Brněnské Ivanovice (městská část) [23771]

Brněnské Ivanovice jsou jedna ze čtyř historických obcí , které po roce 1990 vytvořily dnešní Městskou část Brno Tuřany . Tato obec byla v majetku velehradského kláštera patrně od jeho založení v letech 1204 - 1205 . V listině z roku 1220 se uvádí 18 vesnic, jako majetek kláštera a mezi nimi i Velenovice ( Welenowicz ). Vesnici tohoto názvu většina historiků ztotožňuje s dnešními Brněnskými Ivanovicemi. V roce 1228 se uvádí tři podoby názvu této vesnice: Zwenowicz, Cwenowicz a Lwenowicz. V roce 1261 se nachází v Kodexu velehradském název Nenewicz, který se stává ustáleným.
Roku 1428 táhnou vsí husitská vojska Prokopa Holého a táboří poblíž Tuřan. Během švédského vpádu a obléhání Brna roku 1645 byla ves a okolí vydrancováno. Proto dochází v roce 1648 k osidlování pustých domů německými osadníky. Roku 1657 byla založena matrika.
V letech 1682 - 1686 dochází k výstavbě zámečku velehradských opatů podle projektu císařského architekta Giovanni Pietra Tencally a od roku 1784 zámeček sloužil opatům jako reprezentační rezidence . V letech 1692 - 1702 vystavěla velehradská vrchnost v Nenovicích pivovar. Během let 1725 - 1739 byla postavena poutní kaple Panny Marie v obci, obecní chudobinec a kaple Panny Marie na zámečku. Zámecké interiery byly opatřeny bohatou štukovou výzdobou od italského sochaře a štukatéra Baltassara Fontana.
V letech 1741 - 1742 dochází k vykácení obecního lesa a dřevo je použito na opevnění Brna a hradu Špilberku proti postupujícím pruským vojskům.
V roce 1749 byla zhotovena socha sv. Floriána, patrona hasičů.
Výnosem Josefa II. byl v roce 1784 zrušen velehradský klášter, Nenovický statek převzal náboženský fond a od roku 1790 až do roku 1945 byl statek včetně zámečku v držení soukromých osob.
Roku 1805 navštívil císař Napoleon I. Bonaparte před bitvou u Slavkova několikrát Nenovice.
V roce 1831 prožili obyvatelé epidemii cholery.
Roku 1842 se na zámečku narodil švýcarský novinář, básník a spisovatel Josef Viktor Widmann, zemřel roku 1911 v Bernu.
Roku 1869 byl vydán první korespondenční lístek na světě. Jeho zavedení prosadil vídeňský generální poštovní ředitel JUDr. Vinzenz Maly von Vevanovicz, narozený na zámečku roku 1808. Dr. Maly zemřel v Brně roku 1878.
V roce 1902 byl v obci založen německý Sbor dobrovolných hasičů.
Rok 1919 přinesl připojení obce k Velkému Brnu, obec čítá asi 1500 obyvatel.
Roku 1923 byl založen fotbalový klub Nenovitzer FC, klub ukončil činnost v roce 1929.
28. října 1923 byl odhalen na náměstí Pomník obětem světové války 1914 - 1918, na tělese pomníku je vyryto 55 jmen padlých.
Roku 1930 byl založen fotbalový klub FK Brněnské Ivanovice, od roku 1939 s názvem Fortuna Brno. Ve stejném roce 1930 dochází k pojmenování ulic v obci a k zahájení autobusové dopravy z Komárova přes Brněnské Ivanovice do Tuřan.
V roce 1938 je dokončena budova měšťanské školy podle projektu Josefa Poláška.
Během II. světové války desítky občanů zahynuly v táborech a věznicích. Další se zapojili do odboje a řada z nich se nedočkala osvobození. V letech 1945 - 1946 došlo k odsunu, vyhnání, německého obyvatelstva z obce.
Od roku 1949 byla autobusová doprava z roku 1930 nahrazena dopravou trolejbusovou, tato trakce byla provozována do roku 1968, kdy opět dochází k nasazení autobusů.
Roku 1977 byl Černovický hájek v Brněnských Ivanovicích vyhlášen přírodní rezervací.
Roku 1990 byla vytvořena Městská část Brno Tuřany z historických obcí Brněnských Ivanovic, Holásek, Dvorsk a Tuřan. Dochází k obnově spolkové a zájmové činnosti i tradic. Od roku 1993 je využívána hlubinná voda z artézských vrtů Balbínova pramene na Kaštanové ulici. Byly provedeny úpravy poškozeného Pomníku obětem světové války, osazena replika místo původní sochy. Na deskách podstavce je vyryto jen 44 jmen padlých. Slavnostní znovuodhalení proběhlo 28. října 1993.
V roce 1995 byla historická část Brněnských Ivanovic prohlášena za chráněnou zónu lidové architektury. Od roku 1997 je Rájecká tůň přírodní památkou. Byl otevřen velkoobchod Makro na Kaštanové ulici. V roce 2000 byly uspořádány hody tisíciletí s velkou účastí obyvatel Dvorsk, Brněnských Ivanovic, Holásek, Tuřan a Chrlic.

