Pamětní deska Antonína Procházky - Brno (pamětní deska) [28869]

 
Vzpomínka hraje významnou úlohu ve všech společnostech a tradice pomníku, zbudovaného na počest významné osoby nebo události, se vyvinula již v starověkém Řecku z náhrobních kamenů, na kterých byla zachycena plastická podoba zesnulého. Jedná se tedy o sochařské nebo architektonické dílo určené (a to je smysl latinské etymologie slova monumenti ) k uchování památky na významnou osobnost nebo událost. Slouží k zachování kolektivní paměti, a proto bývá zhotoveno z pevného a trvanlivého materiálu a umisťováno tak, aby bylo viditelné pro všechny návštěvníky i náhodné chodce, což má vliv nejen pro jeho lokalizaci, ale i na jeho rozměry a na vše, co může ovlivnit jeho vnější vzhled. Protože je pomník speciálně věnovaný památce na nějakou osobnost nebo událost, je v úzkém vztahu s povahou toho, co má připomínat, a toho, co jej předurčilo být pamětihodným; prezentuje se způsobem odpovídajícím této oslavné funkci.

Kamenná pamětní deska ze šedého mramoru umístěná na fasádě rodinné vily  v  Brně - Pisárkách připomíná , že v tomto domě žil a pracoval národní umělec , malíř , grafik a designér Antonín Procházka . Pamětní deska zdobená reliéfem malířské palety , kytice a brýlí zde byla umístěna 9.června 1953 a vytvořila ji brněnská sochařka Sylva Lacinová . Signováno L. vpravo pod kyticí .

Antonín Procházka

5. června 1882 ,  Vážany u Vyškova   -  9. června 1945 ,  Brno
Český malíř , kreslíř , grafik , designér a ilustrátor patřil k nejvýznamnějším avantgardním malířům první půlky 20. století.

Antonín Procházka se narodil ve  Vážanech u Vyškova . Po gymnáziu v Kroměříži studoval na Uměleckoprůmyslové škole . V roce 1904 nastoupil na pražskou Akademii výtvarných umění v Praze u Vlaho Bukovace, Hanuše Schweigera a Maxe Švabinského. Akademii však nedokončil a odjel s malířem Emilem Fillou do Berlína, Holandska a do Paříže. Tam se seznamoval s díly klasických mistrů i impresionistů. V Německu se seznámil s malířkou Linkou Scheithauerovou s kterou se v roce 1908 po návratu domů oženil. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes , účastnil se přelomových výstav Osmy v letech 1907 a 1908 a v roce 1911 se stal členem radikálního křídla Skupiny výtvarných umělců.

Po první světové válce odcházejí mladí manželé do Nového Města na Moravě, kde Antonín získal místo pedagoga . Roku 1924 se Procházkovi natrvalo usadili v Brně , kde byl Antonín také členem Skupiny výtvarných umělců v Brně.  Vyučuje jako středoškolský profesor kreslení na dívčím gymnáziu. Soupis malířského díla Antonína Procházky z let 1904 - 1945 čítá na 140 položek. Byl také brilantním kreslířem, experimentoval s kombinacemi technik a znovuobjevoval některé již nepoužívané .

Jeho dílo je z počátku expresionistické, postupná redukce tvarů v obraze ho přivedla ke zcela specifickému kubistickému vyjádření .
Po první světové válce malíř dodává svým obrazu plasticitu prací s různými materiály, které na obrazy nanáší. Jeho pozdní fáze kubismu bývá nazývána poetická či lyrická. V druhé půli 20. let se však s kubismem rozešel a přechází k vlastní verzi novoklasicismu. V jeho díle dochází ke zvěcnění témat, objevuje se civilnější projev, ale i náměty z antické mytologie. K oblíbeným námětům patří žena a krajina, výjevy z venkovského života a motivy zvířat . Do celého jeho díla se promítá touha dospět k velké lidské harmonii. Reaguje na krizové a tragické dějinné okamžiky . Výjimečná vyspělost v technice, lehkost, s jakou zvládal výtvarné problémy i bohatá malířská invence předurčovaly Procházku k monumentálním úkolům.

