Krašov (zřícenina hradu) [23975]

Hrad byl založen Dětřichem Hroznatou okolo roku 1232, když dva roky před tím získal lénem od krále Václava I. panství na Kralovicku, za věrné služby Hroznatovců českému králi.Jako přední služebník krále postavil hrad - moderní gotickou pevnost, sídlo honosné a reprezentativní k stavu a hodnosti svého pána. Není vyloučeno, že hrad byl postaven na místě již dříve opevněném, snad z devátého století, ze kterého byl střežen přístup do vnitrozemí českého, přemyslovského státu.

Hrad byl postaven na hranici krašovského panství, na skále uzavírající starou obchodní a vojenskou cestu údolím řeky. Byl opatřen silnou posádkou na obranu sídelního hradu českého krále, kterým byl nedaleký Týřov. Do hradu se vstupovalo od západu po padacím mostě nad zúženou částí hlubokého hradního příkopu branou zpevněnou věží, cestou předhradím, které bylo opevněno palisádou ze dřeva a kamene, pod západní, štítovou zdí k hradní bráně, opět přes příkop po padacím mostku branou chráněnou mohutnou vězí s břitem - moderním prvkem opevňovací architektury 13. století. Uvnitř byl patrový panský palác a obydlí pro posádku. Na nejvyšším místě základové skály byla postavena obytná, záštitová věž, která byla od ostatního hradu oddělena hradbou a parkánem, přístupná po mostku z cimbuří hradby v patře.

Hrad po svém stýci zdědil Sezema, který vstoupil do služeb českého krále Přemysla Otakara II. a jako jeho věrný služebník vedl z Krašova válku s nepřáteli svého krále - Vítkovci. V té době se pod hradem odehrávaly kruté boje s vojsky pánů Púty Domažlického a Soběhrda Litického, přívrženců opozice Záviše z Falkeštejna. Proto byl hrad nadále důkladně opevňován. Na místě dřívějších palisád před hradem byla zbudována mohutná štítová zeď s parkánem, nad hlubokým příkopem byla postavena nová brána opatřená padacím mostem a opevněná věží. Na jihozápadním nároží vyrostla obranná bašta a uprostřed dvora, který tu vznikl, byla postavena vysoká okrouhlá věž - flangovací podle francouzského způsobu. Tím se hrad Krašov stal vskutku nedobytnou pevností. Hrad odolal mnoha útokům a královská opozice byla poražena na domácím poli. Po roce 1346 prodávají Krašovští hrad Vilémovi Švihovskému z Rýzmberka. Vilém umírá v roce 1360 a jeho synové drží hrad do roku 1392, kdy jej kupuje Albrecht z Kolovrat.

Kolovratové získali četná privilegia a jejich služby dosahovaly královského dvora Václava IV. V té době je na Krašově zastihly husitské bouře a Kolovratové jako horliví katolíci, kteří stanuli na straně panské, protihusitské byli nuceni hrad dále opevňovat, neboť okolí hradu se stalo bojištěm s častými střety mezi houfy Husitů plenící zde panství nepřítele a ozbrojenci Kolovratů. V té době byla vybudována pomocná pevnost Hrádek na severní stráni nad hradem. Posádka Hrádku měla za úkol zabránit nepříteli rozvinouti zde dobývací stroje - praky, katapulty a bombardy, jejichž dostřel zejména Husité prodloužili až na tisíc kroků. K rozhodujícímu střetu mezi Husity a Kolovraty došlo v roce1430. Husité táhnoucí k Plzni sevřeli hrady Kolovratů Krašov a Libštejn. Od dobývání Krašova však upustili, neboť poznali, že Krašov je hradem velmi pevným a nepřístupným a jeho dobývání by si žádalo mnoho sil a času. Posádka Libštejna se po několika týdnech šturmování poddala a zdejší pán Hanuš z Kolovrat dokonce postupoval s Husity dál až k Domažlicím, kde Husité dosáhli slavného vítězství v srpnu 1431. Po ukončení husitských válek se rod Kolovratů rozdělil a hrad i panství si mezi sebou prodávaly jednotlivé větve rodu Kolovratů.

