sudetská autostráda úseky A48 , A69 , A70 (technická zajímavost) [24804]

 Německo rok 1913. Nedaleko Berlína se začíná stavět AVUS , první předchůdce dálnic v Evropě. Přichází však první světová válka a tak je AVUS (Automobilverkehrs und Übungsstrasse) dostavěn až roku 1921. Je tvořen dvěmi cca 10 km dlouhými souběžnými a naprosto rovnými dvouproudovými silnicemi, které jsou na obou koncích propojeny vratnými zatáčkami. Využití tohoto díla je různorodé , pořádají se zde závody, provádí se zátěžové zkoušky motorů , pokusy o rychlostní rekordy atd.) .

Myšlenky stavby kapacitních komunikací jsou však mnohem starší, než jak později připouštějí Hitlerovi napomahači. První skutečná rychlostní kapacitní komunikace je postavena v letech 1929 -1932 a to mezi Kolínem nad Rýnem a Bonnem, tedy ještě před nástupem Hitlera k moci. Ovšem teprve A. Hitler a jeho pomahači rozeznávají obrovský hospodářský, propagační i vojenský význam dálnic (Autobahn) . Rok po nástupu Hitlera k moci je u obce Unter Haching slavnostně zahájena výstavba první dálnice na světě a výstavba dálnic v Německu . Tedy čtyřproudové rychlostní komunikace, s oddělenými směry. Rázem je započato s výstavbou celé dálniční sítě a její růst je na tehdejší dobu neuvěřitelný. Zatímco v roce 1935 je v provozu pouhých 119 km německých dálnic, v roce 1938 je to již přes tři tisíce kilometrů.

Velké prostavěné objemy prací v krátké době ukazují na rychlou výstavbu za použití nejmodernějších technologií pro vlastní výstavbu. Vysoké nasazení mechanizace vede ke snižování počtu dělníků na výstavbě. Výstavba dálnic v Německu pokračovala i po zahájení války. Tempo výstavby dálnic se však snižovalo a v polovině roku 1942 byla výstavba ,,prozatímně ukončena?. Výjimku tvořily pouze některé dálniční stavby těsně před dokončením a některé mosty. I tyto práce však byly pod vlivem válečných neúspěchů Německa postupně ukončovány v průběhu roku 1943. Na území tehdejšího Německa bylo dokončeno cca 3 600 km dálnic. Asi 2 000 km dálnic se nacházelo v různém stadiu rozpracovanosti. Mnoho dálnic bylo budováno i na území okupovaných států (Rakousko, Československo, Polsko). Některé z těchto dálnic byly po válce dokončeny ale některé naopak dodnes zarůstají vegetací .

Po Mnichovské dohodě 30. září 1938 byly Německu odstoupeny pohraniční území republiky . Ihned po jejich odtržení od tehdejšího Československa začínají sudetští politici uvažovat o stavbě dálnice tzv. sudetské autostrády pod Krušnými horami na území odstoupeném Německu , která by zajistila lepší dopravní podmínky v nově vzniklé, Sudetské župě. Na přípravě této stavby se osobně angažuje i vedoucí této župy Konrád Henlain. Ještě v průběhu října zřizuje generální inspektor německých silnic ing. Dr. Todt v Chebu projekční kancelář. Úkolem této kanceláře je provést vytrasování dálnice a připravit plány na její výstavbu. V průběhu listopadu tohoto roku je projekční kancelář přesunuta do Karlových Varů. Jsou předloženy první návrhy na trasu dálnice, které jsou však ještě upravovány. Při projekci vyvstávaly dva hlavní problémy a to hornatý terén a rozsáhlá uhelná ložiska. Rychlost přípravných prací je však závratná. Koncem listopadu začínají v okolí Chebu přípravné práce a stavba vlastní dálnice je 1.12.1938 zahájena. Slavnostního zahájení se účastní celá politická špička Sudetské župy a první výkop provádí Rudolf Hess, zástupce A. Hitlera. Zahájení se též účastní ing. Dr. Todt. Zpočátku se pracuje na úseku dlouhém asi 4 km a je zde zaměstnáno cca 200 dělníků. Na jaře se práce rozbíhají i na dalších stavebních dílech ve směru na Karlovy Vary. Trasa této autostrády odbočuje u obce Streitau nedaleko města Bayreuth z tehdy již provozované autostrády Berlín , Lipsko , Norimberk , Mnichov . Autostráda se má přes Cheb , Karlovy Vary , Lovosice , Českou Lípu a Liberec napojit u města Görlitz na částečně dokončenou trasu z Drážďan .

