ten mohl své zboží propůjčit šlechtici proti jeho slibu, že mu bude k dispozici v boji. Příjemce takového zboží se nazýval lenník, man, vazal a léno mu mohlo být propůjčeno dědičně či s konkrétními omezením. Listinou ze dne 13.3.1376 vyznal Petr z Habrovan, že pro sebe a své mužské potomky obdržel od markraběte Jošta za své věrné služby jako léno habrovanskou tvrz, dvoje popluží, 19 lánů, 11 podsedků, hostinec, zahradu a 2 rybníky v Habrovanech. Dále hřivnu úroku v Novém Rousínově a z kopanice tamtéž ročně 3 věrdunky [splátky] 9 grošů. Lze se domnívat, že tak držel prakticky celé Habrovany včetně tvrze a větší část Nemojan. Jelikož další část Nemojan a Tučapy držela jeho sestra, rodinný majetek nabyl slušných rozměrů. Jedním ze svědků listiny byl Petrův bratr Mikuláš, kněz ve Vážanech, který spolu s Petrem držel od Machníka z Drahotuš dvůr, čtyři lány a čtyři chalupy se vším příslušenstvím v Divicích. Přijal-li Petr z Habrovan od markraběte Jošta lénem habrovanskou tvrz, mohli bychom uvažovat o možnosti, že ji do té doby neobýval. I to je však pouhá hypotéza, neboť zatím žádná zpráva nehovoří o tom, jestli vladykové z Habrovan před rokem 1376 měli v Habrovanech své sídlo.

Rok 1385 byl pro rod z Habrovan osudným. Petr z Habrovan zemřel a markrabě Jošt nechal svému komořímu Benešovi z Pamětic zapsat nejen habrovanskou tvrz, ale i vesnici s lesem a ostatním příslušenstvím. Objezda, vdova po Petrovi z Habrovan, své věno na Habrovanech poručila po smrti svému bratrovi, mocnému Dobešovi z Veitmile a s jeho souhlasem se i dcera Kateřina vzdala svého věnného práva ve prospěch nového držitele. Jelikož Petr habrovanské léno dostal i pro své mužské potomky, mohlo by z toho vyplývat, že Petr neměl syna. Ale Petr měl syna Bohuše. Zmiňuje jej Petrův bratr kněz Mikuláš, když nechal roku 1390 zapsat prodej dvora v Divicích, který držel původně s Petrem. Výslovně zde uvádí, že dvůr, který měl s bratrem od Machníka z Drahotuš, prodává Ješkovi Hvězdličkovi, aniž by cokoliv ponechal sobě či Petrovu synu Bohušovi (toho roku také vložil do desek Dobeš z Veitmile prodej věnného práva, které měl na Nemojanech od Kateřiny, pozůstalé po Petrovi z Habrovan).Nebýt tedy Bohuše z Habrovan (usadil se na tvrzi v Nové Říši, vzal si za manželku Ofku z Rausenbrucku), byla by situace téměř jasná. Smrtí Petra z Habrovan by léno spadlo zpět na lenního pána a ten je mohl udělit komukoliv jinému. Ovšem na druhou stranu víme, že část Habrovan byla alodní, byť nemůžeme stanovit, jak velká to část byla. A markrabě Jošt přece přikázal vložit svému komorníkovi tvrz, ves, les a ostatní příslušenství, přičemž Petrova manželka a dcera se vzdaly svých věnných nároků! Je zde tedy znovu potvrzeno, že habrovanský majetek, z kterého mohla Petrova manželka Objezda doplňovat platy z Nemojan, patřil k jejímu věnu. Stojíme tedy před záhadou, kterou nejspíš nebude možné uspokojivě osvětlit na základě zatím známých pramenných výpovědí.

