Muzeum - Horní Slavkov (muzeum) [22054]

Muzeum Horní Slavkov je umístěno v nově adaptovaném domě čp. 211, který je sousedním domem architektonicky nejcennějšího objektu v Horním Slavkově - Pluhova domu (čp. 497), se kterým je spjat i společným stavebně-historickým vývojem. Jedná se o jednopatrový podsklepený objekt s šestiosým okenním hladkým průčelím bez plastických prvků členění fasády. Ve vnitřní dispozici se v levé části půdorysu zachovala hloubková zeď a pravá část zadního traktu. Tento dochovaný stavební fragment starší dispozice obsahuje uprostřed schodišťovou síň a na pravé straně křížově klenutý prostor se sousedním dýmníkem bývalé černé kuchyně, procházejícího včetně komína celou konstrukcí budovy. Unikátně zachovaný prostor bývalé černé kuchyně, která byla důležitým prvkem interiéru tohoto městského domu, má vysokou historicko-dokumentační výpovědní hodnotu. Konstrukce domu naznačuje jeho goticko-renesanční původ a je v naší oblasti ovlivněna saským typem městské zástavby. Jako pobočka Krajského muzea Sokolov bylo muzeum v Horním Slavkově otevřeno v roce 2001 za intenzivní podpory města Horní Slavkov. Ve stálé expozici jsou prezentovány hlavní historické mezníky a významné obory lidské činnosti, které výrazně ovlivnily dějiny města.

Do výstavních prostor našeho muzea vcházíme hlavním vchodem do vstupního vestibulu. Na zdi po levé straně je pamětní deska se jmény občanů města, kteří se zasloužili o rozvoj Horního Slavkova. Na čelní stěně vestibulu se nachází barevná letecká fotografie města. Směrem vpravo se dostaneme k pokladně muzea, která slouží zároveň jako informační centrum. Kromě vstupenek se zde dají zakoupit pohlednice, publikace, mapy, výrobky z porcelánu a různé upomínkové předměty.

V místnosti za pokladnou je nainstalována expozice bývalého špitálního kostela sv. Anny v Horním Slavkově. Díky ochotě děkanského úřadu v Lokti, pod který kostel spadá, může muzeum návštěvníkovi ukázat některé originální předměty z jeho barokního vybavení. Například polychromované dřevořezby čtyř evangelistů z kazatelny a několik soch z výzdoby hlavního oltáře. Nejcennější je rozměrný obraz – olejomalba na dřevě od známého hornoslavkovského malíře Eliáše Dollhopfa s výjevem sv. Anny Samotřetí. Všechny exponáty jsou z doby po r. 1728, kdy byl kostel vybaven barokním mobiliářem v rámci oprav po požáru v roce 1713. Kostel sv. Anny není v současnosti přístupný veřejnosti ani se zde nekonají bohoslužby, neboť se nachází v havarijním stavu.
Dominující prostorou ve vstupním vestibulu je zasklená expozice měšťanské černé kuchyně. Jedná se o nejzachovalejší a také o nejcennější část budovy. Otevřené černé kuchyně bývaly běžnou součástí vybavení měšťanských domů. Prostora se skládá ze dvou propojených místností. První, křížově zaklenutá, sloužila jako pomocná pro kuchyňský provoz. Druhá místnost je vlastní černá kuchyně s mohutným dýmníkem čtvercového tvaru. Vyzdívaný cihelný dýmník na odvádění spalin hoření přechází v dalším patře budovy v zalamovaný komín procházející celou konstrukcí stavby. Otopné zařízení pod komínem, dnes bychom řekli vlastně sporák, se do dnešní doby nezachovalo. V místech kde stávalo je nainstalován stůl se židlemi. K doplnění instalace slouží keramické a kovové nádobí a kuchyňské náčiní, které navozuje atmosféru dobového účelového zařízení měšťanského domu.

Po schodišti se vydáme do I. patra, kterým naproti schodům prostupuje komínové těleso z černé kuchyně. Na chodbě jsou tři výstavní panely, které svou náplní přibližují přírodu Slavkovského lesa. Je zde také vitrína představující vydané publikace, pohlednice a propagační předměty o městě Horním Slavkově a okolí.
Vlastní prohlídku začínáme 1. sálem, který je věnován mineralogii. Jsou zde bohatě zastoupeny různé druhy minerálů a hornin Slavkovského lesa. Expozici doplňují fotografie, staré důlní mapy a popis rudných ložisek a geologických poměrů v oblasti.
2. sál je věnován hornictví. Je zde vystavena figurína horníka v uniformě podle předpisu z r. 1983, originál mramorové desky z 16. století z ústí Pluhovy štoly a ukázky důlního nářadí, části kol z rudných mlýnů, žebříky a zřízení z dolů ze 16. a 17. století. Na panelech je popsána historie cínového hornictví. Vše doplňují umělecké předměty vztahující se k hornictví, kahany a cínová pera – doklady zkoušek jakosti cínu.
3. sál – hornictví II. je věnován novodobým těžebním aktivitám. Na panelech je shrnuta těžba uranu v okolí Horního Slavkova a historie cínového dolu Jeroným u bývalé Čisté. Expozici doplňují měřící a záchranné přístroje, soubor důlních svítidel, přilby, hornická uniforma vzor 52 a drobné exponáty připomínající činnost uranových dolů v oblasti.
4. sál je věnován dějinám místního cínařství. V místnosti dominuje procesní korouhev cechu cínařů se sv. Janem Nepomuckým z 1. pol. 19. století. Na panelech se seznámíme s dějinami cínařství v oblasti Horního Slavkova a ve vitrínách s ukázkami cínového nádobí a předmětů z dílen hornoslavkovských mistrů cínařů. Zajímavostí jsou kovové licí formy na odlévání cínových předmětů. Expozici doplňuje vývěsní štít cínaře, část závěsného umyvadla zvaného lavabo a vyřezávaná cechovní truhlička.
Přejdeme do spojovací chodby, kde jsou na stěně zavěšeny tři panely věnující se hornickým památkám v oblasti.

strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie