Barbořina (vrchol) [19781]

Kopec zvaný Barbořina je naplavenina někdejšího třetihorního moře, které se na tomto místě rozlévalo od dnešních Hostýnských hor a Chřibů až po Jeseníky a Bílé Karpaty. Je to poslední výběžek Chřibů do roviny úrodné Hané. Četné archeologické nálezy od starší doby kamenné až po mladší dobu bronzovou svědčí o dávném osídlení krajiny prvními lidmi lovci, kdy měla tato výšina funkci pozorovatelny. Později se stala součástí signalizačního systému, ohlašujícího pomocí ohňů vpád nepřátel do země. V té tobě nesla název Strážná hora.

Ve 13. století dal biskup Bruno ze Šaumburku vysázet na svahu k Lutopecnám vinohrad.

Za obléhání Kroměříže švédským vojskem v roce 1643 bylo na východní straně kopce umístěno dělostřelectvo a maršál Torstenson odtud vedl útok na město.

Po ukončení švédských válek se kopec stal významným zdrojem stavebních materiálů pro obnovu téměř zničeného města. Vinice byla zrušena a na jejím místě byla postavena Panská cihelna. Další cihelna pak byla zřízena na opačné straně, nedaleko rybníka Stráž. O něco výše ve směru na Lutopecny byly zřízeny obecní lomy na kámen.

Asi v roce 1690 dal biskup Karel II. hrabě z Lichtensteina – Castelcornu postavit na vrcholku kopce kapli, která byla zasvěcena svaté Barboře, patronce věží, pevností, horníků a ochránkyni před náhlou smrtí. Podle ní nese Barbořina své současné jméno. V roce 1762 dala měšťanka Judita Heinichová postavit Křížovou cestu se čtrnácti zastaveními, která vedla od Hliníku (nynější Koperníkova ulice) až na vrchol kopce. Když byla v roce 1973 zahájena výstavba sídliště Barbořina I., byla Křížová cesta demontována a v současné době bylo pro ni nalezeno nové místo u západní zdi městského hřbitova.

Kopec Barbořina má také velký význam z hlediska zásobování města Kroměříže vodou. Již v letech 1847 – 1849 byl na svahu pod Křížovou cestou vystavěn kardinálem Sommerau – Beckem gravitační vodovod, který je ještě dnes funkční. V letech 1905 až 1906 byl na východní straně kopce postaven vodojem o objemu 2x 300 m³. V současné době jsou na samém vrcholu kopce postaveny ještě další dva vodojemy. První o objemu 2x 2500 m³ byl dokončen v roce 1958, druhý o objemu 2x 6000 m³ byl dokončen v roce 1986.

V roce 1867 byl na vrcholu kopce oslavován návrat českých korunovačních klenotů z Vídně do Prahy zapálením velkých ohňů, u kterých shromáždění občané zpívali „Kde domov můj“. Kopec se stal vyhledávaným cílem vycházek a odpočinku kroměřížanů. Oceňovali zejména krásný výhled. Za jasného počasí byl vidět Svatý Kopeček u Olomouce a někdy i Praděd.

Od roku 1908 byla Barbořina využívána i jako místo odpočinku a zábavy. Po ukončení Zemské výstavy v Květné zahradě byl na vrchol kopce přenesen jeden z pavilonů. Začaly zde být pořádány taneční veselice, hudební vystoupení, lety balonem i ohňostroje. Restaurace byla hojně navštěvována navštěvovaná ještě počátkem druhé světové války.

V roce 1904 bylo z iniciativy Jana Horáka, vrchního rady zemského soudu a členů okrašlovacího a zalesňovacího spolku započato vysazováním lesa na do té doby holém vrcholu Barbořiny. Do roku 1907 bylo směrem k městu, na ploše 5,4 ha vysázeno 81 000 stromků a keřů. V 60. letech 20. století byl osázen i svah k Lutopecnám. Byla zvažována i úprava lesního porostu na lesopark. V současné době vede přes vrchol cyklostezka.

Poloha

přidat fotografie