Dřevěný kostel sv. Jana Křtitele - Slavoňov (kostel) [24556]

Jméno Slavoňov dostala obec patrně po zakladateli prvního kostela a obce „arcijáhnu“ Slavoňovi který působil v Hradci Králové a okolí kolem roku 1167 (arcijáhen byl titul vysokého církevního představitele jako je v dnešní době např. biskup). Nejstarší dochovaný zápis, kterým lze doložit původ obce je však poněkud mladší. Pochází z knihy Rejstříky papežských desátku – „Registra“ Wáclava Wladivoje Tomka v nichž se uvádí: „Slavoňovium Ekselsia St. Joane Batista Dobruscensi Ano 1384 solvit Decimam tres grossos“ (odváděl desátky 3 groše). Kostel zanikl patrně za husitských válek. Jeho podobu nám připomíná pouze otisk pečeti obce z té doby, na které je vyobrazen patrně původní kostel s věží na dvou návrších. Na nižším návrší je vyobrazeno šest smrku (na každé straně tři) a uprostřed vyjící vlk nebo pes otočen vpravo. Otisk tohoto pečetidla je uchován v Eichlerově sbírce pečetidel v Národním muzeu v Praze.

Druhý dosud stojící dřevěný kostel byl vystavěn roku 1553 za vydatného přispění Jana Koltačky a jeho syna Jana z Blažkova. Tento bohatý rolník (možná zeman nebo svobodník) vystavěl kostel na svém pozemku a tento daroval farnosti spolu s rozsáhlými polními a lesními nemovitostmi v okolí Slavoňova. Pověst praví, že Janu Koltačkovi náležela ves Blažkov patřící k novoměstskému panství. Sídlo měli Koltačkové v dnešním č.p. 9 tj. Kreclův,dříve Zákravských statek. V době výstavby měl kostel tři magistry, jeden byl z Lipska, druhý z Opavy a třetí z Hlohovy (snad Hlohová ve Slezsku). Materiál na výstavbu dodal patrně Jan Koltačka ze svých lesu. Trámoví se skládalo od spodu stavby nejprve z dubových, jedlových a smrkových kmenu. Spáry byly utěsněny mechem a maltou, navrchu obíleny. Půdorys stavby je tvořen nepravidelnou obdélníkovou lodí, se zúženým kněžištěm orientovaným východním směrem. Naproti kněžišti je v celé šíři hlavní lodě vybudován kůr s varhany. Vstupní místo do kostela zajišťuje předsíň se sníženým stropem přistavěná roku 1705. Střecha je valbová, stupňovitá pokrytá šindelem. Ve vrcholové části stavby je malá kupolovitá zvonička opatřená zvonkem. Okna stavby jsou různých velikostí a jsou umístěny v různých výškách. V severní části je ke kněžišti přistavěna malá sakristie. Kostel byl původně utrakvistický (podobojí), to dokazuje vyobrazený kalich na příčném trámu stropu mezi lodí a kněžištěm. Jsou zde vyobrazeny postavy 12-ti apoštolu a Spasitele, klesajícího pod křížem. Pod kalichem tu byl ponechán nápis „S povolením světské i duchovní vrchnosti, velmi důstojného a vysoce učenýho a dvojctihodnýho pana direktora Kašpara Jiřího, za správy hospodářů Pavla Kejvala, Martina Kovářů, Matěje Varova, Daniele Matějova ano 1705 (konec schází). Toho roku byl vnitřek kostela vymalován pestrým ornamentem, což dokazuje nápis na starém kůru: „Eliáš Kohler maler“. Jiný podobný nápis nad kazatelnou na trámu na půdě zněl: „Heinrich Francius Kohler, maler“.

