Guntramovice (osada) [2063]

Guntramovice jsou nejvýše položenou místní částí Budišova nad Budišovkou, která vznikla sloučením dvou osad – Dolních Guntramovic a Horních Guntramovic.

Leží na silnici z Budišova do Dvorců 6 km západně od města, v závětří Červené hory a v pramenné oblasti říčky Budišovky.

Přestože se ves Guntramovice poprvé jmenuje až roku 1456 v zástavní listině Biskupa Bohuše ze Zvole, tak je velmi pravděpodobné, že byla založena již za německé kolonizace ve druhé polovině 13. století. O raném vzniku Guntramovic svědčí také všechny údaje o půdě ze 16. století, jakož i popisy usedlostí a jejich přiznání pro potřebu vrchnostenských a zemských dávek v 17. až 19. století. Od nejstarší doby až do roku 1848 náležely Guntramovice vždy k budišovskému statku, byly řízeny budišovským magistrátem a sdílely s městem Budišovem veškeré jeho osudy.

Nejstarší přímé zmínky se vztahují ke guntramovickému farnímu kostelu sv. Jakuba Většího, kdy se v polovině 15. století uvádí první známý kněz Jakub.

Podle Pavlovského urbáře z roku 1585 měly Guntramovice 50 usedlých, to znamená asi 350 obyvatel a byly tak největší ze všech čtyř poddanských vsí na budišovském statku. Odváděly také největší vrchnostenské dávky. Urbář se také poprvé zmiňuje o guntramovické rychtě, která byla dědičná a roku 1585 ji držel Václav Seidler.

Obdobně jako v Budišově, tak i v případě Guntramovic uvádí Pavlovského urbář z roku 1585 několik příjmení českého původu: Nykl Polenke, Georg Beness, Toman, Vacz Beniss a Wenzel Czerniybl, která svědčí o tom, že ani Guntramovice nebyly původně čistě německou osadou a že až v 17. století zde byla převaha německého obyvatelstva.

Následkem třicetileté války zůstalo v Guntramovicích podle přiznání z roku 1654 11 pustých gruntů a počet obyvatel vesnice klesl asi na 270 osob.

V roce 1664 se v Guntramovicích poprvé připomíná škola.

Největší událostí 18. století byla bitva rakouských vojsk s Prušáky (viz Po stopách gen. Laudona). V průběhu bitvy celá ves lehla popelem a dělostřeleckou palbou byl zapálen a zcela zpustošen také guntramovický kostel.

Po zrušení feudálního zřízení v roce 1848 se Guntramovice roku 1850 staly politickou obcí soudního okresu Libavá.

Do roku 1918 se obec česky nazývala Gundřovice – německy název zněl Gundersdorf.

V roce 1900 měly Guntramovice velký katastr o výměře 1642 ha, z čehož bylo celkem 1596 ha zemědělsky využíváno. Poměrně rozsáhlý byl i chov dobytka. Zemědělská půda se však hodila spíše k extenzivnímu než k intenzivnímu hospodaření a nestačila poskytnout dostatek obživy stále rostoucímu počtu obyvatel. Proto se obyvatelé Guntramovic začali ve druhé polovině 19. století stěhovat do průmyslových oblastí severní a východní Moravy a zčásti také do Německa. Na konci devatenáctého století byly ve vsi dva břidlicové lomy a dvě štěrkovny, roku 1899 bylo založeno vodní družstvo a v roce 1911 zde byla rovněž pila.

Po druhé světové válce v roce 1945 začali do obce přicházet dosídlenci české, slovenské a rumunské národnosti, kteří přebírali zemědělskou půdu a pracovali převážně v zemědělství.

V roce 1950 bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, které bylo v roce 1966 začleněno do Státního statku Vítkov.

V roce 1960 se stala obec Guntramovice součástí okresu Opava a dnem 1. července 1963 byla sloučena s městem Budišov nad Budišovkou a stala se jeho místní částí.

V současné době žije v Guntramovicích stálých obyvatel. Celá oblast je vyhledávaným rekreačním místem pro obyvatele Opavska a Ostravska. Svědčí o tom fakt, že v Dolních i Horních Guntramovicích je velké množství rekreačních chalup a nově postavených chat. Jsou zde příznivé podmínky pro pěší turistiku a cykloturistiku. Mezi Dolními a Horními Guntramovicemi je v zimním období v provozu lyžařský vlek. Ideální terén pro běžky.

Guntramovice jsou východiskem na Červenou horu, vyhaslou sopku a nejvyšší vrchol na Budišovsku. Na nejvyšším místě je známá hydrometeorologická stanice. Asi jeden kilometr západně od Červené hory stojí na vyvýšenině osamocená, košatá a větry ošlehaná lípa, v celém okolí známá pod jménem Zlatá lípa a cca 600 m od lípy se nachází Cesta českoněmeckého porozumění. Je odtud překrásný rozhled na sever a západ ke Dvorcům, Staré Libavé, Moravskému Berounu a ještě dále na vrcholky Nízkého i Hrubého Jeseníku včetně Pradědu.

Poloha

přidat fotografie