Německá vysoká škola techniky - Brno (historická budova) [25343]

Jedna z historicky nejcennějších budov, které město Brno ve svém středu má je budova bývalé Německé vysoké školy – techniky (Deutsche technische Hochschule Brünn). Je to budova architektonicky velmi nápadná a stojí hned vedle evangelického kostela ve směru do Údolní ulice (Talgasse) . Byla postavena ve dvou na sebe navazujících etapách v letech 1906 - 1910 podle projektu profesora německé techniky architekta Ferdinanda Hracha . Budova je navržena v podobném stylu jako jiný architektonický skvost v centru města, budova nového Moravského zemského sněmu - Mährischer Landtag, postavená v roce 1905 rovněž podle plánů stejného architekta a rektora německé techniky.

Po roce 1945 byla na základě Benešových dekretů zkonfiskována a získala ji se vším všudy česká univerzita, která by jinak těžko byla schopná si vlastní budovu postavit. Ostatně česká univerzita sama uvádí, že pokusy o postavení vlastního kampusu jsou staré 80 let a datují se tedy už do období vzniku univerzity v roce 1918. Lékařská fakulta Masarykovy univerzity vlastnila zkonfiskované budovy hned dvě. Donedávna jí patřila i druhá velká budova, původně postavená jako rozšíření německé techniky v sousedící ulici Joštova (Jodokstrasse) bývalý Chemický institut při Německé technice . Lékařská fakulta Masarykovy univerzity budovu Německé vysoké školy-techniky na Joštové 10 přenechala nově vzniklé Fakultě sociálních studií . Ta se v červenci 2005 přestěhovala do rekonstruované budovy bývalé lékařské fakulty na Joštově ulici a zde nalezla velmi důstojné a esteticky vkusné prostředí pro své mnohostranné aktivity.

Historie budov německé vysoké školy-techniky nebyla od roku 1945 nikde prezentována . Na její existenci neupomíná žádná tabule, žádná pamětní socha. Staří profesoři české univerzity si její existence ještě vědomi jsou, ale mluví o tom jen neradi. Stejně jako město, které se společně s univerzitou rozhodlo existenci německé vysoké školy vymazat z historické paměti. Před bývalou německou technikou se konají nesouvisející pamětní akce u nově postavené sochy T.G. Masaryka, který, jak jinak, byl studentem prvního německého gymnázia stojícího hned naproti německé technice (což je také zamlčováno).

Ferdinand Hrach se narodil 2. ledna 1862 ve Vídni v rodině truhlářského mistra.

Po absolvování Vysoké školy technické ve Vídni (Technische Hochschule) u Karla Königa a Wilhelma Rittera von Doderera (1880-1885) pokračoval ve studiích na Akademii výtvarných umění ve Vídni (Wiener Akademie der bildender Künste) se zaměřením na středověké umění u Friedricha von Schmidta (1885-1887). V letech  1887 – 1893 působil na vídeňské technice jako asistent na katedře pozemního stavitelství a architektury (Der Lehrkanzel für Hochbau und Architektur). Roku 1890 zde získal akademickou hodnost a titul diplomovaného architekta.

V letech 1885 až 1893 absolvoval praxi v ateliéru architektů Karla Mayredera (1856-1935)[21] a Wilhelma R. v. Doderera (1825-1900), u kterého působil jako asistent již na vídeňské Technice. V roce 1888 začal pracovat jako volně tvořící architekt.

Mezi léty 1893 až 1918 působil na Moravě jako konzervátor Centrální komise pro zkoumání a uchování uměleckých a historických památek ve Vídni (K.k. Central-Comission für Erforschung und Erhaltung der Kunst und historischen Denkmale). Současně byl od roku 1911 až 1918 členem její Památkové rady (Denkmalrate der Zentralkommision für Denkmalpflege).

Krátce po svém příchodu do Brna roku 1893 byl Ferdinand Hrach jako mimořádný profesor německé Vysoké školy technické v Brně osloven, aby vypracoval návrh k rozšíření stávajících prostor školy. Díky rozvoji technických oborů a jejich specializaci a rostoucímu zájmu o jejich studium se původní zamýšlená přístavba rozšířila o další projekty, kterým se Ferdinad Hrach věnoval až do konce první světové války. 

Ferdinand Hrach navrhl rozšíření a novou adaptaci stávající školní budovy na Komenského náměstí 2 (Elisabethplatz) a vybudování novostavby tzv. Chemického pavilonu , dokončen 1899 . Ten měl být realizován částečně v prostorách původní zahrady a částečně v nově získaném pozemku směrem do dnešní Údolní ulice, který byl škole věnován obecním výborem 10. srpna 1897, ke stejnému datu také začaly stavební práce. Stavba obou budov měla probíhat současně a k užívání měly být obě předány do tří let. Podle Hrachových návrhů ji realizovali Eduard Exner a Josef Matzenauer. Technicko-ekonomickým dohledem stavby byl pověřen vrchní inženýr Josef Kosch.

V letech 1901 až 1908 vykonával funkci uměleckého znalce Výboru stavebních a urbanistických úprav při Městské radě v Brně a byl členem mnoha urbanistických regulačních komisí města Brna. Od roku 1916 působil jako stálý konzultant a znalec Zemského soudu a Zemské rady v Brně.

Z informací o jeho soukromém životě prameny uvádějí, že do Brna přišel i se svojí matkou, žili odděleně v pronajatých bytech na ulici Gorkého 8 (Falkensteinergasse) a Veveří 27 (Eichorngasse). Od roku 1898 jsou Ferdinand Hrach i jeho matka uvedeni pod adresou Třída kapitána Jaroše 12 (Schmerlingstrasse) v domě, jehož vlastníkem byl jeho budoucí příbuzný, tesařský mistr Carl Schipka.

Dne 3.7. 1897 se na Starém Brně oženil s Žofií Šípkovou (Schipka).[35]  R. 1899 koupil stavební parcelu od Julia a Emila Braunerových na Hlinkách 106, kde si následně postavil vlastní dům. Dne 1.3.1913 se manželům Hrachovým narodila dcera Alžběta Žofie, která byla mimořádnou žákyní Německé techniky v Brně a současně studentkou akademického malíře A. Strniště. Po prodeji vily na Hlinkách se rodina přestěhovala na Obilný trh 10 (Getriedemarkt).

V roce 1939 se manželé Hrachovi přihlásili k německé národnosti. V té době byl F. Hrach také členem NSDAP, Svazu Němců východu (Bund Deutscher Osten) a Německé kulturní jednoty (Deutscher Kulturverband).

V místě brněnského bydliště je Ferdinad Hrach evidován ještě roku 1944. Z Brna odešel pravděpodobně po druhé světové válce. V indexu odsunutých osob jeho jméno uvedeno není.

Zemřel 29. dubna 1946 v dolnorakouském městečku Kleinzell.

Poloha

přidat fotografie