Koterov (městská část) [28977]

Jednu z nejhezčích a nejzachovalejších venkovských návsí na Plzeňsku má Koterov. Svědčí o zámožnosti zdejších sedláků a o jejich citlivém vztahu k odkazu minulých generací. Je to tím zajímavější, že jde o obec příměstskou, která byla a je svázána s průmyslovou Plzní. Jméno osady je v Čechách ojedinělé a je vlastnického původu. Byla to ves nazvaná podle jejího zakladatele Kotery či Kotory. Ve starých pramenech totiž jméno vesnice kolísalo mezi Koterov a Kotorov, což je odvozeno od staroslovanského jména kotora, tj. spor, boj.

První písemná zpráva o koterově je až z roku 1369, třebaže obec byla jistě starší. Pravděpodobně celá, nebo alespoň její část, byla dána po založení města Plzně do jejího majetku. Nejstarší osudy obce jsou však dost nejasné a prvé světlo do nich vnáší listina z 28. března 1369, jež je velmi cenná pro poznání sociálních i právních poměrů českých vesnic. Ty byly spravovány podle starého českého práva, na jehož základě byl sedlák pouhým dědičným nájemníkem a majitel vesnice ho mohl kdykoliv z jeho usedlosti vykázat. Později, zejména od počátku 14. století, se k nám šířilo tzv. právo zákupní, podle něhož se stal uživatel statku již dědičným, emfyteutickým majitelem, z půdy platil jen roční nájem a mohl se svolením pána se svým statkem volně nakládat. Sedláci byli zbaveni různých, zejména zemských povinností, robot a měli ve vsi v menších záležitostech vlastní správu. Koterov byl v té době v soukromém držení a zmíněnou listinou z roku 1369 si jej koupil plzeňský měšťan Vavřinec z Kralovic od bratří Mikuláše a Jakše z Újezda.

Nový majitel uvedenou listinou upravoval v Koterově právní poměry a převedl ves na zákupní právo. Ves měla 12 lánů (též usedlostí) a z každého lánu byli uživatelé usedlosti povinni platit 93 grošů pražských a mlynář 100 grošů. Vedle toho každý poddaný musel z lánu odvádět o Vánocích 4 kuřata a o Velikonocích 40 vajec. V případě, že byla uložena všeobecná královská berně, musel každý z lánu odvést 20 grošů. Zároveň byla upravena i správa obce, v menších rozepřích se měli obyvatelé řídit podle práva města Plzně, v těžších případech se měli obrátit na městský soud.

V listině z roku 1369 se uvádí, že ke vsi patřily kopce Kolešovka, ležící směrem k Božkovu, a Mešnice, ležící směrem ke Starému Plzenci. Jde tedy o stará pojmenování. Nedostatek historických pramenů nám nedovoluje sledovat podrobně další osudy obce, i když se dovídáme o řadě dalších majitelů Koterova. Mezi nimi se kolem roku 1460 objevuje i kapitula sv. Apolináře na Novém Městě pražském, jíž patřil Bolevec, který roku 1460 koupilo město Plzeň, aby na boleveckých pozemcích zřídilo velký rybniční systém. Roku 1466 král Jiří Poděbradský zastavil Koterov Matoušovi ze Všechovic v sumě 400 kop grošů a zároveň přikázal novému majiteli vsi, že nemá své poddané zatěžovat novými nespravedlivými poplatky a břemeny. Za pět let však Matouš prodal Koterov novému majiteli a pak následovali dost rychle za sebou další, až roku 1507 jej odkázal Petr Ebrzvín z Hradiště městu Plzni za závazek, že bude z platů, jež vycházeli ze vsi, vydržovat ve farním kostele při oltáři Všech svatých, který Petr založil, kaplana. Darování se realizovalo roku 1515 po smrti dárce a od té doby Koterov náležel plně městu Plzni. Obyvatelé byli poměrně zámožní, jak dokazuje nález mincí při přestavbě stodoly čp. 6. Našly se tam zlaté dukáty, z nichž tři jsou uloženy v muzeu. Jde o mince z druhé poloviny 15. století, kdy byl v Čechách mezi obyvateli značný blahobyt.

V listině z roku 1369 je uvedeno, že Koterov měl 12 lánů a zároveň i tolik usedlostí. Jejich počet se udržel dlouho, neboť poměry na venkově byly konzervativní. V berní rule z roku 1654 je uvedeno 9 sedláků a 5 chalupníků, kteří měli průměrně poloviční výměru polí než sedláci. Později byli nazýváni pololáníci. V roce 1714 k těmto čtrnácti starousedlíkům přibyli další nově usedlí, vedle mlynáře to byli především podruzi. Celkem tu bylo 23 osadníků a obecní chalupa. Při komisi téhož roku bylo konstatováno, že stavení jsou větším dílem dřevěná, je v nich jen něco víc od kamene než v sousedním Letkově. Zahrádky měli tehdejší obyvatelé dobře opatřené a vysazovali je švestkami. Mlynář Ondřej Čechura měl mlýn na nestálé vodě na dvě složení a jednu stopu. Ve vsi od 16. století byla kovárna a krčma, o níž byl roku 1565 spor. Krátce předtím totiž získal šťáhlavské panství dravý Jiří Kokořovec a žádal Plzeňské, aby zastavili šenk, neboť je to prý na újmu a škodu jeho statku. Přivolaní svědci z Koterova, Černic i Letkova však zdůrazňovali, že šenk piva v koterovské krčmě je od starodávna.

Nárůst usedlostí v první polovině 18. století svědčí o demografické explozi českého venkova. V Koterově bylo v té době asi dost půdy, neboť ty nově vzniklé podružské usedlosti byly postaveny v devíti případech na selské a v šesti na obecní půdě. Ves byla asi tímto vývojem saturována, a tak koncem 18. století zde nevidíme v důsledku raabizační reformy nijak velký přírůstek, jak tomu bylo na některých jiných plzeňských vesnicích. Z rozsáhlých pozemků panského dvora v sousedním Božkově získali půdu nejen zdejší dosavadní bezzemci, ale i někteří sedláci. Jejich bohatství se později projevilo na výstavních usedlostech a chalupách, zdůrazňující sebevědomí sedláků a chalupníků.

Poloha

přidat fotografie