Původní zasvěcení kostela patřilo sv. Martinu. Zasvěcení bylo změněno roku 1683, za působeni dobrušského děkana Jiřího Sidirurga u příležitosti instalace nového hlavního oltáře sv. Jana Křtitele. Tou dobou byl kostel ve Slavoňove tzv. filiální (podléhající děkanskému kostelu v Dobrušce). První kněz který zde působil byl Johanes Marvan jmenovaný lokálním kaplanem slavoňovské expozitury dne 13. prosince 1786. Jeho roční služné činilo 300 zlatých a bylo vypláceno ze státního fondu. Víme o něm i to, že mu bylo 33 let a že pocházel z Hrádku. Do Slavoňova se přistěhoval se svou maminkou dne 2.února 1787. Svoje působení započal v místní škole, která byla sice v dost bídném stavu (stála zde již od roku 1680), což kronikář připomíná: „Poněvadž ale žádný příbytek pro duchovního pána vystavěný nebyl, pročež on na ten čas v onom školním stavení (dost nebezpečném pro jeho sešlost) přebýval, a pro vyučování mládeže objednané místo v obci Slawonovské zastal“. Nove vzniklá expozitura zahrnovala tyto obce: Slavoňov, Blažkov, osada Bradle, Mezilesí, Libchyně, Jestřebí, Sendraž, (zemanský dvůr) Studýnka, Váňovka, Bohdašín, Zákraví. Obce se nacházely celkem na třech panstvích. Byly to tyto panství - frymburské (později opočenské), novoměstské a náchodské. Tou dobou bylo ve Slavoňově 54 stavení a chalup v kterých přebývalo celkem 332 obyvatel. Obyvatelé byly většinou zaměstnáni zpracováním lnu, tradičními řemesly jako je kovář, truhlář, švec, řezník, sedlák, zahradník atd. Samostatnou farností se stal definitivně Slavoňov až roku 1806. Stav kostela byl v různých dobách různý. Doby rozkvětu a oprav se střídaly se stavem nouze a úpadku, v některých případech hraničily až s hrozbou rozpadu stavby.

Zdroj: web obce

Zvonice

Samostatně stojící zvonice, která tvoří současně vchodovou bránu na hřbitov je patrně pozůstatkem po původním kostele. Na kamenné podezdívce je vestavěná dřevěná zvonová stolice na zavěšení dvou zvonu vedle sebe a jednoho napříč. Zvonový prostor je zpřístupněn v kamenné části vnějším schodištěm které přechází ve střední části přes malý balkónek do vnitřního prostoru stavby. Ve střední části pokračuje dřevěné schodiště. Zvonici zakrývá dvojstupňová valbová šindelová střecha. Vrchol zvonice je ukončen dvojitým ozdobným křížem. Okna jsou obdélníková po dvou na třech stranách a jednom na levé stranu (z celního pohledu). Na východní straně (směrem ke vsi), jsou okna dělená s dřevěnými žaluziemi. Ostatní jsou jednoduchá s prkennou výplní.

Zvony

Do roku 1917 byla zvonice osazena třemi zvony. Z toho nejmenší - Ave Maria o váze asi 72 kg byl pravděpodobně pozůstatkem po původním kostele. Tento byl vzat k účelům válečným a nenávratně se ztratil. Největší zvon byl odvezen do Nového Města nad Metují a vyměněn za zvon který byl prasklý. Střední zvon zůstal. V roce 1927 za přispění všech obcí kolátory byly pořízeny dva zvony. Velkou finanční zásluhu na zakoupení měl zejména pak J. Krecl rodák z Jestřebí, žijící v Americe, který věnoval na zakoupení nového zvonu 1000 dolaru tj. 33.500,-Kč a pan farář Václav Vojnar který z vlastních prostředků zakoupil malý zvon. 14. srpna 1927 byly přivezeny na nákladním aute z Broumova dva zvony. Velký zvon vážil 1281 kg , malý zvon 392 kg. Účet za ně zněl 49.616,- Kč. Daň z obratu 2% činila 927,- Kč.
Oba tyto zvony byly odebrány k účelům válečným ve II. světové válce. K velkému smutku všech zdejších obyvatel, byly sejmuty a odvezeny dne 26.3. 1942.
O vrácení zvonu z Nového Města nad Metují začal jednat „Výbor o navrácení zvonu“ založený k tomuto účelu roku 1947. Od založení začala mravenčí neúnavná práce tohoto výboru ve shánění finančních prostředků k zakoupení nového zvonu pro Nové Město, aby se starý slavoňovský zvon mohl po 32 letech vrátit zpět. Byly zřízeny sbírky v jednotlivých obcích kolátory, o finanční pomoc byly požádány okresní, krajské výbory i ministerstva. Bylo rozesláno 429 prosebných dopisu, 201 děkovných dopisu, 112 dopisu a 1 telegram. Tuto agendu vedl se vzornou pečlivostí pan Stanislav Suchánek č.p. 3. Celkem bylo na sbírkách získáno 175.850,- Kčs. Za tento obnos byl u firmy „Kovolit“ R.MANOUŠEK a SPOL v České u Brna, odlit nový zvon o váze 1200 kg pro Nové Město a zbyly ještě finance na pořízení třetího zvonu do slavoňovské zvonice. Zvon, vrácený z Nového Města byl slavnostně vysvěcen dne 18. září 1949 a na slavnosti u příležitost „vrácení zvonu“ bylo přítomno 4000 lidí.
Roku 1950 byl pořízen nový malý zvon opět z dílny zvonaře p. Manouška v České u Brna za velkých obtíží, neboť nove vznikající režim církevním aktivitám příliš nepřál. Na tento zvon bylo 7.listopadu 2000 instalováno automatické zvonění firmou KOPECNÝ ELEKTROZVON Olomouc v ceně 24 000,- Kč.

