Jersín (obec) [2901]

Obec leží na Českomoravské vrchovině, nedaleko krajského města Jihlava, v nadmořské výšce 520 m. Původ jejího názvu není  zcela jasný, bývá však nejčastěji odvozován od osobního jména Jersa. Nejstarší a písemně nepodchycená historie obce je úzce spjata s existencí měřínského benediktinského proboštství, které zde v roce 1298 založil Václav II. První písemný záznam o existenci Jersína pochází z roku 1453, kdy jej třebíčský opat Trojan zastavil,  za 80 kop grošů, Jinochovi z Měřína. Ten však záhy přenechal zástavu meziříčskému měšťanovi Václavovi Rohanovi, z něhož přešel zástavní list na Maška z Meziříčí a dále na Jana z Lomnice a na Meziříčí.

Později Jersín náležel k majetku Viléma z Pernštejna, poté jeho syna Jana a následně Vratislava z Pernštejna, aby roku 1557 připadl  Janu Stráneckému ze Stránec. Již po dvou letech však Jersín získal rod  Chroustenských z Malovar, v jejichž držení setrval až do roku 1621. Nejvýrazněji se ale do historie Jersína zapsal italský šlechtický rod Collalto, který život obce ovlivňoval  po celá další  tři století.

Zkusme tedy společně nahlédnout do doby, kdy naši předkové začali vytvářet historii Jersína a připomeňme si podmínky ve kterých přicházeli na svět, uzavírali sňatky, zakládali své rodiny a hospodařili, aby posléze svůj majetek předali další generaci hospodářů.

Přesto, že se písemné záznamy o založení obce Jersín nedochovaly, bývá její vznik spojován s rozvojem benediktinského kláštera Nanebevzetí Panny Marie, založeného v Třebíči roku 1101 knížetem Oldřichem a jeho bratrem Litoltem. V roce 1104 byl klášter nadán bohatými statky zahrnujícími 64 obcí, které byly později rozšířeny o dalších 12 vesnic. V roce 1298 král Václav II. založil měřínské benediktinské probošství, které bylo podřízeno opatství třebíčskému. Probošství bylo obsazeno 6 bratry a probošt vedl duchovní správu obyvatel připadlých obcí. Na sklonku 14.století však bylo probošství značně zpustošeno domácími válkami. Z kusých záznamů se dozvídáme, že v roce 1409 byl proboštem Vít, v roce 1440 Daniel, roku 1447 se proboštem stal Matěj, v roce 1453 Jan a posledním v roce 1466 Dominik.

Jersín, jehož název je odvozován od osobního jména Jersa, je poprvé písemně zmíněn v roce 1453, kdy přináležel k měřínskému probošství. V tomto roce zastavil třebíčský opat Trojan Jersín za 80 kop grošů Jinochovi z Měřína, který však záhy ponechal zástavu meziříčskému měšťanovi Václavu Rohanovi. Z něho přešel zástavní list na Maška z Meziříčí a po té na Jana z Lomnice a na Meziříčí.

Roku 1491 daroval král Vladislav Janovi z Lomnice a na Meziříčí „opravu probošství a zboží Měřínského“ se vším příslušenstvím tak, aby Jan a jeho dědicové zboží spravovali a na tomto měli vrchní panství. V témže roce však přešla zástava Třebíče i se zbožím měřínským na Viléma z Pernštejna, kterému král Vladislav toto nejen zastavil, ale zároveň jej zplnomocnil, aby převzal i ostatní zastavené statky. Tímto aktem probošství v Měříně prakticky zaniklo. Vilém z Pernštejna si pak nechal ve čtvrtek po sv.Bartoloměji roku 1491 klášter třebíčský spolu s městem, zbožím měřínským a vyplacenými vesnicemi, mezi nimiž byl i Jersín, za 15500 zlatých uherských zapsat do zemských desek.

