Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Jihomoravský kraj » okres Brno-město » pomník, památník » Pomník Pavla Křížkovského - Brno střed (pomník, památník)

Pomník Pavla Křížkovského - Brno střed (pomník, památník) [28727]



Vzpomínka hraje významnou úlohu ve všech společnostech a tradice pomníku, zbudovaného na počest významné osoby nebo události, se vyvinula již v starověkém Řecku z náhrobních kamenů, na kterých byla zachycena plastická podoba zesnulého. Jedná se tedy o sochařské nebo architektonické dílo určené (a to je smysl latinské etymologie slova monumenti) k uchování památky na významnou osobnost nebo událost. Slouží k zachování kolektivní paměti, a proto bývá zhotoveno z pevného a trvanlivého materiálu a umisťováno tak, aby bylo viditelné pro všechny návštěvníky i náhodné chodce, což má vliv nejen pro jeho lokalizaci, ale i na jeho rozměry a na vše, co může ovlivnit jeho vnější vzhled. Protože je pomník speciálně věnovaný památce na nějakou osobnost nebo událost, je v úzkém vztahu s povahou toho, co má připomínat, a toho, co jej předurčilo být pamětihodným; prezentuje se způsobem odpovídajícím této oslavné funkci.

Bronzová socha Pavla Křížkovského v nadživotní velikosti stojí na úpatí Špilberského kopce za Universitní tělocvičnou při výstupu z Údolní ulice. Pro její postavení byl založen Spolek již před I. světovou válkou. S jejím odhalením se uvažovalo ke 40 výročí smrti Křížkovského v roce 1925 . Úkol byl zadán akademickému sochaři Františku Fabiánkovi a architektonické začlenění architektu Janu Víškovi. Fabiánek pojal sochu skladatele jako důstojný a klidný postoj kněze, přemýšlejícího o své tvorbě. Na bocích odstavce jsou umístěny kulaté reliéfy, jeden symbolizující jeho tvorbu umělé písně lidové, což je znázorněno dětmi zpívajícími z not, a druhý symbolizuje tvorbu písně chrámové, zobrazené zpívajícími anděly. Pro doplnění – podstavec pro pomník zbudoval na vlastní náklady stavitel František Pisinger (1890-1969) z brněnských Černovic. V roce 1925 byla socha odlita v Bartákově slévárně v Praze-Libni a slavnostně odhalena za účasti Pěvecké župy Křížkovského, Pěveckého sdružení moravských učitelů a Besedy brněnské. Po dvaceti letech, tedy po ukončení II. světové války v roce 1945, byl tento pomník nalezen ve sběrně kovů v místě svého vzniku v Praze-Libni a následně vrácen na své místo. To jen dokládá , že i sochy mají své osudy. Jak k tomu došlo? Německým nacistům byl v době protektorátu český osvícenec trnem v oku a proto se snažili pomník ukrást. Vládní komisař Oskar Judex však nechal pomník hlídat protektorátní policií. Později nacisté otočili taktiku a pod záminkou ochrany před leteckými útoky byl pomník koncem roku 1943 „oficiálně“ odstraněn. Byl odvezen mimo Brno a naštěstí pro blížící se konec války nedošlo k jeho likvidaci. Původně byl před pomníkem květinový záhon a celý výběžek na styku parkových cest byl oset trávníkem. Kolem pomníku bylo nízké železné zábradlí v kamenných sloupcích, orámování tvořily kamenné obrubníky. Nabízí se otázka: je dnešní stav okolí pomníku reakcí na nedostatečnou ochranu veřejných investic před vandaly nebo i vyprchávajícího povědomí o velikánech naší historie?

Pavel Křížkovský , narozen 9. ledna 1820, Holasovice ve Slezsku (Kreuzendorf)
zemřel 8. května 1885 Brno byl český hudební skladatel, sbormistr a katolický kněz.