Popis zvonu:

Největší zvon má spodní průměr 1230 mm je zavěšen na dřevěném závěsu z pozdější doby. Cepy jsou opatřeny valivými ložisky. Zvon byl v minulosti otáčen, proto je srdce zavěšeno na šarnýru pomocí koženého závěsu bez pojistného plechu. koruna zvonu je šestiramenná v provedení 2+1, zdobená. Na čepci je v lince veden nápis:

FRANCISCUS FRANK ME FUDIT PRAGE
Na korpu je nápis:
FUSA A°1589 REFUSA 1753. INTERATO REFUSA 1770. REGNANTE MARIA THERESIA IMPERATRICE REGINA HUNGARIE, BOHEMIAE ET IMPERATIORE IOSEPHO SECUNDO SERENISSIMO DOMINO DOMINO OPROCEZENEZIS DOMINII PRINCIPE RUDOLPHO DE COLLOREDO. PAROCHO FRANCISCO ANTONIO REITH. NEO HRADECAE.
Vpředu na korpu je reliéf sv. Jana Křtitele.
Rok odlití – 1770 odlil F. A. Frank.
Střední zvon o spodním průměru 1022 mm je zavěšen na dřevěném závěsu s kováním z pozdější doby. Srdce je obuškového tvaru, zavěšené na jednoduchém šarnýru. Koruna zvonu je šestiramenná v provedení 2+1, zdobená. Na čepci je v lince nápis:
LETA PANIE MDLXI TENTO ZWON SLIT GEST KE CZTI KCHWALE PANV BOHW WSSEMOHOVCZIMU TROIGO PANSTWI ZADVSSI SLAWONOWSKIMU SKRZE W F KONWARZE
Ve spodní rozšířené časti je ornamentální pás, střední část (korpus je hladký).
Tento zvon podle znaleckého posudku p. P.R.Manouška lze tento zvon považovat za mistrovskou ukázku zvonařského umění 16. století. Zvonař podepsaný iniciálami W F KONWARZ, vlastním jménem Václav Farář (Konvár), známí také jako Václav Trodocel působil v Hradci Králové. Jeho zvonu se do dnešní doby zachovalo velmi málo a všechny patří mezi velmi hodnotné.
Rok odlití – 1561 odlil - V. Farář v Hradci Králové
Nejmenší zvon o spodním průměru 836 mm a váze 372 kg, je zavěšen na dřevěném závěsu s kováním, cepy uloženy na valivých ložiskách. Srdce je ploché, na čepci po obvodu je veden nápis:
SV. VÁCLAVE NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM NI BUDOUCÍM, SLAVOŇOV, L.P. 1950, Z.U.K. ČESKÁ U BRNA
Rok odlití – 1950 odlil – Manoušek ve fi. „KOVOLIT“ R.MANOUŠEK A SPOL v Ceské u Brna.
Soubor tří zvonu tvoří, podle p. Manouška, zcela ojedinělý, vysoce cenný komplet. Akustické ladění zvonu je velice vyrovnané a souzvuk všech tří zvonu vytváří neobyčejný a nezapomenutelný zážitek.

Sepsal: Josef Suchánek

Poloha

přidat fotografie