Muzeum - Sokolov (muzeum) [22395]

Rudné a uhelné hornictví na Sokolovsku
8. sál obsahuje historický úvodník k těžbě rud na Sokolovsku. Hned na kraji nás vítá opuková polychromovaná socha horníka ze zbořeného kostela v Kraslicích. Horník ve slavnostním kroji, dar těžaře Johanna Meyenscheina z r. 1624, tvořil opěru pod původní dřevěnou kazatelnou kostela. Vedle něho se nachází dřevěné modely těžních strojů a důlní výdřevy, zhotovené podle předloh z knihy Dvanáct knih o hornictví a hutnictví od Jiřího Agricoly, vydané poprvé r. 1556 v Basileji. Nad modely je zavěšen rozměrný obraz sv. Jiří – drakobijce, olejomalba ze 17. stol. pocházející z kostela sv. Jiří v Horním Slavkově. Na výstavním panelu je prezentován složitý průběh restaurátorských prací, které tomuto obrazu vrátily jeho původní vzhled. Ve vitrínách jsou exponáty a kopie listin dokumentující historický vývoj rudného hornictví na Sokolovsku. Zajímavým a cenným exponátem je část soupravy na čerpání důlních vod ze 16. stol. z Horního Slavkova a tzv. cínová pera – zkoušky jakosti cínu. Pro názornost je vedle ve vitríně umístěn průřez historickým cínovým dolem, oživený postavami pracujících horníků, doplněný schematickými modely důlních zařízení ze 16. stol. Hornické tradice a úctu ke svatým představuje torzo hornického praporu se sv. Prokopem – patronem horníků z 18. stol. Expozici v místnosti doplňují mlýnské kameny z úpravny cínové rudy, pocházející ze 16. stol., které byly nalezeny v Krásně. Důlní dopravu prezentuje model důlního vozíku – tzv. huntu, užívaného v rudných dolech v 16. stol. Velká vitrína s plastickou mapou Sokolovska názorně ukazuje místa, kde k těžbě rud docházelo a upozorňuje na jejich zpracování. Současně dokumentuje i hustotu osídlení oblasti.
V 9. sále je expozice hornictví na Sokolovsku v údobí průmyslové revoluce v letech 1830-1880. Ve vitrínách jsou prezentovány hornické měřící přístroje, které už v 19. století dosahují značné technické úrovně, dále různé druhy důlních svítidel a nástrojů. Dřevěné plastiky horníků ukazují jejich stylové oblečení a staly se často používaným námětem zejména lidových umělců. Hornické hole zvané švancary, jež mají tvar ozdobné sekery a hornická kožená zástěra tzv. flek, bývaly nedílnou součástí kroje horníka. Šavle, kordy a ozdobné čepice – čáky, byly součástí slavnostního hornického oblečení pro vyšší rakouské báňské úředníky. Zajímavostí, která se líbí hlavně dětem, jsou pohyblivé přenosné modely dolů, zvané „štufenwerky“. Zhotovovali si je zruční horničtí důchodci, kteří je ukazovali ve školách, na poutích a slavnostech. Za almužnu, kterou za to dostali, si opatřovali prostředky k obživě. Pod modely jsou vystaveny velké keramické nádoby vyráběné firmou J. D. Starck, které sloužily k přepravě kyseliny sírové – olea. Okované dřevěné džbery sloužily k jednoduchému způsobu dobývání uhlí mělkými jámami, většinou pomocí vrátků. Tento způsob nazýváme selské dobývání a jelikož výchozy slojí hnědého uhlí jsou v sokolovské pánvi v malé hloubce, mohl vlastně těžit v malém množství uhlí kdokoliv. Vedle stojí rozměrný dřevěný model uhelného dolu z Kladenska a model vodosloupcového těžního stroje. Expozice v místnosti ještě doplňují olejomalby minerálních závodů podnikatele J. D. Starcka. K nejstarším a nejvýznamnějším patřil závod Nejsvětější Trojice ve Starém Sedle u Lokte. Na nejúspěšnějšího podnikatele na Sokolovsku J. D. Starcka (1770-1841), který byl za své zásluhy o rozvoj hornictví a chemického průmyslu dokonce povýšen do šlechtického stavu, upomínají dva obrazy na stěně. Na olejomalbách z 1. pol. 19. stol. je zobrazen J. D. Starck a jeho manželka. Velká vitrína uprostřed místnosti ukazuje rozsah uhelného hornictví na Sokolovsku v období průmyslové revoluce.