Zanedlouho poté je i u Liberce 18.4.1939 slavnostně zahájena výstavba dalšího úseku této dálnice. Výstavba v okolí Liberce však nesměřuje dále do Sudet, ale k budoucí dálniční křižovatce, kde se má Sudetská dálnice napojit na tehdy budovanou dálnici Dresden-Breslau. Tato dálniční křižovatka se má nacházet severozápadně od města Görlitz. V květnu 1939 oznamuje Ing. Dr. Todt definitivní trasu dálnice. Sudetská dálnice má začínat na dálniční křižovatce poblíž obce Streitau. Odtud má pokračovat ve směru na bývalé státní hranice, které má překročit u obce Hohenberg. Dále pokračuje severně od Chebu, za kterým se nadále stáčí k severu tak, aby po úpatí Krušných hor obešla uhelné revíry. Velkým obloukem obchází Karlovy Vary a zde se z ní má odpojit budoucí dálnice A71 Karlovy Vary-Mariánské Lázně-Regensburg. Dálnice dále pokračuje ve směru Ostrov nad Ohří, Kadaň, Chomutov, Most a dále k Litoměřicím. Zde překonává u obce Libochovany Labe a směřuje přes Mimoň k Liberci. Od Liberce dálnice míří na sever k plánované dálniční křižovatce s dálnicí Dresden-Breslau. Práce na dálnici probíhají velmi rychle, začátek války však jejich práce značně zpomalil .

Bohužel není známá existence dokladů o výstavbě Sudetské dálnice v době Druhé světové války. Pouze z map z r.1940 se dozvídáme, že vlastně nešlo o dálnici jednu, ale ve skutečnosti o tři. První část Sudetské dálnice původně ze Streitau přes Cheb do Karlových Varů je zde prodloužena jako A69 (dnes A70) a začíná až na křižovatce s německou A7 u města Schweinfurt. Střední část Sudetské dálnice z Varů až za Liberec zde nese označení A70. U Chrastavy se však měla dálnice větvit, A70 odbočit z původní trasy a přes frýdlantský výběžek se měla dostat k dnes již polské obci Gryfów. Tam by na plánované křižovatce s dálnicí A73 končila. Druhá větev z Chrastavy by pokračovala v původní trase Sudetské dálnice do Görlitzu již jako A48, která měla končit až za Štětínem u Baltského moře.

Všeobecně byly práce na dálnicích zastaveny 30.4.1942. O rozsahu prací můžeme pouze spekulovat. V okolí Chebu je rozestavěno cca 20 km této komunikace. Provedeny jsou zemní práce a některé menší práce betonářské. Stavby větších mostů či viaduktů nebyly zahájeny. V dnešní době je dálniční těleso ponecháno svému osudu a ani v budoucnosti se s ním nepočítá. Využit byl pouze asi čtyřkilometrový úsek tělesa a to pro vedení rychlostní silnice R6, konkrétně obchvatu Chebu. Shodou okolností je to úsek na kterém 1.12.1938 zahajoval výstavbu Rudolf Hess. S využitím ostatních rozestavěných částí se již nepočítá, protože vedou jiným směrem.
V okolí Liberce jsou pozůstatky po výstavbě velmi skromné. Rozestavěno bylo cca 10 km dálnice. Rozestavěnost zde byla podstatně nižší než u Chebu. I zde je část této stavby použita a to pro vedení komunikace I/35 (R35) mezi obcemi Machnín a Chrastava. Ostatní části stavby leží zcela zapomenuty severozápadně od Liberce a s jejich využitím se nepočítá, protože se mezitím přímé okolí dálnice zastavělo domy.

