Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Jihomoravský kraj » okres Brno-venkov » pomník, památník » Pomník osvobození - Chudčice (pomník)

Pomník osvobození - Chudčice (pomník) [28767]

Kulturní památka (KP)

Vzpomínka hraje významnou úlohu ve všech společnostech a tradice pomníku, zbudovaného na počest významné osoby nebo události, se vyvinula již v starověkém Řecku z náhrobních kamenů, na kterých byla zachycena plastická podoba zesnulého. Jedná se tedy o sochařské nebo architektonické dílo určené (a to je smysl latinské etymologie slova monumenti) k uchování památky na významnou osobnost nebo událost. Slouží k zachování kolektivní paměti, a proto bývá zhotoveno z pevného a trvanlivého materiálu a umisťováno tak, aby bylo viditelné pro všechny návštěvníky i náhodné chodce, což má vliv nejen pro jeho lokalizaci, ale i na jeho rozměry a na vše, co může ovlivnit jeho vnější vzhled. Protože je pomník speciálně věnovaný památce na nějakou osobnost nebo událost, je v úzkém vztahu s povahou toho, co má připomínat, a toho, co jej předurčilo být pamětihodným; prezentuje se způsobem odpovídajícím této oslavné funkci.

Chudčice jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji ležící severozápadně od Brna v Boskovické brázdě .
První dochovaná zmínka o obci se nalézá v listině vydané markrabětem Přemyslem , pozdějším králem Přemyslem Otakarem II. , ze 4. srpna 1235.

Před budovou Obecního úřadu Chudčice se nachází státem chráněná památka , Památník osvobození . Památník byl postaven v roce 1952 podle návrhu architekta Lubora Laciny  na počest padlých vojáků v první a druhé světové válce. Na betonovém základě jsou uloženy pískovcové zužující se stupně tvořící základnu kamennému  jehlanu s tupým zakončením . Jehlan pomníku je tvořen  pískovcovými kvádry a nese na čelní straně kamenný plastický relief , jenž je dílem akademické sochařky Sylvy Lacinové-Jílkové , nad ním je nápis Památník Rudé armády a rytá pěticípá hvězda . Na obou bočních stranách jsou osazeny kulaté medailony z bílého kamene nesoucí jména padlých . V medailonu  vlevo jsou jména padlých v 1.světové válce, v medailonu vpravo jména padlých ve 2. světové válce . Žel , písmo utrpělo povětrnostními vlivy a je takřka nečitelné . Celek je nyní zarámován bohatě rostoucími jalovci .


Sylva Lacinová – Jílková 
6.3.1920 Brno , akademická sochařka a medailérka

Sylva Lacinová se narodila 6. 3. 1923 v Brně . V letech 1936-42 absolvovala Reálné gymnázium v Brně. V roce 1942 následovaly večerní kurzy kreslení a modelování na Škole uměleckých řemesel v Brně . Současně soukromě studuje u sochaře Františka Hořavy , u řezbáře a restaurátora Heřmana Kotrby pak v letech 1942-3 a poté v letech 1943-4 u Vincence Makovského na Škole umění ve Zlíně. V letech 1945 - 1950 absolvovala Akademii výtvarných umění  v Praze, obor sochařství u prof. Karla Pokorného . Roku 1948 se vdala za JUDr. Jana Jílka (1917–1984).  V letech 1950 - 51 pracuje v ateliéru Vincence Makovského v Brně. Pracovala jako svobodná sochařka.  V roce 1955 ji byla udělena cena Osvobození města Brna, 1965 Krajská cena Antonína  Procházky . V roce 1969 byla vyloučena ze Svazu českých výtvarných umělců a na 15 let měla zakázány samostatné výstavy. Od roku 1983 do roku 1990 měla uspořádáno 6 samostatných výstav (Brno,Hodonín, Jihlava, Trenčín, Brno, Praha). V roce 1997 jí byla předána Cena města Brna za celoživotní práci.

Během 46 let svého působení většinou na Moravě vytvořila 107 sochařských realizací, z toho 63 exteriérových děl pro architekturu a veřejná prostranství a 44 plastik do veřejných interiérů . Do galerií a muzeí bylo zakoupeno 32 komorních plastik ze dřeva, cínu a bronzu. Náměty jejich děl - víra - láska - naděje - radost - manželství - rodina - plodnost - pokorné hledání - andělé - svatí, tedy totéž, co zvěstuje světu evangelium.

Sylva Lacinová-Jílková je dnes nejznámější žijící česká sochařka , prožívá úděl umělkyně, jejíž sláva jakoby přerůstala ji samotnou. Její monumentální díla jsou umístěna v interiérech i exteriérech naší vlasti, jakož i v cizině. Mnoho z lidí kolem nich chodí a třebaže možná ani nevědí kdo je vytvořil , těší se z jejich přítomnosti .

