Přihlásit
Mobilní verze s GPS
Praha » okres Praha hl.m. » divadlo » Činoherní klub - Praha 1 (divadlo)

Činoherní klub - Praha 1 (divadlo) [2240]



Činoherní klub vznikl roku 1965. U jeho zrodu stáli dva bývalí spolužáci z pražské Divadelní fakulty Akademie múzických umění – režisér Ladislav Smoček a dramaturg Jaroslav Vostrý, který se také stal prvním uměleckým šéfem divadla. Třebaže oba zakladatelé ostentativně nevyhlašovali program nového divadla, bylo od začátku zřejmé, že jim jde o divadlo zbavené tíhy starých divadelních tradic a mravů. Chtěli dělat divadlo, které je bavilo, s lidmi, kteří jsou jim blízcí, bez vyhlašování cílů, idejí a programů. První inscenací Činoherního klubu byl Piknik Ladislava Smočka v autorově režii.

Základ hereckého souboru přišel do Činoherního klubu z Ostravy spolu s režisérem Janem Kačerem. Činoherní klub měl od počátku své existence tolik umu i štěstí, že se během jediné sezóny stal jedním z nejpopulárnějších pražských divadel. Popularita jeho herců rostla s každou inscenací, řada z nich se stala vzápětí protagonisty proslulých filmů nové vlny československého filmu z konce 60. let. Když byl Jaroslav Vostrý přece jen donucen formulovat pro novináře program divadla, řekl, že Činohernímu klubu jde o hledání možností herců a jejich prostřednictvím i možností člověka. Činoherní klub se skutečně stal divadlem herců, přesněji řečeno režírovaných herců, a ve svých nejlepších inscenacích jím vždy zůstal. Režiséři divadla nikdy nehledali efektní režijní postupy mimo herecké prostředky, jejich cílem bylo roztavit režii v hereckých výkonech.

Osu repertoáru divadla tvořily od samého počátku především současné české hry a ruská divadelní klasika. K nejznámějším inscenacím z konce 60. let patřilo Smočkovo Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Na koho to slovo padne A. Vostré, Gogolův Revizor, Zločin a trest F. M. Dostojevského, Machiavelliho Mandragora atd. Vedle kmenových režisérů pracovali v té době v Činoherním klubu i významní filmoví režiséři Jiří Menzel a Evald Schorm. S rostoucí popularitou Činoherního klubu vzrůstal i zájem o jeho vystupování v zahraničí. Úspěšné zahraniční cesty Činoherního klubu tehdy vyvrcholily triumfem na mezinárodním festivalu Divadlo národů v Londýně roku 1970.

Počátkem 70. let po nuceném odchodu většiny vůdčích osobností divadla se ocitl Činoherní klub ve stále se prohlubující umělecké krizi. Divadlo začalo opět systematičtěji pracovat až na konci 70. let, po příchodu uměleckého šéfa Jiřího Daňka. Vytvořilo řadu inscenací, které představovaly v kontextu tehdejšího českého divadla znovu jednu ze špiček. Nejvýznamnějšími inscenacemi tohoto období byla Cesta dlouhého dne do noci E. O´Neilla, Zuckermayerův Hejtman z Kopníku, Horváthovy Povídky z Vídeňského lesa, Gogolovi Hráči, Hrabalův Něžný barbar, Ivanov A. P. Čechova, Svatby A. P. Čechova a Brechta a dramatizace Hrabalovy novely Obsluhoval jsem anglického krále.,br>
Rovněž toto období mělo vedle příznivého ohlasu domácího i značný ohlas zahraniční. Činoherní klub se v této době zúčastnil s úspěchem festivalů ve Finsku, Jugoslávii, Kanadě, Španělsku, hrál ve Francii, Maďarsku, Sovětském svazu dalších zeních. Dobrou úroveň uměleckých výsledků divadla zajišťovali především režiséři Ladislav Smoček a Ivo Krobot, jako hosté spolupracovali Jiří Menzel a Vladimír Strnisko.

Listopadové události roku 1989 umožnily, že se do divadla znovu vrátil Jaroslav Vostrý jako umělecký šéf a po osamostatnění divadla se stal jeho ředitelem. Činoherní klub se znovu mohl vracet k některým základním východiskům, mezi nimiž sehrála nemalou roli svoboda volby režijního a hereckého projevu. Byla to totiž právě přirozenost lidského – rozuměj hereckého – chování a svoboda lidské – rozuměj herecké – vůle, které spolu s moderním pohledem na lidskou psychologii a novou interpretaci klasických témat vytvářely specifiku Činoherního klubu.

Proměna Činoherního klubu koncipovaná novým ředitelem divadla Vladimírem Strniskem byla ve svých výsledcích nesoustavná, třebaže také v tomto období vedle průměrných inscenací vznikaly v režii Ladislava Smočka, Michala Langa a Vladimíra Strniska i inscenace velmi osobité a v kontextu českého divadla nepřehlédnutelné.

V roce 1999 se novým ředitelem Činoherního klubu stal Vladimír Procházka, někdejší dramaturg divadla, pod jehož vedením se Činoherní klub pokouší opět vrátit k základním výše jmenovanýcm principům, které určovaly svébytnost Čk. Kritický i divácký ohlas nových inscenací (Ladislav Smoček – Jednou k ránu, Georg Büchner – Vojcek, A. P. Čechov – Lesoduch, B. M. Koltès – Návrat do Pouště, Václav Štech – Deskový statek, A. S. Suchovo-Kobylin – Proces, Joe Orton – Jak se bavil pan Sloane, Zoltán Egresy – Portugálie, Martin McDonagh – Osiřelý západ, Molière - Misantrop, L. Chiarelli - Maska a tvář, J.Fosse - Jméno/Noc zpívá své písně) dokládají, že se to zatím daří. Činoherní klub má stále vyprodaný sál, jeho inscenace se objevují v nominacích prestižních kritických anket. Nadací Alfréda Radoka byl Činoherní klub vyhlášen Divadlem roku 2002.

Kapacita divadla je 200 míst.


strana 1
    Vložení nových fotografií přidat fotografie





(c) 2003-2020 M.Kamler - KrasneCesko.cz   *  Kopírování obsahu a fotografií jen se souhlasem autorů!
Verze pro zařízení s GPS (mobily, tablety)