Ve druhé polovině třicátých let vytváří téměř výhradně obrazy velkých formátů. Za dvojdílnou alegorii Zdraví , vytvořenou v roce 1937 pro Světovou výstavu v Paříži, získává nejvyšší ocenění  Grand Prix. Pokračují alegorie Zlatý věk, Bacchanale, Dívčí válka a další, jejich řadu uzavírají Strom života a Stavitelství. V roce 1938 maluje pro brněnskou právnickou fakultu rozměrnou velkorysou kompozici Prométheus přináší lidstvu oheň , jež má téměř 80 m2 . Obraz měl být zničen , ale podařilo se jej zachránit a dnes opět dominuje aule právnické fakulty Masarykovy univerzity na Veveří ulici v Brně. Roku 1941 dokončil Procházka monumentální malířskou skladbu Radosti života venkovského o rozměru 275 x 800 cm , která zdobí Rytířský sál - oddací síň Nové radnice v Brně .

Antonín Procházka byl všestranně vzdělaný umělec s hlubokým vztahem k literatuře a hudbě. Jeho ateliér byl vyhledávaným místem setkávání příslušníků brněnské umělecké obce. Je po něm pojmenována ulice , bývalá Vrchlického vedoucí z Pisárek do Kohoutovic , nyní ulice Antonína Procházky . Ve svahu stojí rodinná vila Procházkových č. 24 . Pojmenována po něm je též jedna z výstavních síní brněnského Domu umění na Malinovského náměstí.

Antonín Procházka zemřel v Brně 9. června 1945 . Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně , skupina 25e/61 .

Roku 1946 byl in memoriam jmenován národním umělcem.

Ministerstvo informatiky ČR vydalo dne 17. března 2004 pro propagaci Evropské výstavy poštovních známek BRNO 2005 příležitostnou poštovní známku nominální hodnoty 26 Kč s ryteckým přepisem obrazu Antonína Procházky Prométheus
Rytecký přepis obrazu Prométheus přibližuje jeho kubistické období. Známka je doplněna texty PROMÉTHEUS 1910-11, ANTONÍN PROCHÁZKA (1882-1945), MORAVSKÁ GALERIE V BRNĚ. Autorem grafické úpravy emise a rytin je grafik a rytec Václav Fajt .

Galerie Art Praha vydražila v hotelu Hilton 25. září 2005 kubistický autoportrét malíře Antonína Procházky  z roku 1921 za 1,8 miliónu korun.

Obraz Antonína Procházky "Kopretiny" byl vydražen v aukci Galerie Art Praha 21.9.2008 . Dílo bylo prodáno za 12.000.000 Kč.
"Kopretiny" jsou významné kubistické dílo Antonína Procházky patřící k jeho největším formou, stylem, obsahem i zpracováním. Dílo z doby, kdy A. Procházka namaloval své nejkrásnější obrazy patřící k nejosobitějším variantám pozdního kubismu na světě.

Obraz Antonína Procházky "Poprsí muže" byl vydražen v aukci Galerie Art Praha . Dílo prodáno za 10.620.000 Kč. Kubistický Antonín Procházka z roku 1918 , "Poprsí muže" , olej na plátně. Rozměr díla je 70x50 cm. Je to významné nádherné dílo, reprodukované a vystavované.

Sylva Lacinová – Jílková 
6.3.1923 Brno , akademická sochařka a medailérka

Sylva Lacinová se narodila 6. 3. 1923 v Brně . V letech 1936-42 absolvovala Reálné gymnázium v Brně. V roce 1942 následovaly večerní kurzy kreslení a modelování na Škole uměleckých řemesel v Brně . Současně soukromě studuje u sochaře Františka Hořavy , u řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby pak v letech 1942-3 a poté v letech 1943-4 u Vincence Makovského na Škole umění ve Zlíně. V letech 1945 - 1950 absolvovala Akademii výtvarných umění  v Praze, obor sochařství u prof. Karla Pokorného . Roku 1948 se vdala za JUDr. Jana Jílka (1917–1984).  V letech 1950 - 51 pracuje v ateliéru Vincence Makovského v Brně. Pracovala jako svobodná sochařka. 1950 zakládající členka Svazu československých výtvarných umělců .
V roce 1955 ji byla udělena cena Osvobození města Brna, 1965 Krajská cena Antonína  Procházky . V roce 1969 byla vyloučena ze Svazu českých výtvarných umělců a na 15 let měla zakázány samostatné výstavy. Od roku 1983 do roku 1990 měla uspořádáno 6 samostatných výstav (Brno,Hodonín, Jihlava, Trenčín, Brno, Praha). 1986 znovu přijata do Svazu českých výtvarných umělců. Od roku 1990 členka Unie výtvarných umělců a Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska  .