Výběr z díla :

Chudčice - reliéf na průčelní stěně památníku Rudé armády , 1952
Brno - pomník Viktora Kaplana , ulice Obránců míru 1959 ( nyní ulice Údolní )
Brno - monumentální sousoší Pohostinnost , u hotel International v roce 1962 , Husova ulice
            dvacetimetrový reliéf Slunce , provedeno spolu s Janem Rajlichem st. , severní strana budovy hotelu
            International ,1962 ,Husova ulice
plastika v galerii - Námořník toužící po moři, 1963, glazovaná keramika
plastika v galerii - Modrovous, 1963, keramika
Opava - Opava - monumentální měděná plastika Zničená Opava - pomník k osvobození města Opavy , plastika instalována v roce 
               1968 na náměstí Osvoboditelů .V roce 1980 přemístěna do Městských sadů pod názvem Pomník k výročí založení   
               města . Dnes se dílo nazývá Strom svobody , je silně poškozeno sběrači kovů , po opravě u pasíře bude umístěno a
               náměstí Joy Adamsonové   
Ostrava -  kašna s plastikou přestavující kytici z tepané mědi , 1973 , hlavní nádraží v Ostravě – Přívoze z let 1966-1974          
Opava - Rodina (Opava – Kateřinky, ul. Edvarda Beneše, před budovou školy, 1974)
Brno - Mateřství ( areál nemocnice Bohunice , 1982 )
plastika v galerii - Svatební motiv, 1989, mořené dřevo,


Ing.arch.Dr. Lubor Lacina
23.7.1920 Brno - 13.2.1998 Brno , architekt a výtvarník

Lubor Lacina se narodil 23. července 1920 v Brně v rodině inženýra ve státní službě. Dětství prožíval ve čtvrti rodinných domků , v tak zvané úřednické čtvrti . Dalo by se říci , že to bylo období idylické. Podmínky  rodinné i školní výchovy byly moderní, ale poměrně přísné. Oba rodiče měli ve vážnosti intelektuální činnost , zejména uměleckou. Otec Lacina studoval na technice ve Vídni, kde se hodně zajímal o výtvarné umění, hlavně malířství. Matka pocházela z hotelu Slavia, kde se tehdy soustřeďoval kulturní a umělecký život českého Brna. Tento estetický smysl rodičů určitě ovlivnil mladého Lubora a jeho mladší sestru Sylvu , pozdější sochařku, k výtvarné dráze. Již na gymnaziu se pokoušel o výtvarné návrhy. Po maturitě bylo tedy rozhodnutí jednoduché: architektura. Zapsal se na brněnskou fakultu a byl též přijat na vídeňskou Akademie der bildender Kunste. Pak přišel protektorát, zavření vysokých škol a válečné události. Začal tedy od "píky" , nejdříve jako praktikant u stavební firmy Kuba, pak jako student stavitelské průmyslovky .
Po maturitě zakotvil na Škole uměleckých řemesel, kterou absolvoval ve speciálce architektury u prof. E. J. Margolda, známého architekta, který po nástupu nacismu odešel z umělecké kolonie v Darmstadtu do Čech . Byla to významná osobnost, která na něj hodně působila. V té době a až do konce války vykonával praxi u architekta B. Čermáka, žáka Otto Wagnera .

Začátkem roku 1945 složil u Zemského úřadu v Brně stavitelskou zkoušku a očekával konec války. Pracoval na obnově Vysoké školy technické.  Nastoupil znovu na fakultu architektury . V té době podnik první studijní cestu do Švýcarska, kde se seznámil s tamními tvůrci a jejich díly . Založil rodinu s posluchačkou pěvecké konzervatoře a narodil se jim  syn . S poválečným otevřením přišly  zakázky na návrhy bytových interiérů, rekreačních chat a venkovských domků. Jako absolvent architektury na "Šuřce" ( škola uměleckých řemesel ) mohl převzít tyto zakázky a současně studovat na fakultě. Už tehdy se rýsovalo jeho budoucí zaměření - byly to interiéry a obytné a kulturní stavby. Z profesorů nejvíce získal u Bohuslava Fuchse, architekta evropského formátu. Všechna odborná studia absolvoval s vyznamenáním včetně diplomového projektu a II. státní zkoušky. V té době mu nabídl místo prvního asistenta tehdejší rektor prof. Jiří Kroha , u kterého pak setrval pět let. Získal tak zkušenosti nejen projekční, ale i pedagogické. V té době bez vědomí svého profesora vypracoval a obhájil disertační práci a dosáhl akademické hodnosti doktora věd. Nabídku profesora Krohy, který přecházel do Prahy,  však nepřijal, a rozhodl se pro "volnou nohu" a možnost pracovat samostatně ve svém ateliéru, jako člen Svazu výtvarných umělců. Snažil se vždy dokázat, že i na menších úlohách lze, a možná i lépe, prokázat svůj talent. Věnoval se především navrhování interiérů a pomníků, rekonstrukcím historických objektů, zabýval se také nábytkovým designem.

Později překonal řadu vážných nemocí i operací , v poslední třetině svého života se podruhé oženil a usadil se opět ve čtvrti svého mládí  v Masarykově čtvrti  na Kraví hoře .  Zde si vybudoval nový ateliérový domov a zde dokončil svou životní dráhu.
Viděl , jak krátkou životnost, snad s výjimkou pomníků, mají architektonické výtvory, zejména interiéry. Většina jeho realizací se nedochovala , byla přeměněna, zrušena, ale i zničena.

V roce 1998 , 13.února opustil svoje dílo Ing. arch. Dr. Lubor Lacina navždy.

Výběr z díla :

Brno - Klášter sv. Voršily , architektonický návrh na postupné přebudování objektu pro potřeby Technického muzea ( od roku 1950 )
Blansko - generální rekonstrukce zámku ( 1960 )
Brno - Obřadní síň  radnice MČ Brno-Královo Pole ,  interiér síně ( 1969 )
Opava - úprava Janáčkových sadů pro umístění pomníku Zničená Opava (Janáčkovy sady – nám. Osvoboditelů, 1970)
Ostrava - Hlavní nádraží v Ostravě-Přívoze, jeden z posledních zachovaných projektů architekta Lubora Laciny . Architekt v interiéru
                 navrhl téměř vše, včetně stojanů na jízdní řády, stropních svítidel a květináčů.

 

 

 


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie





(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)