Přihlásit
Mobilní verze s GPS

Kostel - Bílý Újezd (kostel) [28999]



Se zvyšováním provozu na obchodních stezkách začaly mezi vzdálenějšími hrady pro zastávky pěších či jízdních pocestných, poslů a kurýrů, dostavníků, poštovních vozů, vozků s povozy a nákladem či kočárů, vznikat opevněná střediska se zájezdní krčmou a přípřežními koňmi pro výměnu. Takovéto zastávkové oázy se nazývaly latinským názvem castelium, což v překladu značí menší hrádek, opevněnou tvrz či opevněnou krčmu s kostelíkem, které bývaly obvyklou součástí těchto castelií (lat. castel = kostel).

Zdejší opevněný dřevěný kostelík s kamennou obrannou věží se střílnami a zájezdním hostincem byl zřízen pro zvýšení bezpečnosti provozu mezi skuhrovským a cháborským hradem i bezpečnosti zdejších obyvatel. Prvotní roubené kostelíky byly víceúčelové stavby, které zároveň sloužily za útočiště většího počtu lidí v době jejich nebezpečenství – a zdejší obchodní stezka se vinula okrajem hraničního hvozdu, hemžícího se divou zvěří a snad i lapky.

S léty a ubývajícím pralesem přibývalo bezpečnosti v krajině a opevnění hradů, tvrzí a zájezdních krčem pozvolna ztrácelo svůj význam. Původní dřevěné stavby braly staletími jinou stavební podobu i účel. I zdejší prvotní kostelík byl v druhé polovině 13. století nahrazen raně gotickým zděným kostelem Proměnění Páně. K roku 1350 je zde zmiňována plebanie (prvotní název faráře – pleban a farnosti – plebanie, byl zrušen Tridentským koncilem v 16. století).

Svolení k směně zdejších plebanů z roku 1360 je první zmínkou o újezdeckých kolátorech tj. majitelích podacího práva k zdejšímu kostelu (významné panské právo dosazovat a odvolávat plebana). Tuto první známou směnu Mikuláše „plebana z Waldenbergu“ (Vamberka), za zdejšího plebana Václava podepsali „Ješek a Půta, bratři ze Skalky“. Hned dalšího roku 1361 svolují svými podpisy skalečtí bratři k směně Mikuláše za Petra, plebana z Brandýsa. Po této směně zřejmě došlo k získání poloviny podacího práva skuhrovskými pány, protože směnu újezdeckého plebana Petra za Řehoře z Litomyšle podepsal „Jan Hroška řečený ze Skalky“, ale i „Jan ze Skuhrova“. Při další směně zřejmě již patřilo celé podací kostelní právo skuhrovským pánům, kteří jej i s panstvím prodali r. 1387 Pánům z Častolovic.

Uvedeme si další známé směny újezdeckých plebanů novou vrchností:
1375 – Vznata ze Skuhrova svolil k směně Dětocha z Jilemnice za Řehoře z Bílého Újezda
1391 – Půta z Častolovic svolil k směně Vojslava z Luhu za Dětocha z Bílého Újezda
1398 – Půta z Častolovic svolil k směně Rubína z Vamberka za Vojslava z Bílého Újezda
1403 – Anna kněžna Osvětímská svolila k směně Mikuláše z Holohlav za zemřelého Rubína
1409 – Anna kněžna Osvětímská svolila k směně Fraňka ze Sendražic za Mikuláše z Bílého Újezda
1410 – Anna kněžna Osvětímská svolila k směně Fraňka ze Sendražic za Matěje
1418 – Anna svolila k směně Svatoslava z Bydžovského Újezda za Fraňka z Bílého Újezda

Řetězec zdejších duchovních byl přerušen dobou husitskou, kdy začal újezdecký kostel následnými válkami velice pustnout. Jeho špatný stav nám potvrzuje zbožný odkaz skaleckého Jiříka st. Ostrovského r. 1644: „Já, Jiřík Wostrovský st. ze Skalky a na Skalce, vidouce jak chrám Páně újezdecký skrze lid vojenský a nedbalost lidí velice pustne a žádných věcí k sloužení mše svaté a jiných služeb se v tomto chrámu nenachází. Majíce tam svůj rod páni Wostrovští, praděd i děd můj, otec můj, bába má, má milá máti, mé dítky a přátelé v tomto kostele svůj pohřeb měli, a i já tu naději chovám, že mě Bůh popřáti ráčí s manželkou mou a dítkami, když se s tímto světem rozloučím, že v chrámu tom blahoslaveného zmrtvých vstání čekati budu. A poněvadž chrám ten nemálo nákladů potřebuje, z té příčiny odkazuji 200 zl. rýnských, z jejíchž úroků pouze na opravy kostela a zvonice vynakládáno býti má. Z tohož úroku, z jednoho sta – tři zlaté, čtvrtletně v plat kostelníkům vynakládáno budiž...“
Touto fundací byli povinni majitelé Skalky nadále každoročně vyplácet 12 zlatých na udržování farního kostela, zvonice a pořizování bohoslužebných potřeb.

