Pamětní deska legionáře - Bořitov (drobná památka) [24790]

V Bořitově, vedle kostela sv. Jiří, na domě č. 2 v Nepomucké ulici je zasazena pamětní deska Františka Plhoně, legionáře 1. pluku Jana Husi v Rusku. František Plhoň padl za osvobození národa československého 9. září 1918 u Orlovky na Volze.

Další legionáři z Bořitova (z kroniky). Z naší obce sloužili v legiích francouzských Jaroslav Krejčí a Josef Crhák, v ruských František Janíček, František Horá , František Hrazděra, Josef Dvořák, Josef Doležel, Josef Krejčí, Josef Sedlák, Josef Zerák, František Plhoň.

PLHOŇ František (o.č. 8561), střelec 1. kulometného oddílu 1. stř. pluku. Narozen 22.4. 1894, Bořitov, u Boskovic. Příslušen tamtéž. V civilním životě rolník. V čs. vojsku od 26.5.1917. Dne 8.9.1918 byl raněn v boji u Livenky /Orlovky/ a následně 9.9.1918 na následky zranění zemřel. Pohřben ve společném hrobě na hřbitově ve Chvalinsku.

Název československé legie pro společné označení různých jednotek československého zahraničního vojska vznikl po první světové válce. Byly to vojenské jednotky utvořené z dobrovolníků, většinou rakousko-uherských válečných zajatců pocházejících z českých zemí a ze Slovenska (minoritní část), kteří se v průběhu války rozhodli svou vojenskou činností podpořit boj proti Rakousko-Uhersku a Německu. V československých legiích v Itálii bylo 20 000 vojáků, ve francouzských legiích bojovalo 10 000 legionářů a v ruských legiích přes 70 000. Zůstaneme u legií v Rusku.

Z  České družiny založené v srpnu 1914 českými krajany žijícími v Rusku, jejíž čety bojovaly v rámci ruské armády jako průzkumné jednotky, vznikly mohutným přílivem dobrovolníků z řad rakousko-uherských válečných zajatců v roce 1916 1. a 2. československý střelecký pluk a Československá brigáda. Po známé bitvě u Zborova 2. července 1917, v níž Československá brigáda prolomila všechny tři rakouské obranné linie, získala 1500 zajatců a množství těžké techniky, nebránila ruská vláda dalšímu vytváření československých jednotek a koncem roku 1917 bojovalo v ruských legiích takřka 40 000 dobrovolníků.

Pozdější události v Rusku – bolševická revoluce, zhroucení fronty a uzavření německo-sovětského míru v Brestu Litevském v březnu 1918 vytvořily pro československé legie nebezpečnou situaci. Válka na západní frontě pokračovala a z hlediska Německa a Rakousko-Uherska byli legionáři vlastizrádci, které by v případě zajetí čekal trest smrti. 

Československé jednotky opustily Ukrajinu a přes Sibiř se měly přesunout do Francie, kde válka pokračovala. Při ústupu došlo k bojům u Bachmače, kde společně s Rudými gardami zadní voje zadržovaly velmi rychlý postup německých jednotek. Mezi bolševickou vládou a legiemi však rostlo napětí. Tlak dalších událostí vrcholí Čeljabinským incidentem. Dne 14. května 1918 vyhodil někdo z vlaku, kterým se vraceli rakousko-uherští váleční zajatci domů, kus železa do skupiny československých vojáků a jednoho těžce zranil. Přátelé zraněného vlak dostihli a pachatele zabili. Bolševici legionáře uvěznili. Nato byli uvěznění svými spolubojovníky osvobozeni. Bolševická vláda tak měla dlouho hledanou záminku k likvidaci československého vojska.

Bolševická vláda trvala na odzbrojení československých legií, což legionáři odmítli. Došlo k bojům mezi legiemi a bolševiky na Sibiři a v Povolží. Bojováno bylo se střídavým štěstím od druhé poloviny července do začátku října 1918 (20. srpna dobyt Nikolajevsk, 1. září boj u Gusichy , 8. září u Orlovky atd.). Osud československých legií v Rusku se zdál být zpečetěn. Stalo se však něco, co nikdo nečekal. V boji s bolševiky obsadili českoslovenští legionáři do podzimu 1918 území kolem transsibiřské magistrály o rozloze 1 500 000 km2 , představující střední Povolží, jižní Sibiř, severní Kazachstán a severovýchod Číny. Ruští bojovníci proti bolševikům tak díky československým legiím svrhli bolševickou moc na rozsáhlém území Sibiře, Střední Asie a Dálného východu. Pod moc legionářů se dostalo ohromné území 17 500 000 km2 od Uralu po Vladivostok a o Masarykovi se ve Spojených státech, Anglii a Francii začalo hovořit jako o „vládci Sibiře“. Ovládnutím transsibiřské magistrály československá armáda zabránila transportům zajatců na západ. V květnu 1918 se německá vojska dostala až k Paříži, očekávané posily zajatců z Ruska však nedorazily a německá ofenzíva se zhroutila. Vojska státu, který dosud neexistoval, dopomohla státům Dohody vyhrát válku. USA a další státy Dohody uznaly samostatné Československo, jehož armáda dokázala ovládnout Sibiř, udržet transsibiřskou magistrálu a přispěla k vítězství.

Ještě jednou se vesnice Orlovka na Volze zapsala do světových dějin. Během II. světové války v průběhu Bitvy o Stalingrad (od 21. srpna 1942 do 2. února 1943) se dali Němci 29. září 1942 do likvidace nevelkého výběžku fronty na severovýchodě Stalingradu, který sahal k vesnici Orlovka. Po dvou dnech bojů byla sovětská vojska ve výběžku obklíčena. Obránci Orlovky bojovali do posledního náboje a posledních 120 mužů schopných chůze se po týdnu urputných bojů probilo z obklíčení do Stalingradu.

Poloha

přidat fotografie