Pavel Křížkovský pocházel z velmi chudých poměrů. Byl nemanželským synem Viktorie Křížkovské a pokřtěn byl jako Karel. V dětství vyrůstal u svých strýců Jakuba a Jana v Neplachovicích. Jeho talentu si všiml ředitel místního kůru A. Urbánek a učitel Jiří Janáček, otec hudebního skladatele Leoše Janáčka. Pomohli mu, aby byl v roce 1832 přijat jako zpěvák kostela sv. Ducha v Opavě a mohl tak navštěvovat lepší školu a posléze i opavské gymnázium. Zapsal se sice po maturitě ke studiu filosofie, ale dlouho pro nedostatek finančních prostředků studovat nemohl. Na čas přijal místo učitele češtiny na škole v Jamnici, aby získal prostředky na další studium. Pokračoval pak ve studiu filosofie a hudební teorie.

Křížkovského památník v Brně  neutěšené podmínky ve kterých vyrůstal způsobily, že trvale trpěl pocitem osamění, nedůvěrou ve vlastní schopnosti, nespavostí a duševními krizemi. Možná, že i to přispělo k rozhodnutí, že roku 1845 vstoupil do augustiniánského kláštera v Brně, vykonal řeholní slib a přijal řeholní jméno Pavel. Vysvěcen na kněze byl v roce 1848.

Stal se ředitelem klášterního kůru; pod jeho řízením zpíval i mladý Leoš Janáček. Byl kaplanem v Lískovci a učitelem náboženství na brněnské škole v Bělidlech. Ačkoliv byl kromě studia hudební teorie v hudbě prakticky samouk, stal se virtuosem ve hře na varhany a skvěle hrál na i klarinet a klavír. Dirigoval koncerty v brněnské Redutě, hrál na violu ve smyčcovém kvartetu, založil Mužský pěvecký sbor v Brně a Besedu brněnskou. V obou tělesech působil i jako sbormistr a dirigent.

Seznámil se s jedním nejpilnějších sběratelů českých národních písní Františkem Sušilem. Toto setkání mělo pro českou hudbu velký význam. Sdílel se Sušilem jeho nadšení pro lidovou tvorbu, která se mu stala velkým zdrojem inspirace. Nejprve jen harmonizoval Sušilovy zápisy, později začal sám komponovat v duchu moravských národních písní. Tak vznikla jeho díla pro pěvecký sbor Utonulá, Dar za lásku, Dívče a mnohé další. Na pozvání Bedřicha Smetany byla Utonulá, za osobního řízení Křížkovského, provedena s velkým úspěchem na koncertě v Praze 1 roku 1861. Též spolupracoval s významným vlasteneckým knězem Janem Soukopem, jemuž zhudebnil některé texty.

Křížkovského životním úspěchem se stala kantáta komponovaná k Velehradským slavnostem v roce 1863, konaným na počest milénia příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Vedle náboženského obsahu se do díla promítly i vlastenecké myšlenky národního obrození. Kantátu přednesl sbor 940 zpěváků a zpěvaček a dvacet tisíc posluchačů uspořádalo skladateli nadšené ovace.

Všechna tato aktivita však nebyla nijak doceněna nebo spíše naopak byla vyhodnocena jako církvi nepřátelská. Německé církevní kruhy v Brně jeho úspěchu vysloveně nepřály. Vrcholu bylo dosaženo, když Prozatímní divadlo vyzvalo Křížkovského ke kompozici opery. Brněnský biskup, hrabě Jan Prokop Schaaffgotsche, zakázal Křížkovskému jakékoliv skladatelské aktivity s výjimkou komponování církevních skladeb. Skladatel se podřídil. Napsal Rekviem, dvojí Te Deum a přesto byl v roce 1872 prakticky odsunut do Olomouce na místo kapelníka olomouckého dómu. I zde však našel sílu a čas a spolupracoval při založení pěvecko-hudebního spolu Žerotín.

