Brněnské Ivanovice (zámek) [23770]

V roce 1702 se uzavřel život jednoho z nejznámnějších barokních architektů Giovanniho Pietra Tencally. S jeho jménem jsou spojeny spojeny nejdůležitější stavby druhé poloviny 17. století ve Vídni a na Moravě včetně Brněnských Ivanovic, kde byl zřejmě podle jeho projektu postaven v letech 1682 - 1686 nevelký zámek, místními obyvateli nazývaný zámeček.

V roce 1681 poškodil požár cisterciácký klášter na Velehradě. Jeho opatem byl František Petr Sylavecký (1669 - 1691) a ten požádal Tencallu, aby se stal generálním projektantem radikální přestavby kláštera a kostela. Přestavba kláštera proběhla v letech 1681 - 1769 a přestavba kostela v letech 1686 - 1735. A protože Nenovice (Brněnské Ivanovice) náležely velehradskému klášteru, nechal zde opat Sylavecký vystavět zámeček. Ten plnil zpočátku funkci sídla správy odloučeného statku, ale především se stal rezidencí velehradských opatů v blízkosti zemského hlavního města. Během jednání zemských sněmů zde opati na zámečku pobývali. Stavba zámečku v areálu hospodářského dvora započala v roce 1682. Kamenná kartuš nad vstupem do zámečku nese znak opata Sylaveckého s vyrytým letopočtem 1683, což má zřejmě představovat rok ukončení stavby. Stavba však byla dokončena až o tři roky později. Prodlení mělo několik důvodů. Jednak doznívající následky morové epidemie z let 1679 - 1680, které byly doprovázeny velkou bídou. Nenovičtí se také podíleli na odstraňování škod velehradského kláštera a po řadu let dopravovali stavební materiál až na Velehrad. V roce 1683 pak stotisícová armáda velkého vezíra Kara Mustafy (1634 - 1683) oblehla Vídeň a její hordy pronikaly až k Brnu, kde loupily a drancovaly. Teprve porážka Turků u Vídně 12. září 1683 zbavila naše obce těchto nájezdů. Výnos z nenovického statku byl používán hlavně k opravě kláštera a jen část byla použita na výstavbu zámečku. V roce 1686 byla stavba zámku v raně barokním slohu dokončena.

Za opata Bernarda Kašpárka dochází v letech 1691 - 1699 k vybudování rozsáhlé zahrady, která byla osázena okrasnými stromy.

V letech 1725 - 1739 dal Engelbert Herman postavit v zámečku kapli, interiéry zámečku byly opatřeny štukovou výzdobou od Baltassara Fontany, italského věhlasného sochaře, štukatéra a architekta. V arálu dvora nechal Herman postavit hospodářské budovy, pro nemocné v Nenovicích špitál a pro poutníky procházející na poutě do Tuřan na blízkém návrší kapli Panny Marie. Ke kapli vodou schody dokončené před rokem 1805 a protože po nich kráčel císař Napoleon nazývají se dodnes Napoleonovy schody.

V roce 1750 byly Nenovice (Brněnské Ivanovice) téměř celé zničeny velkým požárem. Z této doby pochází nová brána na východní straně areálu a socha sv. Jana Nepomuckého.

Rozhodnutím císaře Josefa II. byl velehradský klášter 27. září 1784 zrušen. Klášterní majetek převzal do své správy stát prostřednictvím náboženského fondu. Tím byl ukončen společný osud Nenovic a Velehradu trvající téměř po šest století.

Nenovický statek byl prodán do soukromých rukou a zakoupil ho brněnský měšťan Jan Riedl. V roce 1806 převedli Riedlovi tento majetek na dceru Josefu provdanou Malou. Její syn Vinzenz, který se na zámečku narodil, prosadil v roce 1869 vydání prvního korespondenčního lístku na světě! Roku 1825 koupil zámeček se svým společníkem rytíř Josef Čaderský a jeho rodina, povýšená v roce 1806 do šlechtického stavu držela statek až do roku 1919. V tomto roce kupuje statek včetně zámečku Marie Fossek z Laa an der Thaya, která byla majitelkou do roku 1945. 19. května 1945 byla zavedena na majetek obyvatel německé národnosti národní správa.

Vlastní budova zámečku byla v průběhu let 1945 - 1948 pod památkovou správou. Celý areál byl státním majetkem až do roku 1992. V letech 1980 - 1984 byla provedena rekonstrukce zámečku a správní budovy. Tyto objekty tak opět získaly svůj původní vzhled klasicistních, bohatě členěných hnědo - bílých fasád. V rámci privatizace se stal areál v roce 1992 majetkem Zemědělských staveb a.s. Nyní je stoprocentním majitelem obchodní a realitní firma Jamoz s.r.o.

Areál zámečku je součástí území, které bylo prohlášeno za chráněnou zónu lidové architektury. Působilo zde šest velehradských opatů a řada vynikajících umělců. Po předání do světských rukou se zde narodily a žily významné osobnosti. Tato kulturně - historická památka patří k nejhodnotnějším na území MČ Tuřany a právem si zaslouží zvýšenou pozornost .

Poloha

přidat fotografie