Zvonice - Bořenovice (zvonice) [28800]

Zvonice byla pravděpodobně postavena za vlády Marie Terezie, která vyhlášením tzv. Ohňového patentu dala podnět vrchnosti, které Bořenovice patřily, aby ji dala postavit. Zvon měl varovat před blížícím se nebezpečím jako je oheň, apod. Zvonění oznamovalo i aktuální čas.
Z hlediska církevního má zvon svolávat věřící k ranní, polední či večerní modlitbě.
Nesmíme zapomenout na občany, kteří v obci žili a chodívali zvonit do naší zvonice.Vzpomeneme jen ty, na které si pamatujeme. Byli to p.Němec, p.Skutka, p. Podola, p. Škrabala a mnoho dalších.

Posledním zvoníkem, který zvonil ručně byl pan Pavelec starší, který byl také jedním z iniciátorů, aby se zautomatizovalo zvonění.
V letech 1975 a 1976 byla provedena elektronizace zvonice, kdy ruční zvonění bylo nahrazeno motorovým mechanismem. Mechanismus zvonění byl okopírován z kapličky v Němčicích.

O přeměnu těchto mechanismů se zasloužily p. Karel Jurčík st. a p.František Galasovský st. Tento mechanismus byl hodně nešetrný pro budovu zvonice a proto se zvonilo jen každý den v poledne. Po určité době došlo ke zjištění, že zvon, který byl na zvonici umístěn koncem 1. světové války není v nejlepším pořádku. Protože byl vyroben z ocelolitiny, projevila se na něm rez. Navíc již neměl ten pravý zvonový
zvuk. Proto se zastupitelstvo obce v roce 2008 rozhodlo pro výměnu. Při této příležitosti byla uspořádána veřejná sbírka na výrobu nového zvonu a jeho mechanismu. V této sbírce bylo od občanů a rodáků Bořenovic vybráno 81 000,-. Od sponzorů a ostatních dárců byla vybrána částka 45 050,- .

Nový zvon dostal jméno Panna Marie Svatohostýnská a byl vyroben v tradiční zvonařské dílně rodiny Dytrychových v Brodku u Přerova.

Vyrobena byl i nová zvonová stolice, kterou vyhotovil bořenovský stolař p. Miloslav Smékal.

V roce 2010 byla bořenovská zvonice po několikaletém snažení obecních zastupitelů prohlášena za kulturní památku. Za památku byla prohlášena na základě níže uvedených údajů, který nám poskytl Národní památkový ústav Kroměříž.

Popis věci a její historie a současný stav:

Jedná se o hranolovou stavbu čtvercového půdorysu přibližně 12 m vysokou. Sokl zvoničky barevně odlišen, pravoúhlý vchod do zvoničky se nachází na jihozápadní straně. Vstupní dveře byly pořízeny při stavebních úpravách na počátku 60. let 20. století. Přízemí je od zvonicového patra odděleno probíhající římsou (po třech stranách). Na západní straně je nad touto římsou vyhloubena mělká nika, v níž je umístěna reprodukce P. Marie Svatohostýnské. Zvonicové patro je prolomeno po jednom půlkruhově zaklenutém otevřeném okně z každé strany. Vyložená korunní římsa nese čtyřbokou jehlancovou střechu  završenou dvouramenným kovovým křížem. Ve zvonicovém patru byla v létě letošního roku umístěna nová zvonová stolice a k pořízení  zvonu. Zvonička je dnes bez dalšího vnitřního vybavení. Býval v ní umístěn dřevěný procesní kříž , který je uložen na Obecním úřadě. Dosud je používán při slavnostních průvodech i jiných významnějších událostech obce.

V obecní kronice je v podkapitole Úprava obce  (s. 235) poznamenáno: „kvůli  dokončování prací na budově MNV (dnešního Obecního úřadu) byla rovněž upravena zvonice před MNV.“ Podle podkladů, které jsou uloženy v archivu stavebního úřadu, obec požádala o možnost vypsání veřejné sbírky na opravu zvoničky a z těchto peněz byla pokryta zvonička pozinkovaným plechem. Tyto stavební úpravy významněji nezasáhly do hmoty stavby.

Obecní zvoničky začaly být budovány po vydání ohňového patentu Marií  Terezií po 21.8.1751. Tento patent obsahoval nařízení zvonit, pokud vartýř vidí požár, a mít zvonek v každé obci (k dalším bodům patřilo také mít na návsi rybníček aj.). V následujících desetiletích byly zvoničky stavěny velmi variabilně (pokud se týká rozměrů, použitého materiálu), záleželo však také na majetkových možnostech vrchnosti. Pro liknavý přístup vrchnosti s naplňováním tohoto patentu došlo po 35 letech za vlády Josefa II. k jeho zpřísnění 24.1.1787.

Podle zpřístupněných historických map na internetu, lze prokázat, že zvonička  byla postavena v prvním období po vydání ohňového patentu. Je zaznačena na mapě 1. vojenského mapování (které probíhalo od r. 1763) i na císařských otiscích stabilního katastru (1830).  

Poloha

přidat fotografie