V roce 1529 kupují Krašovské panství Pánové z Landštejna za 3.500 kop grošů pražských. V roce 1587 je pánem na Krašově Jindřich Grafinger ze Saleku . Ten však není schopen platit, a proto již v roce 1588 patří hrad opět Vilémovi z Landštejna. O rok později prodává hrad prodává hrad za 12.500 kop Ferdinandu Renšpergarovi z Renšperka . Ten z finančních důvodů prodává panství krašovské v roce 1596 Jeronýmovi staršímu Hrobčickému z Hrobčic za 27.500 kop míšenských. /Všimněme si, jak výrazně stoupala hodnota krašovského panství - pozn.red./.

 Hrad s dobou přecházel k renesanční přestavbě a postupně se měnil v hospodářské středisko a moderní panské sídlo. Předhradí bylo vybaveno dvěma mlýny a technicky dokonalým systémem vodních kanálů a nádrží. Byly tu vystavěny hospodářské budovy: pivovar a sladovna, hospoda a lázeň, kovárna, pila, sýpky, chlévy a ratejny. Za předhradím na západ byly zřízeny zahrady a chmelnice. V hradu byly modernizovány budovy, přistavěny pavlače a nad hlavní palác bylo zdviženo druhé patro. Zaklenutím hlubokých parkánů vznikly rozsáhlé sklepy a zastřešením pak další budovy. Také hradní studny se skalním pramenem byly vyhloubeny, stará cisterna zasypána a na jejím místě postavena černá kuchyně. Rovina dvorů byla zvednuta a druhý dvůr reprezentativně upraven kamennými arkádami.

26. července 1616 kupuje hrad i s panstvím Helena Regina Příchovská za 34.000 kop míšenských. Příchovští zůstali při povstání stavů v roce 1618 věrni králi Ferdinandovi. Za to byl Petr Jiřík Příchovský z Příchovic jmenován hejtmanem hradu Pražského a jeho rodový znak rozšířen. V roce 1631 prodávají Příchovští hrad Krašov Janu Davidovi Boryňovi, rytíři ze Lhoty. Za jeho správy bylo panství několikráte přepadeno od loupeživých vojáků a nelítostně zpustošeno. Současně se krajem přehnala třicetiletá válka, která těžce postihla Krašov i jeho okolí. Podle soudobých kronik pustošily Kralovicko dva pluky švédských vasalů - divocí kumáni. Ti se několikrát pokusili dobýt hrad Krašov, neboť zde tušili hojnou kořist, ale hrad, i když byl již zbaven významných gotických opevnění, jejich útokům odolal. Jen předhradí bylo vypleněno a do základů vypáleno. V roce 1649 prodávají královští komisaři zpustošené a zadlužené panství Františku Miseronovi z Lisonu, který přicházi na hrad roku 1650 poté, co splatil poslední pohledávku Janu Grefovi z Grefenberka, se kterým původně společně hrad vykoupili.

Cizácká šlechta na Krašov dosazená císařem z Vídně krutě a bezohledně vydírala poddané. Také hrad a předhradí byly udržovány jen tak, aby posloužily svým pánům k ještě vyššímu zisku a bohatství. Zámecké dvory byly v té době vydlážděny říčními valouny a to jen proto, aby byla využita práce poddaných odsouzených k nuceným pracem po potlačeném selském povstání v druhé polovině 17. století. Ze všech cizích pánů se na Krašově svou hrubostí nejvíce proslavil císařský šlechtic italského původu Franz Misseroni z Lisonu. Byl zlý a krutý, sedlákům ukládal těžké roboty a nakonec zemřel pod ranou lednického kováře, který hájil čest své ženy.