V roce 1997 jí byla předána Cena města Brna za celoživotní práci.

Během 46 let svého působení většinou na Moravě vytvořila 107 sochařských realizací, z toho 63 exteriérových děl pro architekturu a veřejná prostranství a 44 plastik do veřejných interiérů . Do galerií a muzeí bylo zakoupeno 32 komorních plastik ze dřeva, cínu a bronzu. Náměty jejich děl - víra - láska - naděje - radost - manželství - rodina - plodnost - pokorné hledání - andělé - svatí, tedy totéž, co zvěstuje světu evangelium.

Sylva Lacinová-Jílková je dnes nejznámější žijící česká sochařka , prožívá úděl umělkyně, jejíž sláva jakoby přerůstala ji samotnou. Její monumentální díla jsou umístěna v interiérech i exteriérech naší vlasti, jakož i v cizině. Mnoho z lidí kolem nich chodí a třebaže možná ani nevědí kdo je vytvořil , těší se z jejich přítomnosti .

Realizace , výběr z díla :

Brno - pamětní deska Petra Bezruče, nádražní pošta, 1952
Chudčice - reliéf na průčelní stěně památníku Rudé armády , 1952
Brno - pamětní deska Antonína Procházky, ul. Antonína Procházky 24, 1953
Brno - pamětní deska Františka Herčíka , Královopolská 135/1,
Brno - výzdoba průčelí budovy  Hutní projekt na Moravském náměstí , 1954
Olomouc - sousoší Anatom - muž a žena, Anatomický ústav Palackého univerzity, 1957
Brno - busta pomníku Viktora Kaplana, před VUT Brno, křižovatka Úvoz a ulice Obránců míru , nyní Údolní, 1959
Brno - sousoší Ženy po koupeli náměstí 28. října, 1961
Brno - monumentální sousoší Pohostinnost, před hotelem International, Husova ulice. Česající se dívka, Brno. 1962
Brno - dvacetimetrový reliéf Slunce , provedeno spolu s Janem Rajlichem st. , severní strana budovy hotelu
            International ,1962 ,Husova ulice
plastika v galerii - Námořník toužící po moři, 1963, glazovaná keramika
plastika v galerii - Modrovous, 1963, keramika
Boskovice - Matka s dítětem, 1965
Opava - Opava - monumentální měděná plastika Zničená Opava - pomník k osvobození města Opavy , plastika instalována v roce 
               1968 na náměstí Osvoboditelů .V roce 1980 přemístěna do Městských sadů pod názvem Pomník k výročí založení   
                města . Dnes se dílo nazývá Strom svobody , je silně poškozeno sběrači kovů , po opravě u pasíře bude umístěno a
                náměstí Joy Adamsonové   
Brno - dekorativní zeď, sídliště Brno - Lesná, 1969
Brno - plastika u vchodu do telekomunikační budovy, Okružní ulice, sídliště Brno - Lesná, 1970
Brno - plastika Květ, sídliště Brno - Lesná, 1972
Valašské Meziříčí - reliéf na fasádě telekomunikační budovy, 1973
Ostrava -  kašna s plastikou přestavující kytici z tepané mědi , 1973 , hlavní nádraží v Ostravě – Přívoze z let 1966-1974          
Opava - sousoší Rodina , před budovou školy , ul. Edvarda Beneše, 1974
Brno - sousoší Matka s dítětem, sídliště Brno-Žabovřesky, 1975
Ořechov u Brna - sousoší Matky s dítětem , spolupráce Josef Stárek , součást Památníku , 1977
Brno - Růže k poctě sochaři V. Makovskému, nám V. Makovského, sídliště Brno-Žabovřesky, 1981
Brno - Mateřství v areálu nemocnice Brno - Bohunice , 1982
Brno - plastika Hudba, sídliště Brno-Kohoutovice,
Brno - sousoší Děti, před školou, sídliště Brno-Bystrc, 1987
plastika v galerii - Svatební motiv, 1989, mořené dřevo,
Brno - pamětní deska básníka Oldřicha Mikuláška, Mášova ul., 1990

Poloha

přidat fotografie