10. sál nám zprostředkovává historii hornictví od konce 19. stol. do 40. let 20. stol. Ve vitrínách jsou vystaveny přístroje a pracovní nástroje užívané v dolech v 1. pol. 20. století. Jedná se o ruční vrtáky, pneumatické sbíjecí kladivo, záchranné přístroje, měřící přístroje používané důlními měřiči, elektrické odpalovací přístroje a důlní lampy. Zajímavá je i Pielerova bezpečnostní důlní lampa na měření výbušných důlních plynů.Vedle ve vitríně je prezentována činnost bývalého závodu Stannum, bývalých Rudných dolů Příbram. Je zde znázorněno ložisko cíno-wolframových rud, propadliny starých důlních děl, pohled na důl, úpravnu a plavírnu a také práce v podzemí. Celý panel je již však jen historií, neboť důl Stannum ukončil činnost v roce 1991. V dalších vitrínách jsou krojové součásti hornické uniformy, které umožňují představu o slavnostním oděvu horníka v 1. pol. 20. stol. Interiér sálu doplňují staré důlní ventilátory, velký plynoměr na měření důlních plynů, torzo elektrického důlního vrátku, ruční důlní čerpadlo na vodu, obraz zaniklé kynšperské briketárny a dva slavnostní hornické prapory. Prapor s obrazem opata sv. Prokopa, patrona horníků a prapor karlovarského hornického sdružení. Plastická mapa ve velké skleněné vitríně dokumentuje rozvoj báňského průmyslu a těžebních kapacit v období technické revoluce koncem 19. stol. a v první polovině století dvacátého na Sokolovsku.

V 11. a posledním sále expozice je prezentována poslední etapa rozvoje hornictví na Sokolovsku vymezená léty 1945-1989. Po roce 1989 a velkých politicko – společenských změnách ve společnosti se vývoj hornictví, které už je dávno za svým zenitem, ubírá zcela jiným směrem. Místo rekordních těžeb a nerozumného hospodaření spojeného s těžkým ekologickým zatížením krajiny nastává pozvolný útlum a více je preferováno racionální využití hnědého uhlí s důrazem na zahlazování následků důlní činnosti. Toto je však již jiná kapitola dějin hornictví na Sokolovsku.

Poslední sál nám zachycuje svým zaměřením a exponáty etapu socialistického vývoje hornictví. Ve vitrínách jsou opět měřící důlní přístroje, vrtné korunky, detektory, pneumatické kladivo atd. Velkoplošné fotografie nám ukazují techniku lomové těžby a také výsledky rekultivací. Dále jsou zde vystaveny hornické přilby, důlní elektrické lampy, nářadí, atrapy důlních náloží a důlní pancéřovaný telefon v protivýbušném provedení. Expozici doplňují i modely důlní kolejové dopravy jako např. důlní elektrická odklizová lokomotiva E14 (E2E2). Bezpečnost práce v důlních provozech nám prezentují ukázky kyslíkového oživovacího přístroje a individuálních samospasitelných záchranných přístrojů. Interiér doplňuje hornický prapor z dolu Pohraniční stráž ve Svatavě a 3 obrazy – olejomalby zobrazující práci na povrchových uhelných lomech.

Vzpomínkou na nedávnou socialistickou minulost jsou ukázky darů družebních těžebních podniků z bývalých socialistických států. Velká vitrína uprostřed ukazuje s trochou nostalgie velmi schematicky stav těžebních prací na Sokolovsku koncem 80. let 20. stol. s vyznačením třech důležitých provozů – elektrárna Tisová, kombinát pro zpracování hnědého uhlí Vřesová a hlubinný důl Marie v Královském Poříčí (zrušen v roce 1991, zlikvidován do roku 1994). Z dolu Marie v Královském Poříčí má sokolovské muzeum zajímavý exponát – zachráněný parní důlní těžní stroj z roku 1897, který je nainstalován v expozici Hornického muzea v Krásně.

< zpět | strana 3 |     přidat fotografie