 Roku 1678 prodal Miseroni hrad Krašov a jeho panství Benediktu Engelkenovi, opatu cisterciáků z plaského kláštera, se kterým byly osudy hradu od této doby spojeny a až do roku 1701 byl hrad pustý a neobydlený. V roce 1701 nechal opat Eugen Tyttl hrad upravit pro letní pobyt řeholníků. Zřídil tu refektář a dvě kaple. Jedna byla opatřena oltářem sv. Ludmily, druhá pak oltářem blahoslavené panny Eugenie. V době držení hradu plaskými cisterciáky byl hrad udržován ve slušném stavu a byly na něm vykonávány všechny potřebné opravy. Plaští mnichové na hrad často docházeli a odloučeni od ostatního světa zde střídavě pobývali několik dní. Dvakrát do roka se zde mnichové scházeli hromadně, aby se zde po venkovsku pobavili a zotavili po celoroční řeholi. Pobyt si zpříjemňovali honbami a tancem, k čemuž také zvali okolní držitele statků a faráře z okolí. Okolo roku 1779 byl hrad důkladně opraven a obýván až do roku 1785. 
Osud hradu byl rozhodnut teprve podnikavými reformami josefinskými. Roku 1785 bylo patentem Josefa II. zrušeno bohaté cisterciácké opatství v Plasích a veškeré jeho panství. Tím byl osud starožitného a kdysi slavného hradu zpečetěn. Správa státních statků rozkázala, aby hrad byl po vyklizení pobořen a staviva užito k opravě a rozšíření nedalekého statku Rohů a ostatek byl prodán okolním sedlákům. Všecko zařízení hradu bylo prodáno za 35 zlatých. Některé věci z obou kaplí jsou ve farním kostele kozojedském a ve filiálním kostele všehrdském. Na faře kozojedské byly prý dříve dřevěné malované stropy z Krašova.

Koncem 18. století byl hrad vypálen, rozbořen střelným prachem a v jeho zřícenině byl otevřen bohatý kamenný lom. Krašov pustl a v krátké době před rokem 1800 zbyly z bývalého hrdého a nedobytného sídla Hroznatovců jen skrovné zříceniny. Roku 1826 bylo plaské panství prodáno ve veřejné dražbě. Koupil jej kníže Klement Václav Lothar Metternich-Winneburg. Ten zde obnovil polní hospodářství ale o hradní zříceninu neprojevil zájem, až na to, že rozprodal zbytek kamene. Hrad prakticky zcela přestal existovat.

 Na počátku 20. století místní inteligence, zejména učitelé a vlastenci objevili Krašov a jeho pohnutou historii v kronikách a připomněli ho v krajových novinách. Z tohoto podnětu pak kožlanští Sokolové, jako první roku 1909 uspořádali výlet na Krašov, který se stal základem tradice a hrad se postupně vracel do podvědomí lidu. V roce 1931 byl v Kralovicích ustaven Spolek pro záchranu hradu Krašova. Jeho iniciátorem byl od samého počátku pan řídící učitel Václav Tomeš. Vzniklý spolek pečoval o hrad od roku 1931, organizoval sbírky a roku 1937 hrad vykoupil za 39.917,70 Kčs a zahájil práce na jeho záchranu. Nadšení a obětaví lidé tu doslova "ze země vyhrabávali" poklad gotické architektury, svědka národní historie. Válkou byly práce přerušeny, vlastenecký spolek zakázán, ale po válce byly práce obnoveny v daleko větším rozsahu i za podpory státu. Na počátku sedmdesátých let byl na hradě proveden stavebně historický výzkum Československou akademií věd a na základě výsledků byl hrad prohlášen Národní kulturní památkou. Od roku 1991 nese spolek název: Spolek pro ochranu přírodní rezervace a hradu Krašov. V devadesátých letech 20. století spolek pokračuje ve vylepšování prostorů hradu, spárují se zdi, odkrývají se zasypané podzemní prostory formou archeologického výzkumu, v podkroví je zbudována turistická ubytovna a jsou vydávány tiskopisy pohlednice a odznaky hradu. Píše se nová historie hradu Krašova, který vstupuje do třetího tisíciletí.

Poloha

přidat fotografie