Kostel sv. Mikuláše - Jindřichov (kostel) [1796]

Vznik současného kostela sv. Mikuláše, koncipovaného na způsob římské baziliky, je poměrně přesně doložen archivními prameny v roce 1672. Byl postaven na místě staršího středověkého kostela, rovněž zasvěceného sv. Mikuláši, jehož dobu založení nemůžeme s jistotou říci, ale s největší pravděpodobnosti to bylo někdy v 2. polovině 13. století, spíše však až ve století 14. Stejně tak nelze jednoznačně stanovit, zda byla středověká sakrální stavba zbořena zcela, nebo jen z části a neobsahuje-li tedy mladší ranně barokní struktura relikty středověkých konstrukcí. Tehdejší majitel jindřichovského panství, Ludvík Maxmilián z Hodic spolu se svou manželkou Izolepu Pavlínou, rozenou Orlíkovou z Laziska, nechal kostel vystavět v letech 1671 – 1673, třebaže patronátní právo k němu náleželo od počátku olomouckého biskupství. Po prošetření situace na místě píše osoblažský děkan biskupské konsistoři v Olomouci, že … „shledal již položené základy a z části již vystavěné lomové zdivo..“, což by mohlo nasvědčovat k výstavbě nového kostela zcela od základů, nikoliv rozšiřování původní středověké stavby.

Jindřichovský kostel byl od počátku kostelem farním s přilehlým hřbitovem. Od doby svého založení v roce 1671 se příliš neměnil. Ranně barokní podobu s bazilikálně koncipovaným trojlodím, půlkruhovým závěrem a vestavěnou kvadratickou věží v západním průčelí si dochoval až do současnosti. Výraznější stavební úpravy pozorujeme na začátku 19. století, kolem roku 1804 až 1811, kdy jsou v jižní sakristii ubourány zalomené schody na oratoř a nahrazeny vřetenovými situovanými v severovýchodním rohu místnosti. Někdy v této době je také zaslepeno obdélné okno ve východní stěně oratoře. V roce 1811 je na kostel pořízená kompletně nová šindelová krytina, cibulová báň má krytinu plechovou. V roce 1844 postihl Jindřichov obrovský ničivý požár, který zasáhl také farní kostel. Za své vzala šindelová krytina a všechny krovy a žár roztavil i pět zvonů. Z této doby pochází současné krovy nad trojlodím a kněžištěm. Značně poškozená věž byla o něco málo snížena a završena novou střechou. V průběhu dalších několika málo let byla budova kostela, včetně věže vážně poškozená vichřicí, proto musela být znovu opravena. V roce 1871 je realizováno nové zastřešení věže, dle plánů architekta Gustava Meretta ve tvaru štíhlého jehlanu s vikýři po obvodě a s plechovou krytinou. V nezměněné podobě se dochovala dodnes. Do severní lodi je pořízen nový boční oltář se sochou sv. Jana Nepomuckého a další dva menší oltáře Božského srdce P. Marie a Ježíšova. V roce 1895 jsou pro kostel pořízeny nové varhany. V průběhu 20. století již neprobíhají na kostele žádné výrazné úpravy a opravy. V roce 1905 je rozšířen hřbitov kolem kostela. Kostel sv. Mikuláše v Jindřichově prošel během tří staletí několika stavebními úpravami, které ale nepotřely jeho základní ranně barokní hmotový rozvrh a výraz. 19. století vtisklo interiéru kostela pseudobarokní podobu vhodně kombinovanou s barokní strukturou stavby. V roce 2004 proběhla rekonstrukce věže a také jedné lodi kostela sv. Mikuláše a na podzim téhož roku byly spuštěny kostelní hodiny, které byly z části pořízeny z veřejné sbírky občanů Jindřichova. Při rekonstrukci věže byly v roce 2004 do kopule vloženy dokumenty ze současnosti obce jako „Odkaz budoucím generacím“.

Poloha

přidat fotografie