Kostel sv. Václava - Chotusice (kostel) [29586]

Na celé stavbě jsou patrné stopy několika výrazných mladších stavebních úprav. Parapety dnešních oken kostela jsou výše, než měla okna původní. Výrazný je rozdíl zejména na dnešním presbytáři, kde činí zhruba 80 cm. Na jižní straně dnešního presbytáře, přibližně pod pravým oknem, je zazděn 1,5 m široký výklenek, jdoucí až pod parapet původního barokního okna. Do jeho špalety zabíhá omítka s bílým nátěrem. Podobná situace je v západní části barokní lodi; jak na severní, tak na jižní straně jsou zazděné 1,8 m široké výklenky s jen částečně zachovanými segmentovými cihelnými záklenky ve výši cca 3 m. Na jižní straně k výklenku doléhá dosti hrubá omítka s bílým a šedivým nátěrem. Účel výklenků nám není zcela jasný, zajímavá je v této souvislosti zpráva vztahující se k bitvě u Chotusic. Pruský císař podle ní nechal na kostele krátce po bitvě osadit dvě desky s nápisem oslavujícím jeho vítězství. Pochopitelně musely být desky záhy odstraněny. Podle verze, kterou zaznamenal z neznámého pramene A. Sedláček, byla jedna z desek umístěna na předsíni kostela. Bereme to jako námět k úvaze, zda západní část lodi nemohla být složitěji dispozičně řešena než dnešní. V této souvislosti je třeba zmínit další zajímavou skutečnost a sice, že na věži kostela je otisk starší střechy, kryté původně pravděpodobně prejzy (obr. 14). Hřeben této střechy váže na parapet okna ve zvonovém patře věže. Dnešní hřeben střechy sahá výš, barokní okno se šambranou zdobenou omítkovou bosáží stejnou jako mají dodnes ostatní okna zvonového patra, je zazděné. Směr šikmých stran otisku střechy zhruba směřuje k dnešní římse. Pod pozednicí současných vazných trámů jsou zachovány kapsy po příčných trámech i otisk podélného trámu pod nimi na vnitřním líci nadezdívky (tento trám byl zřejmě součástí ztužujícího věnce). Původní střecha měla sklon přibližně 42,5°, který se přesně shoduje se sklonem krokví u krovu nad dnešní lodí, jež je lákavé považovat za renesanční. Ze souvislosti otisku střechy a šambrány barokního okna se opět zdá pravděpodobné, že krov shodný s krovem nad dnešní lodí pocházel až z roku 1716. Zde lze dále připomenout výše uvedenou zprávu vztahující se k požáru kostela po chotusické bitvě. Předpokládáme, že se může zakládat na pravdě, přesto, že má charakter legendy. Faráře zachraňujícího svátost oltářní mohl zranit trám uvolněný ze stropu presbytáře, který byl teprve po roce 1742 nahrazen současnou, téměř půlkruhovou cihelnou valenou klenbou. Vzhledem ke skutečnosti, že zdivo půdní nadezdívky oproti zdivu lodi uskakuje, příčné trámy, po nichž jsou ve zdivu nadezdívky zachovány kapsy, nemohly nést rovný strop; lze tedy předpokládat bedněnou valenou klenbu. Poškození stropu a krovu nad dnešním presbyteriem při požáru zřejmě bylo důvodem jeho výměny za současnou klenbu a krov s ležatou stolicí. V souvislosti s postavením nového krovu s větší výškou hřebene muselo být zazděno okno na přilehlé straně věže. Pod otiskem staré střechy ve věži se nacházejí dvě nesymetricky položené kapsy po trámech, jejichž interpretace nám činí určité obtíže. Pravá z nich může být po vaznici původního krovu, levá snad souvisí s jedním s trámů nesoucím zvonovou stolici. Někdy v 1. polovině 19. století proběhla klasicistní úprava fasády kostela, zejména dnešní lodi; snad mohla souviset s výraznou klasicistní přestavbou chotusické fary, datovanou na pásu pod její hlavní římsou k roku 1825. Na klasicistní hlavní římse lodi (ostatní části kostela mají římsy barokního charakteru) byl při průzkumu nalezen pod deskou malovaný klasicistní zubořez, na němž se střídají plochy s bílým a černým nátěrem. (Pro přesnost je třeba uvést, že malá část zubořezu měla skutečné vpadliny, následně vyplněné maltou. Počátečním záměrem zřejmě nebylo iluzivní řešení.) Z této úpravy jsou jistě i dvouvrstvé omítky, které pokrývaly větší část dnešní lodi. Jejich nejstarší barevnost, zachycená též na presbytáři, je lomená bílá. Tato barevnost souvisí s klasicistním zubořezem a objevuje se i na cihelných zazdívkách zmíněných výklenků na západě dnešní lodi;byly zazděny teprve na začátku 19. století. Při průzkumu byl sledován další vývoj barevnosti fasád. Zejména na chráněné severní straně dnešního presbytáře byla zachycena tmavě šedá barva ploch. Výrazný bal nátěr v barvě červenofialové, kromě ploch pokrýval i šambrány oken. Na pilastrech zachycen nebyl, rovněž ne na nadokenních římsách a na římse hlavní. Dále se vyskytoval monochromní nátěr bílý, žlutavě okrový a monochromní nátěr šedozelený. Teprve ve 20. století začal být kostel opatřován žlutookrovými, resp. ornažovookrovými nátěry. Historii stavby, rozpoznatelnou z ní samé, lze tedy shrnout následovně. Středověký kostel měl pravoúhlý presbytář a vstup portálem s kamenným ostěním na jižní straně lodi. Dle charakteru architektonických článků vznikl nejpravděpodobněji okolo roku 1300. Existence středověké věže nad presbyteriem není pravděpodobná, i když ji samozřejmě nelze vyloučit. K roku 1716 byl kostel výrazně upraven a rozšířen. Z té doby pochází velmi pravděpodobně současná věž, která nejeví známky více stavebních fází, a zřejmě i šnekové schodiště do ní. K roku 1716 presbytáře, změněného v sakristii zdí vezděnou pod zachovaný středověký triumfální oblouk. Západní průčelí lodi bylo patřeno barokním portálem a štítem se sochou patrona kostela, sv. Václava. Na štít vázal hřeben nové střechy lodi, hřeben střechy nad presbytářem ležel níž. Interiér presbytáře měl zřejmě bedněnou klenbu. Po požáru roku 1742 byla nově provedena klenba nad dnešním presbytářem a krov nad ní; byla sjednocena výška hřebene střech a díky tomu bylo nutné zazdít okno na západní straně zvonového patra věže. Úprava v 1. polovině 19. století (k roku 1825?) se týkala fasády kostela, byly tehdy zazděny některé niky ne zcela jasného účelu. Na závěr je nutné připomenout, že naznačená stavební historie nemusí být úplná. Úpravy kostela v předbělohorské době nelze vyloučit, zvlášť pokud obec povýšená na městečko skutečně prosperovala. Renesanční charakter má mříž v nadsvětlíku dnešních dveří do sakristie. Zřejmě se však jednalo původně o samostatné renesanční okno presbytáře, pod nímž byl proražen vstup teprve v souvislosti s barokním prodloužením kostela, tedy se změnou účelu původního presbytáře.

Poloha

přidat fotografie