Chráněná krajinná oblast Moravský kras pokrývá nejcennější části Moravského krasu a byla vyhlášena v roce 1956. Celková výměra CHKO je 94 km². Je tvořena vápenci středního devonu až spodního karbonu táhnoucí se v severojižním směru mezi Sloupem a Brnem . Pro tento krajinný celek jsou tedy typické krasové plošiny se závrty, hluboké žleby s ponornými toky a množstvím jeskyní. Celkový počet registrovaných jeskyní v Moravském krasu přesahuje 1 600 jeskyní. Jsou zde pestře zastoupena i vzácná rostlinná a živočišná společenstva a mnohé jeskyně jsou důležitými archeologickými lokalitami .
Severní část Moravského krasu je odvodňována říčkou Punkvou do Svitavy .
Jeskyní systém potoku Lopač se nacházejí v podzemí za propadáním potoka . Ponory potoka Lopač jsou vytvořeny v Ostrovském Suchém žlebu na jižním okraji obce Ostrov u Macochy. Lopač padá v kaskádách, největší vodopád 11m hluboký. V údolní výplni jsou vyvinuty dvě nevelké eliptické deprese. Ponory v severněji položené depresi jsou v současné době aktivní. Tato deprese je situována na úpatí svahu údolí, a je díky tomu asymetrická. Až k okraji deprese je koryto potoku Lopač regulováno a protéká umělým zářezem. V prostoru dna deprese tok krátce meandruje a na západní straně mizí v několika dílčích ponorech. Nejjižnější z nich je na úpatí svahu deprese a stěna nad ním je vyzděna. Do ponoru vyúsťuje i čistička odpadních vod. Jihovýchodně odtud, u silnice, je druhá deprese, tzv. Mlynářovo propadání. Deprese byla původně 12 m hluboká a na jižní straně omezená skalní stěnou. Do ponoru na úpatí skalky byla dříve odváděna voda z mlýna (dnes neexistuje). V současné době je deprese zčásti zasypaná, svah k silnici je vyzděný a ponor je ze své funkce prakticky vyřazen. V terénu v okolí čističky jsou provedeny úpravy umožňující přeliv katastrofálních povodňových vod do Mlynářova propadání.
Kolem roku 1920 objevili Bratři Nejezchlebové přibližně 40 m chodeb a pronikli do vzdálenosti 20 m po proudu podzemního toku . Po 2. světové válce prováděl průzkum Speleologický klub Brno. Byla pořízena mapa prostor, ale proniknout blokovou sutí dál po proudu potoka se nepodařilo. Marný pokus byl i v roce 1967. Do míst, kde se předchozí průzkumné práce zastavily, byla během dubna a května 1984 z povrchu vyražena nová šachta. Odtud se podařilo dne 15.12.1984 tzv. Cestou slepých ptáků proniknout po 76 m do Dómu děsu a odtud průkopem do puklinových a kaňonovitých chodeb, protékaných Lopačem. Délka chodeb za Dómem děsu dosahuje 200 m. Chodby ústí do malého podzemního jezera s hladinou v hloubce 30 m pod terénem. Do jezera ústí visutě pravobřežní přítok, který vyvěrá z dalšího jezírka. Před jezery se podařilo proniknout do výše položené dómovité prostory, kde byl prozkoumán komín směřující k povrchu. Jeskyně byla zaměřena a byla provedena fotodokumentace a geologická dokumentace.
V Propadání Lopače je největší jeskyní Velikonoční dóm .
Aby bylo možno realizovat další průzkumné práce, bylo nutno zřídit nový vchod do jeskyně. Jako optimální řešení se jevilo vyhloubení další 12 m hluboké šachty, která by zastihla prostory komína nad podzemním tokem Lopače. V letech 1985 až 1987 byla šachta vyhloubena a zaskružena.Po vyhloubení šachty byli k průzkumu odtokového sifonu přizváni potápěči . Průzkum odtokového sifonu ukázal, že v hloubce pěti metrů odtéká voda chodbou směřující k JZ a klesající do hloubky 10 - 12 m.Koncem osmdesátých let 20. století byl proveden neúspěšný pokus otevřít šachtou Mlynářovo propadání . V létě 1987 byla dalším čerpacím pokusem prokázána spojitost Mlynářova propadání s pravostranným přítokem odtokového jezera.
Lokalita je pracovištěm ZO 6-16 Tartaros.