Vlastivědné museum pro Vysoké nad Jizerou a okolí (muzeum) [22512]

V západní části Krkonošského podhůří leží v nadmořské výšce 703 m rozlohou malé horské město Vysoké nad Jizerou. Vysocká hornatina, kde se město nachází, má západní hranici přibližně v půli cesty mezi levým břehem řeky Kamenice a pravým břehem řeky Jizery. Její severní pomezí hraničí přímo s Krkonošemi stejně jako dále za Jizerou pomezí východní.Do Vysokého nad Jizerou se jezdí nejen za zimní a letní rekreací. Pokud se sem vypravíte, neopomeňte možnost návštěvy místního muzea. Jeho expozice jsou bohaté a různorodé. Dovídáme se z nich o historii města i okolního kraje, o životě dřívějších generací, jejich kultuře, o zemědělství, řemeslech, vysockém lyžařství i místní hudební a divadelní tradici.

Zájem upoutá zvláště mechanický betlém. Jedna z muzejních expozic připomíná lyžařství na Vysocku, které se zde ujalo koncem devatenáctého století. Český ski klub ve Vysokém vznikl roku 1903 a téhož roku se stal spolu s lyžařskými kluby pražským a jilemnickým zakladatelem Svazu lyžařů v Království českém. Vystavené lyže dokumentují starší vývoj podob lyží v Čechách a různé trofeje úspěchy vysockých závodníků doma i v zahraničí. V expozici nejstarší historie jsou vystaveny fotokopie nejstarších zpráv o městě, počínajících rokem l354, fotokopie části zápisů proroctví Havlasa Pavlaty, jehož ochočení medvěda snad inspirovalo figury městského znaku. Medvěda údajně zkrotil, dovedl do Prahy králi Jiřímu a byl jím odměněn. Jsou zde odlitky pražských grošů Václava II. a Jana Lucemburského z pokladu zakopaného asi kolem roku l330 na Tříčských vrších.

Vykopávky z Nístějky připomínají hrad postavený ve třináctém století, či nejpozději ve století čtrnáctém, nad vtokem Farského potoka do Jizery. Do historické části zahrnutá dokumentace středověkého sklářství uvádí jméno Nyclase Queysera, vysockého skláře, o němž se v pramenech objevuje zmínka již k roku l376.

V expozici není opomenuta ani goticko-barokní vysocká madona, která se nachází v kostele sv. Kateřiny Alexandrijské naproti muzeu. K vidění se v muzeu nacházejí i fotografie a modely roubených chalup "vysockého typu" převážně z doby před první světovou válkou, ale i bohatý výběr malovaného nábytku nejen s typickým krkonošským mramorováním, keramiky, podmaleb na skle, dřevořezeb a sbírka figurek znázorňujících Krakonoše, pána Krkonoš a přilehlých oblastí. Muzejní expozice rovněž seznamuje s řemesly a zemědělstvím na "Vysočtě".

Pro horské město bylo příznačné lnářství. Když pak během překotného rozvoje průmyslu ve druhé polovině devatenáctého století byly houfně zakládány továrny v údolích řek, znamenalo to pro vysoko položené město značný hospodářský a populační pokles. Úpadek domáckého přádla jen zčásti nahradily jiné domácké práce, jako slaměnkářství nebo sekání a návlek koral pro jablonecký průmysl. Jistý hospodářský přínos zaznamenala až výroba bačkor, trvající ve městě a okolí od přelomu devatenáctého a dvacátého století až do nedávné doby.

Expozice dějin místního divadla připomíná, že vysočtí ochotníci, navazující nepřímo na starší tradice sousedského divadla, hrají ochotnické divadlo nepřetržitě od roku l786. Jsou zde vystaveny i loutky místního původu. Každoročně město a místní divadelní spolek hostí divadelní přehlídku Krakonošův divadelní podzim, tedy přehlídku vítězů krajských soutěží venkovských divadelních souborů.

Při budování expozic bylo pamatováno na různých místech i na připomenutí řady osobností vysockých rodáků i těch, kdo si Vysoké oblíbili a občas v něm pobývali. Mezi rodáky patří historik umění Vincenc Kramář či politik Karel Kramář, jehož dosud ve městě připomíná jeho někdejší vila v ruském stylu. Podkroví muzea ukrývá obrazárnu, kde se pořádají výstavy výtvarného umění, včetně výstav a dlouhodobějších expozic ze sbírek chovaných v majetku muzea, tedy děl Aloise Bílka, Františka Vladimíra Foita, Jaroslava Gruse, Františka Hanuše, Petra Hnyka, Bohumila Kafky, Vladimíra Komárka, Otakara Lebedy, Josefa Mařatky, Kamila Mutticha, Franty Patočky, Jaroslava Skrbka, Jaromíra Stretti-Zamponi, Františka Úprky, Oldřicha Vodseďálka, Boženy Vohánkové, Viktora Vorlíčka a dalších osob spjatých s uměním a zároveň i s Vysockem.

Zveme k návštěvě města i muzea v létě i v zimě.