Po třicetileté válce se zde stal farářem P. Ferdinand Vostárek, který dle nařízení r. 1663 založil zdejší matriku. Pro tehdejší nedostatek kněží bylo pod újezdeckou duchovní správu přiřazeno Dobré, Deštné a Černíkovice a zdejší farář sloužil nedělní mše v jednotlivých kostelích postupně jednou za měsíc. Pamětní kniha farnosti újezdecké byla založena r. 1704.

Dnešní podoba újezdeckého kostela vznikla několika přestavbami prvotního zděného kostela, postaveného snad v raně gotickém slohu s prvky doznívajícího slohu románského. Pětiboký presbytář má po levé straně gotickou sakristii, nad kterou bývala oratoř se vstupem po krytých dřevěných schodech na boku kostelní lodě. Panskou oratoř si nechali zřídit Vilém a Markéta Ostrovští ze Skalky v souvislosti s výkupem z manství r. 1597 (tento letopočet byl vymalován i na opěradle jejich lavice v této oratoři). Nově zřízená oratoř byla zakryta prodloužením šindelové střechy presbytáře.

;;

Další přehled událostí:

1706 – z újezdecké správy oddělen filiální kostel v Deštném obnovením tamní farnosti
1713 – zloděj vylomil dveře u sakristie a ukradl kalichy. Hostie z nich vysypal a potlapal.
1786 – ze zdejší duchovní správy oddělen filiální černíkovický kostel
1748 – dne 11. října byl vysvěcen opravený kostel. při této opravě byly nově upraveny okenní otvory a opatřeny novými rámy, zřízena malá půlkruhová okna pod třetím oknem lodě pro přisvětlení prostoru pod postranními kruchtami
1748 – postaven nový oltář od sochaře Františka Pacáka a truhláře Jiřího Viléma
1835 – pořízeno farní pečetidlo se znázorněným Proměněním Páně s dvěma anděly vznášejícími se po stranách v oblacích, nad nimiž je Bůh Otec. Po okraji latinský nápis v překladu: Pečeť farního úřadu bílo-újezdeckého. Zároveň pořízeno razidlo – též s latinským nápisem.
1836 – náleželo do farnosti 2651 duší, pro které kostel 9 x 5 sáhů nepostačoval (asi 17 x 9 m).
1848 – u vchodu kostel rozšířen a pořízeny nové kostelní lavice.
1852 – opravován kostel.
1857 – při opravě kostela zřízena nad hlavní lodi nová věžička, která byla několik let spadlá. Prkenný strop chrámové lodi byl pobit rákosem a nahozen, oltář nově pozlacen, kostel vybílen a nově upraven. Do národního muzea knězem Peterkou darovány okenní kotouče z vitráží presbytáře.
1866 – jedné něděle po požehnání udežil do kostela blesk, svezl se přes kazatelnu na postranní oltář P. Marie a zničil okrasy. Několik okras a soch spadlo otřesem i na hlavním oltáři. Na půdě chytly staré třísky po tesařích, ale naštěstí to bylo včas zpozorováno a uhašeno.
1867 – dubnové noci kostel vykraden vlomením do panské oratoře – bylo ukradeno šestnáct cínových svícnů se svíčkami a oltářní prostěradla s plachtami.
1870 – farář Rašek nechal důkladněji opravit vnitřek kostela trpící zemní vlhkostí.
1870 – Za bouřlivé lednové noci zloději zničením zámku vylomili dveře u sakristie a nadělali v kostele vandalské škody. Kostel byl znesvěcen výkaly, které byly zakryty rouškou z kalicha. Ztratilo se množství kostelního vybavení, ornátů i uřezaných zdobných přesek a kalichy. U Záhornice byl četníkem zloděj náhodně nalezen, když odpočíval v křoví. S nejvzácnější malou kořistí se mu však podařilo utéci, ostatní bylo vráceno do kostela.
1870 – 27. října poškodila silná vichřice střechu kostela.
1872kostel uvnitř vybílen.
1874 – fara a kostel opravován nákladem 1519 zl. 50 kr.
1876 – žádána oprava severní střechy kostela, střechy nad oratoří a síňky u kostela se stříškou směrem k věži – opakovaně i r. 1881, 1882 a r. 1883 včetně opravy prohnilých stropů síněk.
1876 – Vinou zemní vlhkosti musel být kostel znovu vybílen.
1878 – pozlacen oltář s kazatelnou, obnoveny obrazy Panny Marie a sv. Barbory v kněžišti a pořízena nová bohoslužebná roucha.

