Farní kostel - Horní Němčí (kostel) [24701]

V našem kostele můžete nalézt nástěnku s tzv. misijním růžencem. Je to růženec, jehož jednotlivá zrnka jsou tvořena papírovými kolečky, na které může každý z nás napsat svou prosbu, chválu, dík nebo jiný úmysl. Kdokoliv pak může přijít, vzít si kolečko a pomodlit se na úmysl, který je na kolečku napsán. Takto se můžeme jednoduchým a krásným způsobem sjednotit v modlitbě a pomáhat si navzájem.

Mše svaté jsou ve čtvrtek v 17:00 a v neděli v 9:00

Základním pilířem každé farnosti je kostel. Kdy byl založen náš farní kostel, není nikde písemně zaznamenáno, ale z jeho umístění (kdy souvislá řada domů mu vlastně ustupuje) lze usuzovat, že byl postaven dříve, než došlo k postavení této řady domů, snad již při založení Horního Němčí. Pro starobylé založení svědčí také jeho poměrně malé rozměry, zasvěcení i stavební sloh.

První písemná zmínka o jeho existenci pochází až z roku 1554, ze známých skutečností lze alespoň částečně rekonstruovat jeho starší historii. Do roku 1427 byl filiálním kostelem, jenž patřil postupně k Velké, Uherskému Brodu a Strání. Od roku 1427, kdy bylo vypáleno Strání husity, se farář zřejmě přestěhoval ze Strání do Horního Němčí a kostel se stal farním také pro Strání. Roku 1566 se stal kostelem novoutrakvistickým (protestantským) a zůstal jím až do roku 1620, kdy se připomíná poslední protestantský duchovní správce Řehoř Petrides.

Od roku 1622 byl kostel uzamčen, a to až do roku 1627, kdy byl svěřen péči faráře v Uherském Ostrohu Jana Mathesia a od roku 1634 Jana Schwideriga. Rokem 1640 je svěřen péči hluckého faráře Ignáce Cellera, od roku 1654 je přifařen do Nivnice. Od roku 1671 se nazývá kostelem filiálním. V roce 1751 byla v Horním Němčí zřízena lokalie (tj. místo spravované samostatným duchovním správcem) a kostel dne 7. 11. 1763 benedikován nivnickým farářem Ferdinandem Egidem. Benedikci předcházela zásadní přestavba kostela, která byla započata roku 1762 na sklonku života Františka Toupala a dokončena v roce 1763 za působení Jakuba Bednaříka.

Při cestě do kostela vstoupíme do prostoru bývalého hřbitova, ohrazeného dnes zídkou. Ta byla kolem kostela postavena v roce 1771, obnovena roku 1890 a opravována v letech 1898, 1915 a 1927. V roce 1956 měl tehdejší MNV v Horním Němčí snahu zbourat ji a kamene použít k vydláždění silnice a silnici na úkor starého hřbitova rozšířit. Naštěstí proti tomu zasáhl Památkový úřad a záměr se neuskutečnil.

Naproti hlavních dveří stával od pradávna dubový kříž, který byl čas od času obnovován, přičemž dřevo na něj dávala obec. Roku 1905 byl nahrazen křížem kamenným, který zbudovali manželé Světinští. Současný kříž byl postaven roku 1942 (podle jiných pramenů v roce 1944) z prostředků farnosti.

Misijní kříž stojící nalevo od hlavních dveří je připomínkou misií z roku 1947. Po obou stranách hlavních dveří jsou kamenné sochy sv. Petra a Pavla, darované 1912 knížetem Janem II. z Liechtensteinu pro školní budovu v Horním Němčí. Byly zhotoveny ve St. Ulrichu, ale výklenky v průčelí školní budovy je nemohly unést, a tak byly postaveny u kostelních dveří. Roku 1929 byly posvěceny a byly nad ně pořízeny stříšky.

Kostel se skládá z vlastního kostela, věže s přístavkem pro schodiště a sakristie za věží. Délka kostela je 32,7 m, šířka 9 m. Zdi chrámové lodi, presbytáře, kůru a spodní části věže jsou vystavěny z kamene, klenba, nadstavba věže a sakristie jsou vystavěny z cihel. Zdi chrámové lodi a presbytáře pocházejí z doby před rokem 1762, kůr, klenba a spodní část věže pochází z roku 1762, nadstavba věže s hodinami pochází z roku 1937, sakristie z roku 1957.

Na místě dnešního kůru byla do roku 1762 věž, nad presbytářem pak sanktusová věžička.

Vlastní kostel se skládá z presbytáře, chrámové lodi a kůru. Rozměry presbytáře jsou 4x5 m. Je značně nižší než ostatní kostel, na epištolní straně byl ve zdi výklenek, jenž byl v roce 1947 zazděn, bývala tu i lavice pro myslivce, která byla na rozkaz arcibiskupa Kohna v roce 1898 odstraněna.

