Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Bohutice (kostel) [29286]

Bohutice spadaly pod farnost olbramovickou, která měla svou působnost od 11. stol. O změnu tohoto postavení usilovali v 15. a 16. stol. noví majitelé rozsáhlého panství v Bohuticích Kusí z Mukoděl, vyznavači protestantismu, neboť nešlo jen o náboženský vliv, ale také o odvádění obilných a vinných desátků. Vilém Kusý nechal r. 1615 postavit pro tehdy převažující nekatolíky kostel zasvěcený „všem andělům“ v blízkosti staré hájovny. Po porážce stavovského povstání na Bílé hoře patřilo panství Kusých jako provinilých mezi ty majetky, které byly jako trest za nízkou cenu odebrány a prohlášeny r. 1624 za majetek císaře. Bylo poskytnuto do správy jezuitům – řádu Tovaryšstva Ježíšova – k uhrazování nákladů jimi zřízené koleje se střední školou ve Znojmě. Ti přeměnili kostel na katolický „andělů strážných“ a pro svoje bohoslužebné obřady zřídili v přízemí zámku kapli Matky Boží v trní, jejímž symbolem se na střeše stala miniaturní věžička.  Jejich kněží sloužili mše i v kostele, a tak se dohadovali s olbramovickou farou (šlo o desátky), protože ta považovala bohutický kostel na svůj filiální.

Po zrušení jezuitského  řádu 1773 byl kostel za Josefa II. zrušen a farníci docházeli na bohoslužby do Olbramovic. Kostel byl farníky zbořen a o něco blíže k obci byl materiál použit na stavbu kostelíka sv. Michaela archanděla se hřbitovem. Tam se přenesly kostelní potřeby a ze zrušeného kostela v Olomouci byla dovezena na oltář socha Madony jako připomínka mariánských poutí, organizovaných jezuity. Tento v Bohuticích druhý kostelík sloužil hlavně při pohřebních obřadech, při mších za zesnulé a slavnostní poutní mše bývala  v květnu na svátek Zjevení sv. Michaela  (bohutického patrona), po níž následovala lidová zábava. Byl rozšířen o vstupní prostor, který byl vlastně hrobkou majitelů panství. Byl udržován farníky, kteří ale toužili po lepším kostele, neboť cesta do Olbramovic byla na jaře a na podzim rozblácená a ještě je zatěžovaly povinnosti prací na jejich kostele a faře.

V 60. letech 19. stol. začali majitelé panství Josef a Aloisie Seydlovi, kterým zemřeli synové – dědici, o postavení kostela. Hospodářství prosperovalo, oba manželé byli zbožní, a tak se rozhodli dát prostředky k výstavbě. kostela s tím, že členové jejich rodiny budou v něm po smrti uloženi. Jednání o této záležitosti vyvrcholilo 15.1.1867 rozhodnutím biskupské konsistoře v Brně o zřízení samostatné farnosti v Bohuticích a vybudování kostela pod jejich patronací. Farním benericiem (nevratný  dar) věnovali kostelu stavební místo a financovali jeho stavbu, věnovali budovu lesní správy ke zřízení fary (pro nevhodnost místa dar spíš problematický), část pozemku pro farskou zahradu a sklep (před sochou sv. Jana Nep.). Zřídili farní nadaci 16 300 rak. zlatých, z níž úroky pokrývaly základní finanční potřebu fary, kostela a kaple.

Zahájení stavby kostela bylo nadvakrát. Položení základního kamene moravským buditelem a bývalým olbramovickým kaplanem prof. Františkem Sušilem 11.5.1867 bez účasti patronů. Al. Seydlová byla vážně nemocná a mohla se i s manželem účastnit slavnostní mše a průvodu k již položeným základům 4.10., 1 měsíc a 4 dny před svou smrtí.

Farníci přispívali finančními dary, ale hlavně prací a povozy. Stavba se prodražovala, protože ve stejné době se přes obec stavěla železniční trať, která odváděla dělníky za lepšími výdělky. Vyskytly se závady na střeše, které se staly předmětem dlouhodobého sporu Seydla se stavitelem Zedníkem. 8. srpna 1869 na slavnost Nanebevzetí P. Marie (jíž bude kostel zasvěcen), byl na vrchol kostelní věže vytažen a upevněn kříž. Na podzim byla stavba  předána a v den dv .Kateřiny byly z brněnského Petrova přivezeny 4 posvěcené zvony. Jejich lahodný zvuk a slyšitelnost však přivolávaly farníky jenom do prozatímního kostela v zámecké kapli. Patron Jos. Seydl totiž nechal tělo zesnulé manželky převézt z hrobky ve hřbitovní kapli do nově postaveného kostela. Úřady zabránily využívání chrámu a jeho vysvěcení. V r. 1872 situaci urovnával při osobní návštěvě v kostele a v zámku i brněnský arcibiskup. Slávy se farníci dočkali až téměř 4 roky po dostavbě, kdy  přivítali ve velkém množství biskupa Karla Nöttiga 7.9.1873.Ten posvětil kříž před kostelem a 8.9. z přítomnosti kněží z okolí, hodnostářů z biskupství a hlavně rozradostněného lidu převzal klíč od Jos. Seydla a předal  ho faráři P. Rudolfu Scholzovi. Následovalo vysvěcení chrámu a pontifikální mše svatá. To vše za vyzvánění, hudby, zpěvu a  ran z hmoždířů.

Kostel se stal vedle zámku ozdobou obce. Duchovní život farníků se rozšířil, zesílilo se působení na školní docházku dětí, rozvíjely se organizační formy, pěvecký a hudební život, upevňovalo se české myšlení a plně se obnovila poutní činnost s tradicí od 17. století.

Opravami prošel kostel v r. 1906, kdy farář p. Karel Bezstarosti zorganizoval rozsáhlé opravy hlavně vnitřních maleb a nátěrů kostela i kaple v očekávání biskupské návštěvy. Náklady 3000 rak. korun s obtížemi pokryly kostelní sbírky a dary, shromažďované 3 roky, zvlášť když byly zakoupeny obrazy křížové cesty. Hřbitovní kaple se dočkala další opravy po r. 1970, kdy byly opraveny sanitrem zničené vnitřní omítky a stařičká stavba zkrásněla novou fasádou a střechou. Zmizela malá věžička, z níž doprovázel na poslední cestě bohutické občany tklivý hlas malého zvonu, rozkmitávaného hrobníkem.

V těchto letech se na krásné stavbě kostela ukázalo vážné nebezpečí – narušením statiky zdiva začala praskat jeho klenba. Tehdejší správce, miroslavský farář P. Petrucha zajistil spolehlivou firmu, neváhal prodat nevyužité a chátrající sochy „křížové cesty“, zakoupené před 40 lety, aby získal peníze na opravu roku 1982 – 83. Kromě stavebních firem se na pracích zednických, pomocných a uklízecích podílelo velké množství občanů, většinou pracujících zdarma. Nákladná oprava zajistila stabilitu stavby a umožnila generální opravu celého chrámu zvenčí i uvnitř kromě střešní dřevěné konstrukce a krytiny, která byla pouze provizorně opravena a nyní je její výměna pro další zachovalost nejdůležitější. 

Poloha

přidat fotografie