Technické podmínky německých autostrád :

1. návrhová dopravní rychlost 160 km/h
2. šířka komunikace v koruně 28,5m
3. šířka vozovky 7,5m
4. maximální podélný sklon nivelity autostrády 6% ( v pozdější době jen 5% )
5. minimální poloměr směrových oblouků 600m
6. jednostranný příčný sklon vozovek do 6% podle velikosti poloměru oblouku

Stavba sudetské dálnice je však budována v neobvykle velké šířce koruny zemního tělesa 32 m . Od roku 1939 probíhají zemní práce na tělese autostrády a přípravné stavební práce na mostech a propustcích .

Počátkem července 1941se na rozestavěných dálničních úsecích v protektorátu ví o připravovaném omezení prací po 1. srpnu . Dne 1. srpna 1941 očekávaný zákaz staveb přichází . Přesto však ještě pokračují stavební práce na rozpracovaných mostech a propustcích , ale i ty jsou postupně ukončeny . Všeobecně byly práce na dálnicích zastaveny 30.4.1942. Na území Protektorátu je v té době ve stavbě 153 km dálnic , z toho 77 km české dálnice Praha - Brno - slovenská hranice , 76 km německé dálnice A88 v působnosti RAG a 28 km sudetských dálnic A48 , A69 , A70 pod Krušnými horami .

Situace v roce 1943 a následně v roce 1944 je na tomto staveništi obdobná jako jinde na staveništích ostatních dálnic . Po celou dobu až do ukončení války vládne na stavbách stavební klid . Žádná část autostrády na území sudet není natolik rozestavěna , aby muselo dojít ke střežení staveniště .

Přichází 9. květen 1945 a s ním konec okupace .

Na našem území se nacházejí tři nedokončené dálnice o celkové dálce 188 km . Je to sudetská dálnice , jejíž rozpracované úseky A48 , A 69 , A 70 mají délku 28 km . Sedmnáct rozestavěných úseků dálnice Praha - Brno - slovenská hranice s celkovou délkou 77 km a německá autostráda A88 z Wroclawi do Vídně souvisle rozestavená mezi obcemi Městečko Trnávka u Moravské Třebová a obcí Ledce u Rajhradu u Brna v délce 83 km .

Zatím co koncem června 1945 postupně prohlíží všechny úseky české zemské dálnice vrchní komisař se závěrem , že je nutno co nejdříve obnovit práce na zemním tělese a dokončit řadu takřka hotových běžných mostních objektů na pokračování stavby žádné z obou německých autostrád na našem území nemá ČSR zájem . Jsou to jednak důvody emotivní , jednak by tyto dálnice neměly pro poválečnou Evropu dopravní význam předopládaný v době vzniku projektů . Staveniště obou dálnic tak zůstanou trvale opuštěná , nepočítáme -li náhradní dopravní využití několika krátkých úseků dálnice A88 u Brna a Boskovic v letech mnohem pozdějších .

Od 8. července 1946 se zdá být o dostavbě české dálnice rozhodnuto . Obě německé autostrády , sudetská i vídeňská na našem území jsou definitivně zavrženy . Objevil se dokonce návrh , požadovat na německém státě uvedení staveniště do původní ho stavu , což by znamenalo rozebrání již hotového zemního tělesa , zboření mostů a rekultivaci celého pásu území , kterým stavba prochází . To se nepodařilo prosadit a tak proběhla pouze likvidace stavby , tedy odvoz zbylého stavebního materiálu a zařízení na náklady čs. státu .

A tak prakticky již od roku 1942 zcela opuštěná rozpracovaná tělesa obou německých dálnic v celkové délce 111 km začínají zarůstat vegetací .

Impozantní opuštěná staveniště naší i obou německých dálnic zůstala po mnoho let němou připomínkou promarněné příležitosti .

Staveniště německých autostrád však dál zarůstají vegetací a vytvářejí podivnou kulisu v okolní přírodě .

Podklad : Poslové zapomenuté budoucnosti , autor Václav Lídl
text zkrácen upraven a doplněn dalšími údaji z internetových stránek

přidat fotografie