V pondělí před Narozením Matky Boží, roku 1500, osvobodil Vilém z Pernštejna městečko Měřín a vsi příslušející k měřínskému probošství od povinnosti šenkování jakýchkoliv vrchnostenských vín. Následně, v pondělí před sv.Jiřím léta 1501, potvrdil Měřínu právo odúmrtí, které rozšířil též na všechny vsi bývalého probošství, včetně Jersína. Toto obdarování potvrdil na Pražském hradě, v pondělí před květnou nedělí léta 1502, král Vladislav.

Podle dílčího listu Viléma z Pernštejna, sepsaného v Pardubicích na den Zvěstování Matky Boží léta 1515, bylo probošství měřínské statkem, který nekladl v díly svým synům. Přesto však záhy po sepsání tohoto listu bylo měřínské probošství připojeno, se vším příslušenstvím, dílu moravskému a tedy Janovi z Pernštejna. Ten svým listem sepsaným v Pardubicích, v pondělí před sv.Tomášem roku 1547, potvrdil obyvatelům měřínského probošství a všech vsí k němu příslušejících právo odúmrti, aby „každý mohl kšeftovati se svým majetkem, jak mu libo.“ Pouze měl přivolati purkmistra a dva konšely, nebo jiné dvě hodnověrné osoby a přísežného. Jestliže by někdo neměl přátel do třetího kolena postupného, měla polovice majetku připadnouti na záduší, na obec, chudé, opravy cest a druhá polovice na přátele do pátého kolena. Pakli by ani takových přátel nebylo, měla i druhá polovice připadnout obci. Současně ustanovil, „aby se svatební smlouvy dály a zapisovaly, aby nepovstávali různí zmatkové.“ Schválil, „aby dcera, která by se bez vůle otce nebo matky provdala, byla vyděděna, otci nebo matce bylo však zůstaveno, chtějí-li co dáti své dceři či nic…“ Takovéto obdarování schválil v roce 1548 v Augsburku císař Ferdinand I.

V úterý velikonoční roku 1554 vystavil, pro větší jistotu a uvěření, purkmistr a rada města Třebíče městečku Měřín opis na odúmrť, danou Janem z Pernštejna a stvrzenou králem Ferdinandem I., uvádějící jmenovitě též osady měřínského probošství, včetně obce Jersín.

Po smrti Jana z Pernštejna daroval král Ferdinand I., v den sv.Filipa a Jakuba, apoštolů Božích, roku 1556, statky bývalého kláštera benediktinského Vratislavovi z Pernštejna. Zároveň potvrdil, aby mu byly v zemských deskách zapsány, mezi jinými, probošství měřínské, městečko Měřín, vsi Pustina, Chlumek s desátkem obilným, Blízkov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Netín s rychtou zákupní, Kochanov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Zhoř Malá, Dědkov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Jersín s rychtou zákupní a desátkem obilným, Meziříčko, Černý s rychtou zákupní a desátkem obilným, Pavlínov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Milíkov s desátkem obilným, Zhoř Pivcova s desátkem obilným, Světlá u Chlumku, Světlá u Pavlínova, pusté vsi Zhořovo, Rychýřka, Svařanov a many v Černé, z Pustiny, z Kochanova a v Batouchovicích.

Již následujícího roku (1557) však Vratislav z Pernštejna prodal městečko Měřín s kostelem a pivovarem, ves Pustinu, Horní Raclavice, Šiborov, Zhoř Pivcovu s desátkem obilným, Kochanov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Netín s rychtou zákupní a kostelem, Zhoř Malou, Blízkov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Dědkov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Milíkov s desátkem obilným, Černou s rychtou zákupní a desátkem obilným, Jersín s rychtou zákupní a desátkem obilným, Stáj, Řehořov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Meziříčko s desátkem obilným, Chlumek s desátkem obilným, Pavlínov s rychtou zákupní a desátkem obilným, Jamné s rychtou zákupní, Zhoř Housetinu s rychtou zákupní a kostelem, Rybné s rychtou, Věžnici Bahennou, a pusté vsi Chřeptov, Svařenov, Světlá u Chlumku, Světlá u Pavlínova, Zhořové, s many a všelijakou povinností, kteráž jim náleží dle listu daného Vratislavem z Pernštejna, s jedním manem v Jamném, jedním manem v Stáji, jedním manem v Meziříčku, jedním manem v Černé s desátkem obilným, jedním manem v Pustině, jedním manem v Kochanově, a to i se všemi dvořáky a všemi povinnostmi Janovi st. Stráneckému ze Stránec.

