Boleradice - Boleradické divadlo (divadlo) [2314]

V roce 1988 se představil hrou Ladislava Stroupežnického Naši furianti, která byla specifickou pro Národní divadlo v Praze, a to díky legendární režii Miroslava Macháčka. Proto se většina divadelníků domnívala, že je nepřenosná na jiná jeviště. Soubor tyto názory vyvrátil a potvrdil tak své kvality, které, nejen v tomto představení, spočívají ve spontánním upřímném a ukázněném projevu. Podstatnou složkou této úpravy byla hudba a zpěv. A v nich byli Boleradičtí bez konkurence (ne nadarmo se nazývají v divadelních kuloárech "zpívající divadlo"). Podruhé získal soubor hlavní cenu ve Vysokém v roce 1991 za provedení Jiráskovy Lucerny. Tedy opět klasický repertoár, další perla naší národní dramatické tvorby. Získat nejvyšší ocenění za tolik známou a oblíbenou hru je velkým úspěchem. K tomu se však ještě připojil návrh zúčastnit se Jiráskova Hronova. Stanout na schodech Jiráskova divadla v Hro nově a vzápětí na jeho jevišti je snem každého ochotníka, nejvyšší metou ochotnického divadla. A boleradický soubor splnil tento sen a dosáhl této mety.

Nejvděčnějším oceněním pro každého jednotlivce i celý kolektiv je zahraniční hostování. Pro boleradické ochotníky to bylo v roce 1993 Švédsko a o rok později Anglie. V obou případech s hrou Františka Kožíka Šavle a píseň, pro niž obstarala doprovod cimbálová muzika Vonica z Krumvíře a přispěla tak k úspěchu hry v zahraničí. Tamější divák ji i přes jazykové bariéry přijal s porozuměním a oceněním.

Boleradické výsledky jsou obdivuhodné a dokazují, že je může získat parta lidí i z malé vesnice. Ovšem za předpokladu, že svou práci, tedy amatérské divadlo, dělá s nadšením, obětavostí a skromností. Ale je důležité si také uvědomit, že za jejich úspěchy se skrývá velké množství obětovaného osobního času, odříkání si svého pohodlí a věnování se této činnosti cele, nedělit se s jinou. To vše nebyly ochotné přinášet divadlu vesnické soubory tam, kde již divadlo nehrají. Proto jsou boleradičtí ochotníci téměř jediným vesnickým souborem, který překonal všechny nástrahy a potíže, na našem okrese téměř jediným venkovským kolektivem s pravidelnou činností.

< zpět | strana 2 |     přidat fotografie