1904kostel dole znovu vymalován, ale po třech letech malba vlhkostí opět zničena.
1910 – pořízeny nové bronzové svícny z Lublaně po 6 ks na hlavní a postranní oltáře včetně bronzové lampy na věčné světlo před hlavním oltářem.
1911kostel vymalován a z Lublaně zakoupeno dalších šest bronzových svícnů nákladem P. Josefa Moravce, rodáka ze Studánky. Dvě zdejší rodiny darovaly zlacené bronzové lampy před postranní oltáře (dnes po stranách hlavního oltáře na bočních zdech kněžiště).
1911 – při misiích podáno 2000 hostií. Misionáři byli překvapeni zbožností zdejšího lidu.
1912 – oprava a zlacení oltářů, při které bylo vyměněno sklo v okně za oltářem za zlatožluté.
1925 – v kostele zavedena elektřina.
1927 – dlažba z r. 1896 vyměněna za italské teraso. Tesař Netík ze Škutiny zhotovil novou štíhlou zvonovou věžičku nad presbytářem, do které byl zavěšen nový sanktusový zvonek Pavel, který sloužil i jako umíráček.
1935 – oprava střechy kostela.

Roku 1955 zahájil farář Matulík celkovou vnitřní úpravu kostela s novými nátěry a malbou, kterou navrhl a provedl malíř Jan Daněk z Letovic na Moravě. Jako okolek rovného stropu lodě kostela jsou zlatým písmem postupně napsány jednotlivé věty modlitby Otče náš, doplněné jejich obrazovým vyjádřením. Nástropní obraz nad kůrem zachycuje starozákonního krále Davida hrajícího na harfu. Na protějším obraze je spodobněna patronka hudebníků, sv. Cecílie, hrající na újezdecké varhany.

Po sejmutí stávajícího medailonu s Kristovou hlavou byla vrcholem Vítězného oblouku vymalována Svatá rodina s Kristem sedícím na královském křesle. Po stanách oblouku jsou zachyceni svatí českého nebe. Na levé straně je nejblíže Svaté rodiny český kníže Václav s obrázkem pražského hradu a se siluetou Velehradu národní patroni sv. Cyril s Metodějem, níže sv. Anežka Česká se státním znakem a s náznakem Karlova mostu sv. Jan Nepomucký.

Prostor nad levým postranním oltářem je vyplněn obrázkem skaleckého zámku s kaplí a postavou posledního skaleckého kaplana Pavla Rozínka (o jeho svatořečení bylo usilováno). Vpravo nejblíže k Božímu trůnu tvoří protějšek sv. Václavu jeho klečící babička, sv. Ludmila, s osudným šálem ve vzpínajících se rukou a Budečským kostelíkem u nohou. Za ní je zachycen v biskupském rouše sv. Vojtěch a v řeholním rouše sv. Prokop. Pod nimi je mladičký sv. Vít s kohoutem na kize a v rochetě sv. Jan Sankandr. V samém rohu je obrázek bíloújezdeckého kostela a malířský stojan s andílkem dokončujícím štětcem rok této malby – 1955 a další andílek mu drží malířskou paletu.

Po výmalbě byl důkladně restaurován památný oltář, který se po dokončení zaskvěl v plné kráse hmotné i duchovní (mnohé držel již jen nátěr a červotoči zcela zničené detaily musely být dodělávány sádrou).

1955 – v den svých padesátin (25.7.) nechal farář Matulík velkým nákladem z vlastních prostředků a darů věřících zcela zchátralou šindelovou krytinu na celém kostele strhnout a latě pobít prkny a lepenkou. Po oplechování okrajů byla celá střecha pokryta černým eternitem. V presbytáři nechal probourat zazděné gotické okno nad sakristií a zároveň byla snížena špice střechy nad sakristií, aby nezakrývala nově odkryté původní gotické okno presbytáře.
1956 – ztrouchnivělé stupně postranních oltářů nahrazeny dubovými a pořízeno reflektorové osvětlení hlavního oltáře, pořízeny nové vyšívané a malované roušky na všechny oltáře včetně kazatelny a konzol barokních sošek – vše práce moravských lidových výtvarníků. Zároveň pořízena nová bohoslužebná roucha a koberce.
1959 – zahájeno postupné vybetonování cesty kolem kostela.
1965kostel nově omítnut a obílen.
1995 – nákladem přifařených obcí, dary a prací věřících, byla provedena generální oprava kostela, který byl zvenčí nahozen, nově pokryta střecha s oplechováním z mědi, položeny odpady s odvodněním, zřízeno osvětlení hřbitova a vydlážděna střední cesta.
1996 – pokračováno v generální opravě i vnitřku kostela, rekonstrukci elektrického vedení, instalací alarmu, naházkou odvlhlých omítek při zemi, vymalováním, vnitřní úpravou i úpravami okolí včetně fary – vše jako příprava na důstojné oslavení stého výročí vysvěcení kostela po opravě a přístavbě r. 1896. Kostel slavnostně vysvěcen biskupem Karlem Otčenáškem.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie





(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)