Po dalších dvou letech, tedy v roce 1559, přenechal Jan st. Stránecký ze Stránec větší část nabytého zboží a to městečko Měřín s kostelem, vesnice Blízkov, Dědkov, Milíkov, Černou, Jersín, Řehořov, Meziříčko, Chlumek, Jamné, Zhoř Housetinu s kostelem, Stáj, Rybné a pustou ves Světlá u Chlumku, i s many a všelijakými povinnostmi jak byly dány listem Vratislava z Pernštejna, bratrům Janovi a Rafaelovi Chroustenským z Malovar, z nichž Jan Chroustenský si podržel Měřín. Jeho syn, jménem rovněž Jan, uzavřel sňatek s Johankou z Tetova a Malenovic, a roku 1585 se uvázal taktéž v Měřín a Německý Rudolec.

V roce 1585 byla v Jersíně zákupní rychta, dva celoláníci, dva třičtvrtěláníci, devět půlláníků, jeden čtvrtláník a dva podsedci. Zákupním rychtářem byl v tomto roce Jan Kříž, který vrchnosti platil 1 zlatý úroku a dával, spolu s jinými sousedy, desátek jarý i ozimý, a z nově přistavěného mlýna o sv.Jiří a sv.Václavu úrok 9½ groše. Rod Křížů si nepřetržité zákupní rychtářství podržel až do roku 1672.

Z údajů v urbáři z roku 1585 se dovídáme, že vrchnost měla v tomto roce v Černé 10 rybníků na 91 kop vejtahu. Lovit rybníky a podplétat podtrubí byli povinni poddaní ze vsi Černá, naopak poddaní z Jersína, Dědkova a Blízkova „rozváželi z nich plody“. Ve dvoře v Černé stála výpalna, kde se vypalovalo ve dvou kotlích. Denně se vypálilo přinejmenším po dvou měrách páleného, jež byli poddaní povinni, kromě městečka Měřína, v celém panství brát „na šenk“. Zákupní rychtáři z vesnic náležejících k panství měli zase za povinnost každoročně „z příhodného místa pánovi bečku vína přivézti“, mělo se jim však na bečku vína dát dvě míry ovsa. V uvedeném urbáři se rovněž dochovaly záznamy o platbách, které byli jednotliví obyvatelé Jersína povinni, formou svatojiřského a svatováclavského úroku, odvádět vrchnosti. Jan Nedomů a František Hrad odváděli z lánu po 14 groších, 4 slepice a 12 vajec, Šebesta odváděl ze čtvrtlánu 3½ groše, jednu slepici a 3 vejce, zatím co půlláníci Bartoň Šupků, Pavel Šilhan, mlynář Tomeš, Blaha Deraha, Jan Čada, Jan Cejnek, Jan Loktuška, Marek Líbal a Jan Bartoňů odváděli 7 grošů, 2 slepice a 6 vajec. Mlynář Tomeš navíc odváděl totéž i ze mlýna. Třičtvrtěláníci Vávra Šebůrek a Jan Mikule odváděli 10½ groše, 3 slepice a 9 vajec, a podsedci Kříž Slomek a Bouchalka platili po 2 groších úroku. Obec tedy vrchnosti odváděla 10 zlatých, 2 groše, 35 slepic a 102 vajec. Kromě těchto plateb byli obyvatelé Jersína povinováni své vrchnosti taktéž robotou a odváděním desátků. Poddaní „měli po jednom dni ovsy, úhory a ozim zavláčeti, louky u Černého síci, žati všichni po dvou žencích, ozim i jař s pole panského a drva k pivovaru svoziti, dva sáhy dřev pro pivovar nadělati, seno ovcím od zámku k Černému voziti, pšenici od Třebíče přivézti, chmel štikati a na hony s tenaty choditi“. Ženy byly krom předení po jednom přadeni povinny „ovce práti, pleti, lny a konopě trhati, tříti a hachlovati, zelí okopávati“. Desátek se panstvu odváděl z pšenice, žita, ječmene, hrachu a ovsa.

