socha sv. Jana Nepomuka - Rajhrad (drobná památka) [24946]

 
V areálu benediktinského kláštera v Rajhradě stojí jako první v pořadí vlevo od cesty na travnaté ploše socha sv. Jana Nepomuckého . Na kamenném základě založeném v úrovni trávníku je postaven pískovcový barokně profilovaný sokl nesoucí světcovu sochu . Je tradičně zpracována jako mnoho jiných světcových soch . Vousatý kněz v rochetě s biretem na hlavě a pláštíkem přes ramena drží na pravém předloktí položený kříž s postavou Krista . Hlavu natočenou ke kříži věnčí pět hvězd svatozáře , které má jako jediný svatý . Sokl kromě barokního orámování nemá žádný text ani letopočet vztyčení sochy . Pouze nad římsou , na podstavě na níž svatý přímo stojí jsou vidět nezřetelně neúplná písmena která dávají v celku J : NEPOMUCENUS . Sv. Jan Nepomucký patří mezi zemské patrony a mezi nejčastěji zpodobňované barokní světce . Sokl nenese v ozdobných rámečcích žádný nápis ani datum vztyčení sochy . Za autora můžeme považovat některého z regionálních sochařů barokní doby . Při podrobnější prohlídce je možno zjistit , že celé dílo prošlo náročnou opravou .

Jan Nepomucký žil ve druhé polovině 14. století a po studiu na univerzitě v Padově dosáhl doktorátu církevního práva . Byl blízkým spolupracovníkem pražského arcibiskupa . Svým vlivem zmařil plán krále Václava IV. na oslabení pražského arcibiskupství a byl za to i s církevními rádci na králův rozkaz roku 1393 zajat . Všichni byli mučeni a Jan Nepomucký následkům podlehl . Jeho tělo bylo svrženo do Vltavy , později nalezeno a pohřbeno . Roku 1396 byly ostatky přeneseny a uloženy v kostele sv. Víta .

Teprve roku 1433 se poprvé uvádí jako důvod Janovy smrti odmítnutí vyzradit králi Václavu IV. zpovědní tajemství královny Žofie . Tak vznikla legenda o mlčenlivém královnině zpovědníkovi .

Snaha o kanonizaci Jana z Pomuku začíná ve druhé polovině 17. století. Odpůrci tohoto svatořečení byli především jezuiti , kteří se drželi Balbínova životopisu sledujícího Hájkovu kroniku . Důvodem snahy o svatořečení v této době pak ale nemohla být snaha jezuitů použít si sv. Jana jako nástroj katolické reformace . Roku 1715 zahajuje pražský arcibiskup beatifikační proces Jana Nepomuckého . 31. května 1721 prohlašuje papež Inocenc XIII. (1721?1724) Jana za blahoslaveného. Následujícího roku je zahájen kanonizační proces, kanonizace papežem Benediktem XIII. proběhla 19. března 1729. Roku 1736 bylo instalováno stříbrné mauzoleum Jana Nepomuckého ve svatovítské katedrále .

Sv. Jan Nepomucký má díky jezuitským misiím velký věhlas po celém světě, především Bavorsku a zemích Latinské Ameriky. Je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních (díky způsobu jeho smrti). Sv. Jan Nepomucký je jedním z našich nejznámějších světců a jsou mu zasvěceny kostely , kaple a oltáře . Jeho vyobrazení lze nalézt na mnoha místech, především na mostech. Sochy většinou obměňují zpodobení Brokofovo ? kněz v rochetě, s biretem na hlavě a pěti hvězdami kolem ní, v ruce držící kříž, případně též palmovou ratolest. Palma je symbolem vítězství, hvězdy zastupují legendu, podle níž vltavští rybáři nalezli po smrti Janovo tělo, případně pět ran Kristových či písmena latinského tacui (mlčel jsem). Hvězdy kolem hlavy jsou atribut mezi světci velmi zvláštní, neboť s hvězdami kolem hlavy je zobrazována pouze Panna Maria. Jiným atributem je jazyk , paladium Země české ve Staré Boleslavi (podle barokní legendy sem sv. Jan putoval), most, kotva či chuďas, jemuž Jan udílí almužnu.

Kult sv. Jana Nepomuckého je nerozlučně spojen s českým barokem, kdy patřil k nejvýznamnějším světcům. Je zemským patronem Čech a Bavorska. Se stovkami kostelů a kaplí se zasvěcených sv. Janovi Nepomuckému se setkáváme nejen u nás, ale i za hranicemi. Svatojánské sochy patří k typickým atributům tradiční české krajiny. Najdeme je zejména na mostech (patron vod), ale i dalších místech.

Poloha

přidat fotografie