Hlavní oltář sv. Petra a Pavla prodělal značné změny. Poprvé se připomíná roku 1671, pak roku 1691. Při přestavbě kostela byl v roce 1763 postaven oltář nový, se zděnou spodní částí. Obraz sv. Petra a Pavla na něm namaloval malíř Jan Schwartz z Münsterberka ve Slezsku. Obraz ale nebyl valné úrovně a tak P. Maluš nechal už roku 1781 namalovat nový u Antonína Feldhaase. Roku 1877 byl P. Horáčkem pořízen nový oltář s novým obrazem a dvěma cherubíny. V roce 1904 byly pořízeny sochy andělů z kameninové hmoty a ty v roce 1917 byly nahrazeny dřevěnými z lipového dřeva od Boleslava Mudrocha z Prahy. Oltář je zděný, stupeň dřevěný, na oltáři je mensa a na ni portatile. Toto je v pořadí už třetí. První se připomíná 1691, druhé 1722, třetí pořízeno 1855 s ostatky mučedníků sv. Severina, Urbana a Fortunáta, Na oltáři je dřevěný svatostánek z roku 1917, v pořadí třetí. Na oltáři jsou také sochy sv. Cyrila a Metoděje z roku 1881.

Při přestavbě v roce 1762 byla zřízena před presbytářem krypta, v níž byl pohřben P. Toupal a po něm také P. Bednařík.

Chrámová loď je 12,8 m dlouhá a 6,8 m široká. Tvoří ji dva oblouky a tři pilíře.

Kazatelna pochází z roku 1879, předtím zde byla kazatelna z roku 1763. Stojí na sloupku, je opatřena stříškou a vedou k ní schůdky přímo z presbytáře. Její vzhled byl zásadně změněn roku 1914, kdy byla namramorována.

V kostele se nachází také křtitelnice. Roku 1691 se připomíná dřevěná křtitelnice s měděnou mísou, v roce 1712 byla pořízena nová, současná pak v roce 1899. Také ona byla roku 1914 namramorována. Nad ní se nachází polychromované sousoší představující křest Páně z roku 1898.

V roce 1691 se uvádí, že v chrámové lodi byly dva boční dřevěné oltáře, zasvěcené sv. Vavřinci a sv. Kateřině. Při obnově kostela 1762 byly odstraněny, ale později vznikl boční oltářík pro Boží hrob a jesličky. Na oltáříku je svatostánek a socha Panny Marie z roku 1952. Jesličky které se zde umísťují, pocházejí z roku 1954. Boží hrob byl poprvé pořízen v roce 1877, současný byl pořízen roku 1929 od Josefa Neškudla v Jablonném nad Orlicí.

Na pilířích jsou umístěny sochy Srdce Páně z roku 1952, sv. Antonína z roku 1952, sv. Josefa z roku 1902, a sv. Judy Tadeáše z roku 1952. Bývala zde umístěna ještě socha sv. Terezičky z roku 1932 a další socha P. Marie z roku 1902.

Křížová cesta pochází z roku 1893, předtím křížová cesta v kostele nebyla.

Kůr vznikl při přestavbě kostela 1762 na místě zbourané staré věže. Byl vystavěn na dvou zděných pilířích, na nichž spočíval dřevěný spodek kůru. Přístup na kůr vedl po zděných chodech., V roce 1905 provedl novou stavbu kůru stavitel Málek z Uherského Brodu. Kůr byl vybudován na železných traverzách, podepřených dvěma železnými sloupy, třetí sloup podpírá vchod na kůr, vedený točitými železnými schody.

Pod kůrem se nachází velký kříž. Původně stál v trati V Krajinách od roku 1911. Zhotovil jej Boleslav Mudroch, sochař v Praze. Jsou zde také dvě mramorové kropenky, pořízené roku 1905.

Varhany - poprvé byly do kostela pořízeny v roce 1777, v roce 1905 pořízeny nové, od roku 1951 upraveny na elektrický pohon (Elektřina pořízena do kostela 1944). Závěrem roku 1995 byly odstraněny a na počátku roku 1997 olomoucký arcibiskup Jan Graubner požehnal varhany nové.

Původní dlažba v kostele byla z pískovcových kvádrů - zachovala se za lavicemi na epištolní straně, po roce 1763 byla pořízena podlaha z pálených cihel, od roku 1899 z pálených cementových dlaždic.

K liturgickým obřadům slouží předměty, pořízené v různých obdobích. Monstrance pochází z roku 1902, ciborium z roku 1931. Kalich z roku 1903. V témž roce byla pořízena soška Vzkříšeného Krista, kadidelnice pochází z roku 1914. Zvonky jsou z roku 1925 a kropenka z roku 1955.

Věž kostela, která do roku 1762 stála na místě dnešního kůrového prostoru, byla zbořena a postavena na místě původní sakristie za presbytářem. Do věže je přístup kruhovitým dřevěným schodištěm, vybudovaným v roce 1935. Věž byla v roce 1937 nadstavena, opatřena hodinami a posvěcena 24.10.1937.Ve věži je světnička k uložení kostelních věcí. Na věži se nacházejí zvony. V roce 1671 měl kostel pouze jeden zvon. V roce 1691 byly na věži dva zvony, třetí na sanktusové věžičce. V roce 1707 pořízen zvon o váze 2,5 q, který později pukl a byl přelit. Za první světové války zvony byly odevzdávány k válečným účelům. Roku 1917 byl pořízen nový zvon, velký zvon byl pořízen v roce 1927 u fy. Winter v Broumově. Za druhé světové války odevzdány oba zvony, třetí (umíráček) pukl v roce 1946. V roce 1953 koupeny nové zvony u Manouška v Brně. Další výměny zvonů proběhly v roce 1971 (kdy bylo instalováno také elektrické zvonění) a v roce 1979.

Poloha

přidat fotografie