Proč jsou Nenovice Brněnskými Ivanovicemi
V roce 1793 moravský topograf Franz Josef Schwoy ( 1742 - 1805 ) ve svém díle uvedl vedle německého názvu Nenovitz moravský název Wewanovice, místo správného Nenowice. A tím započal onen tragický omyl, jenž se táhne od konce 18. století do dnes! Název Wewanovice patří vesnici Ivanovice, ležící na opačné straně Brna u Řečkovic, která je poprvé připomínána v roce 1537 a její nejstarší dochovaný tvar názvu vsi zní Eyvanovicz. Omyl topografa Schwoye však v průběhu dalších let žádný z renomovaných odborníků na topografii, historii a onomastiku (věda zabývající se původem, vývojem, systémem a šířením vlastních jmen) nenapravil!
V průběhu 19. století nepůsobil omyl nikterak osudově. Německé části obyvatel se problém netýkal vůbec a velká většina českého obyvatelstva používala ze setrvačnosti původní název Nenovice, jak dokládají záznamy v dokladech a matrikách .
Celá záležitost mohla být vyřešena již v roce 1919 při vytváření Velkého Brna. Ten rok bylo k Brnu připojeno 23 obcí a mezi nimi i obec s oficiálním názvem Nennowitz - Vejvanovice . Místopisná komise při Zemském úřadu v Brně tvrdošíjně obhajovala tento nesmyslný název. A tak se stalo, že název Nenovice, který německý nebyl, ale byl správný, byl zavrhnut a přednost dostal název Vejvanovice, který sice český byl, ale s touto obcí neměl nic společného. A tak se uzákoněný omyl začal promítat do všech oblastí života.
Dne 24. února 1924 byly bez bližšího zdůvodnění Vejvanovice oficiálně přejmenovány na Ivanovice. A protože ve stejném roce změnily název i Evanovice u Řečkovic na Ivanovice , zmatek byl na světě! Zmatek od matoucích a neúplných údajů v místopisné literatuře až po množství bloudících poštovních zásilek. Proto dochází k další změně v roce 1929. U bývalých Nenovic, nyní Ivanovice byl název upraven na Brněnské Ivanovice a původním Evanovicím u Řečkovic byl ponechán název Ivanovice u Brna.
A tak se řada obyvatel Brněnských Ivanovic, hlavně starších, cítí být i dnes obyvateli Nenovic, neboť tento název obce a katastrálního území je nejen historicky správný a jehož psanou podobu lze najít již v době předhusitské, ale je to i název jedinečný, nezavádějící, kratší a pěkně znějící. O změně názvu obce a katastrálního území totiž může rozhodnout pouze ministerstvo vnitra České republiky například na základě výsledku místního referenda. Poté by následovaly změny ve všech matrikách, adresářích, dokladech a seznamech . Zvážíme-li finanční náklady na provedení celé změny, dojdeme k závěru, že toto provedení je prakticky nemožné. A tak nezbývá nic jiného, nežli žít s tímto omylem i nadále.

Poloha

přidat fotografie