V pondělí před sv.Vavřincem léta 1597 učinil Jan Chroustenský poslední vůli. Jelikož nezanechal potomků, měli Vilém Dubský z Třebomyslic a Aleš ze Stránec a na Pivcově Zhoři spravovat jeho majetek Janovi Rafaelovi Chroustenskému, který byl synem jeho bratra Petra Chroustenského na Myslibořicích, zatímco obce Meziříčko a Řehořov odkázal své sestře Ludmile Chroustenské z Malovar.

V úterý po památce Těla Božího, 14.června 1607, vydal Jan Rafael Chroustenský v Rudolci list, zajišťující mistrům řeznického řemesla z městečka Měřína ochranu před cizopanskými řezníky, nepříslušejícími k jejich cechu měřínskému. Listina zakazovala cizopanským řezníkům sekat dobytek a tento po vesnicích v putnách, mošnách nebo jiným způsobem roznášet a prodávat, a to nejen na všech rudoleckých gruntech, ale i ve vesnicích Blízkov, Dědkov, Černá, Milíkov, Arnolec, Jersín a Chlumek. V případě, že by byl někdo při takovéto činnosti přistižen, mělo mu býti maso ihned odebráno a chudým lidem do špitálu a žactvu do školy dáno. Jan Rafael Chroustenský tímto svým listem současně řeznickému cechu měřínskému potvrdil, za poslušné a věrné služby, artikuly od řeznického cechu z města Třebíče, a to i na časy budoucí.

Dochovaná „Registra panství Rudoleckého, platův stálých i běžných a jiných úžitkův co se schází, založena jsou léta Páně 1616“ uvádí jako poddané v Jersíně celoláníka Valentu, třičtvrtěláníky Ondru Šebůrka a Václava Poláků, půlláníky Martina Šupku, Jana Sadíka, Havla Cejnka, Ondru Loktušku, Ondru Coufala a Petra Stračku, dále čtvrtláníka Havla Dohnala a podsedka Pavla Bouchalů.

Jan Rafael Chroustenský z Malovar a z Chroustenic na Myslibořicích a Rudolci, který byl komorníkem práva menšího zemského markrabství Moravského v brněnském kraji, byl posledním českým majitelem panství Rudolec a Černá s Měřínem, a tedy i Jersína. Svým listem ze dne 23.května 1620 potvrdil Měřínu platnost všech dřívějších obdarování a udělil mu četné nové milosti, když purkmistr a celá obec ustoupili od svého práva vařiti v obecním pivovaru pivo a zavázali se toto odebírat z vrchnostenského pivovaru v Černé.

Osudným se však pro Jana Rafaela Chroustenského stala účast ve stavovském poselstvu, které mělo nově zvolenému králi Fridrichu Falckému připomenout povinnosti k zemi a přání obyvatelstva, v němž zastupoval rytířský stav. Tato účast byla později nazvána „ohavnou rebelií“ a byla důvodem k zabavení veškerých jeho statků v roce 1621.

Z následujícího období se nám dochoval záznam jež dokládá, že Jan Rafael Chroustenský žil v roce 1624 ve Velkém Meziříčí, kde se mu narodila dcera Eliška. Nejvýznamnější památkou na tuto osobnost však zůstává zámek v Černé, který vystavěl. Po svém skonu byl pochován v kapli Panny Marie v Měříně a jeho epitaf nese znak manželky Anny Šárovny ze Šárova.

Poloha

přidat fotografie