Záznamy manského soudu, který řešil všechny změny v držení lén, se z konce 14. století dochovaly pouze pro panství olomouckých biskupů, takže nám zbydou jen dohady, žádná jistota. Praxe byla taková, že pokud leník zanechal i neplnoletého potomka, řešilo se držení léna ustanovením poručníka, a to až do doby nabytí plnoletosti sirotka (že i zde byly určité možnosti podmínky poručnictví upravovat, uvidíme u případu sirotků po Pročkovi z Pamětic). Pokud však markrabě léno přikázal vložit někomu jinému, přestože je předtím udělil i leníkovým mužským potomkům, jejichž existence je nepochybná, musel pro tento krok mít velice pádné důvody. Není možné vyloučit ani Petrovo zpronevěření se lennímu závazku, za což by podle práva následoval trest odnětí léna. V době Petrovy smrti nebyly poměry na Moravě díky řevnivosti Jošta a Prokopa, synů moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského (+ 1375), vůbec poklidné. Oba se po otcově smrti snažili pro sebe vyzískat co největší moc a majetek a jistě mnoho napoví fakt, že oba, Jošt v lednu 1380 a Prokop v březnu 1399, byli jakožto škůdcové na statcích olomoucké kapituly stiženi církevní klatbou.

Situace byla komplikováná i papežským schizmatem po smrti Řehoře IX. (+ 27.3.1378), neboť Jošt se klonil k jeho římskému nástupci Urbanovi VI., zatímco Prokop stranil Klimentu VII. v Avignonu. Avšak to byl jen vnější rámec. Skutečná bouře mezi bratry se rozpoutala, když Jan Soběslav, další syn markraběte Jana Jindřicha, postoupil otcovský úděl Joštovi. Nespokojený Prokop zabral některá Joštovi postoupená města a celý rok 1381 zuřila mezi oběma bratry opravdová válka, kterou (na čas) v květnu 1382 ukončil sám král Václav IV. Boje mezi bratry však trvaly s přestávkami ještě další dvě desetiletí. Petr z Habrovan, ač lenník Joštův, mohl se přiklonit ke straně jeho bratra Prokopa, ne - li dokonce za něj bojovat. Pokud by padl v boji, nebylo by se vůbec čemu divit, že Petrova rodina přišla úplně o všechno. To ale zůstává pouhou naší poměrně fantastickou domněnkou. Jako další možnost se naskýtá odnětí léna Joštem, jehož dodržování závazků nebylo vždy zářným příkladem ctnosti. A pokud zemřel lenník, jehož léno tvořilo větší část obce, mohla být tato dostatečně velkým lákadlem pro země pána, který potřeboval odměnit svého komořího ... Ovšem abychom o Joštovi nesmýšleli jen zle, musíme uznat, že neni v naší moci dokázat, že Jošt Petrovy pozůstalé nějakým způsobem neodškodnil. Jistě by musel vyvinout určitý nátlak, aby se Kateřina i Objezda vzdaly svých nároků na alodní, zemskodeskovou část Habrovan. A nárok Bohuše na část lenní mohl řešit lenní soud, jehož akta se však, jak už bylo řečeno, nedochovala.


Novodobá historie:
Z novodobé historie obce by bylo dobré připomenout, že od roku 1960 do roku 1990, tedy 30 let, byly Habrovany sloučeny se sousedními Olšany (vzdálenými 1,5km) do jedné obce s názvem Habrovany-Olšany. Od té doby se vzhled obce v mnohém mění - ve většině nemovitostí je zaveden plyn, opravují se komunikace a veřejné budovy.

V roce 2000 jsme si v Habrovanech připomněli výročí 650 let od první písemné zmínky o Habrovanech a k tomuto výročí uskutečnili několik dlouhodobějších záměrů. Byly vydány první pohlednice obce, v roce 1998 udělil tehdejší předseda Poslanecké sněmovny Miloš Zeman naší obci na doporučení podvýboru pro heraldiku znak a prapor - tyto obecní symboly jsou užívány při slavnostních příležitostech a znak je umístěn na značkách při vstupu do obce. V roce 2000 byla také vydána nákladem 1000 výtisků publikace o Habrovanech, kde jsou podrobně zpracovány a čtenáři předložena nejen historická fakta o obci, ale i o rodech, které obec vlastnily. Povedlo se připravit velmi úspěšnou výstavu historických materiálů včetně kronik.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie


Města, obce se stejným, nebo podobným názvem
Typ Název Vl. Zn. Okres
obec, osada Habrovany (obec) Vyškov
obec, osada Habrovany (obec) Ústí nad Labem



(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)