Po mozkové mrtvici se vrátil do Starobrněnského kláštera. Zde na následky nemoci 8. května 1885 zemřel. Je pochován na Ústředním hřbitově v Brně .

Křížkovského ulice v Brně obepíná výstaviště od zámečku Mitrovských až po pisáreckou vodárnu. Patří mezi nejdelší ve městě, možná je více v povědomí návštěvníků veletrhů než samotných Brňanů.

Další připomínky na Pavla Křížkovského

Budova místní knihovny v Holasovicích, kde se Pavel Křížkovský narodil byla v roce 1969 přejmenována na knihovnu Pavla Křížkovského. Na budově byla odhalena pamětní deska .
V místech kde v dětství vyrůstal u svých strýců Jakuba a Jana v Neplachovicích byl Pavlu Křížkovskému u hřbitova postaven pomník .
V Křížkovského ulici v Olomouci má Pavel Křížkovský pamětní desku z roku 1933 od Karla Lenharta .


František Fabiánek   14.října 1884  Boskovice v okrese Blansko  -  03. 12. 1967  Brno

František Fabiánek , akademický sochař a malíř , se narodil 14.října 1884 v Boskovicích v okrese Blansko . Vyučil se kameníkem v Boskovicích . Po absolvování kamenosochařské školy v Hořicích se stal žákem profesora Myslbeka na Akademii výtvarných umění v Praze . Jako talentovaný žák zde studoval v letech 1905 - 1910 . V roce 1910 pobýval soukromě u A. Rodina v Paříži a v Itálii.

Tvořil v Brně kde žil v Masarykově čtvrti , působil Jevíčku a Hradci Králové . Do Hradce Králové přišel Fabiánek roku 1911 a zůstal ve městě do roku 1914 . Pobýval v Bílovicích nad Svitavou , kde uprostřed přírody nacházeli inspiraci i jiní malíři a sochaři .

Převážnou část jeho díla tvoří monumentální plastika pro architekturu, podobizny a drobná žánrová plastika zvláště pomníků .

Výběr z jeho díla :

Je autorem sochařské výzdoby dětského pavilonu zemského sanatoria v Jevíčku . Vytvořil tři karyatidy , tři sochy z betonu nad posledním patrem Galerie moderního umění Hradeci Králové nesoucí římsu věžovitého rizalitu . Pro několik budov v Hradci Králové navrhl bohatou figurální výzdobu: portál činžovního domu Františka Černého v Šafařikově ulici nebo skupinu karyatid na domě stavitele Novotného proti budově filozofické fakulty hradecké univerzity. Známé jsou Fabiánkovy podobizny doktora Klumpara, Rudolfa Němce a paní Holečkové .

Vytvořil čtyři bronzové reliéfy svatých evangelistů na kazatelně kostela sv.Augustina v Masarykově čtvrti v Brně .

Pomníky : P. Křížkovského v sadech pod Špilberkem v Brně 1925 , dr. J. Hlávky , sochy T. G. Masaryka v Karviné a Šumperku 30. léta , pomník válka a odboj 1914 - 1918 a oběti I.světové války v Brněnských Ivanovicích , Světlonoška v Boskovicích

Pamětní desky : ve Starém Lískovci , deska uvádí jména padlých ruských legionářů , odhalena 2. 6. 1935. Portrétní medailon na pomník místnímu faráři ve Tvarožné Václavu Kosmákovi vybudovaný v roce 1923

Provedl sochu sv. Václava , dominantu vrchu Kotouče a Národního parku se sochami osobností z roku 1929 . Odhalena byla roku 1932, po okupaci v roce 1939 byly zničeny české nápisy a pomník poškozen, po roku 1948 došlo k devastaci. Věrnou kopii zhotovil sochař Jan Kozel. Dne 6.srpna 1994 byl pomník znovu odhalen a vysvěcen.

František Fabiánek zemřel 03. 12. 1967 v Brně ve věku 83 let .

 

 


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie





(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)