Vyšší Brod (město) [1780]

Historie krajiny dnešního Vyššího Brodu úzce souvisí s geografickou polohou tohoto místa, které si uchovalo v průběhu staletí zvláštní charakter a význam. Chceme-li se obeznámit s minulostí regionu, abychom mohli lépe pochopit jeho přítomnost, můžeme začít právě u pojmu "Šumava", se kterým se Vyšší Brod nerozlučně snoubí.

Jak se dovídáme z Tacitových děl, nazývali Římané toto rozsáhlé a těžko proniknutelné středohoří "průčelím Germánie". V listině z 10. století se objevuje latinské označení "Silva Bohemica", které v takřka doslovném překladu (Böhmerwald) rychle vešlo v povědomí obyvatel německy mluvících oblastí Evropy.

Představy, které byly se Šumavou spojeny, dokládá do dnešní doby sám český název tohoto území, který svou inspiraci nalezl ve zvucích lesa. Později přirovnávali spisovatelé Šumavu též ke ztrnulé mořské vlně - i tento obraz měl podtrhnout majestátnost hustého a nekonečného porostu. Pomineme-li dobu stěhování národů, můžeme konstatovat, že hřebeny Šumavy tvořily vždy přirozenou hranici mezi politickými celky. Šumavské kraje neupoutají českého turistu pouze samotným zvukem svého jména a svým charakterem přírodních krás, ale i dějinnou tradicí, která zde hluboko zapustila kořeny. Přírodními krásami regionu a bohatou historií se inspirovalo mnoho umělců. Z nejznámějších je na místě jmenovat Adalberta Stiftera a Bedřicha Smetanu.

Vyšebrodská krajina zaujímá nejjižnější cíp Čech. Jejím průsmykem vedla jedna z nejstarších obchodních stezek na Šumavě, která je zmiňována v roce 1198 jako "Sawinstrazze". Na této cestě při brodu přes řeku Vltavu vznikla osada.

Významným mezníkem v historii Vyššího Brodu bylo rozhodnutí maršálka zemí České koruny, Voka I. z Rožmberka, který společně se svými příbuznými zakládací listinou z 1. června 1259 daroval cisterciáckému řádu pozemky pro zřízení zdejšího opatství, které se stalo domácím klášterem slavné rožmberské dynastie a místem posledního odpočinku tohoto rodu. Šedí řeholní, kteří byli povoláni z hornorakouského kláštera Wilhering nedaleko Lince, výrazně zasáhli do tváře krajiny, která byla postupně kolonizována rolnickými rodinami přicházejícími na pozvání převážně z Bavorska. Vedle hospodářsky pokrokového a kulturního významu kláštera nutno říci, že za založením opatství je kromě zbožného pohnutí velmože možno spatřovat i obratnou politiku Rožmberka, neboť nově zřízený cisterciácký klášter byl správně přičleněn do pražské katolické diecéze. Takto byla fakticky ustanovena zemská hranice Čech k jižním sousedům. O původu založení kláštera dodnes vypráví stará lidová legenda.

Mnoho historiků usuzuje, že rožmberský vladař daroval osadu Vyšší Brod klášteru hned při jeho založení, i když o této skutečnosti zakládací listina mlčí. Je pravdou, že obec, v době první Československé republiky sídlo soudu a nejmladší město v politickém okrese, byla až do moderní doby spravována klášterem. Již z tohoto vztahu je patrné, že historii kláštera a opatství není možno od sebe dělit a je nutné chápat tyto dva subjekty jako celek navzájem se ovlivňujících sociálních struktur a vztahů. Rožmberkové rozhodovali mezi nimi v případech sporů, nedorozumění a stížností jako nejvyšší soudcovská autorita.

Pro již dříve existující osadu byl založen v době příchodu cisterciáků vlastní farní kostel, který se nachází na horním konci náměstí. Fara se však nestala sídlem cisterciáckého kněze, ale duchovních bez příslušnosti k řádu, kteří zde svůj úřad nepřetržitě zastávali až do roku 1593, kdy byl opat Fabritius nucen pro nedostatek duchovních dosadit do funkce faráře jednoho z členů vyšebrodského konventu. Ani pak se ale nestala fara ve Vyšším Brodě doménou řádových kněží. Klášterní chrám, jehož stavba trvala takřka sto let, navštěvovali věřící pouze v době význačných svátků katolického kalendáře.

Ve srovnání s jinými kláštery (např. Zlatá Koruna nebo Osek) začíná historie kláštera ve Vyšším Brodě poměrně skrovným darováním. Přes všechny počáteční těžkosti se ale osud opatství nadále rozvíjel v hospodářském a kulturním směru příznivě. Dalšími donacemi a koupěmi se opat s konventem stali největšími vlastníky půdy v horním Povltaví. Poměrně drsné klimatické podmínky nikdy neusnadňovaly hospodaření na zdejších polnostech, a i když v období pozdního feudalismu patřilo klášteru 105 vesnic a dvě městečka, nebyly nikdy nahromaděny takové prostředky, které by dovolovaly komplexní přestavbu, jako tomu často v barokní době bylo jinde. Neštěstí zažil Vyšší Brod při vpádu husitských vojsk v roce 1422, kdy bylo městečko vydrancováno a klášter zapálen.

V čele městské správy stával rychtář a pět konšelů, kteří byli též nazýváni přísežnými. Nejstarší zpráva o rychtáři je z roku 1283.

V roce 1524 udělil opat Christoph Knoll tržišti Vyšší Brod rozsáhlá práva a svobody, která měla podporovat rozvoj řemesel. Kromě jiných to byly následující výsady: svobodný odkaz majetku, obnovení týdenního trhu, odvolací právo z rozhodnutí místního soudu k rožmberské vrchnosti. O rok později se ale Vyšebrodští zdráhají opatovi prokázat svou poslušnost a chtějí žít pouze pod přímou správou rožmberských vladařů. Uvážíme-li, že klášter tržišti daroval četná privilegia pouze jeden rok před tímto povstáním, je možné se domnívat, že příčinou odporu mohl být i protestantismus, který byl v tehdejší době v regionu prokazatelně rozšířen například u krumlovských horníků. Obdobím reformačních hnutí protesty proti klášterní správě neustaly. Opat a konvent však zůstali vrchností městečka až do zrušení poddanství v roce 1848. Krok k posílení samosprávy učinil Jan III. z Rožmberka, který dal v roce 1528 svůj souhlas k užívání pečeti s vlastním znakem: zeď s cimbuřím a s okrouhlými věžemi, ve zdi hrotitá brána s mříží, mezi věžemi malý stříbrný štítek s červenou pětilistou růží.

V roce 1608 zavedl Petr Vok z Rožmberka od správy městečka dvanáctičlennou radu, v jejímž čele stál primátor a purkmistr. Rychtář ztratil své výsadní postavení. Agrární obec se pomalu začala přeměňovat v řemeslné centrum regionu, kde byly zastoupeny všechny důležité profese včetně lazebníků. Vyšší Brod tak nenabyl svůj význam, který byl znatelný především v 19. a první polovině 20. století, pouze politicko-správně, ale i ekonomicky a to díky mnohým specializovaným nabídkám služeb (notáři, všeobecný lékař a zubní lékař) a obchodů (obchod s módou, fotograf, papírnictví apod.). Obyvatelé Vyššího Brodu se v roce 1542 rozhodli k zakoupení posledního domu na horním konci tzv. "dolní řady". Zde zřídila obec šatlavu a byt strážného, později dům fungoval jako obecní radnice. Těžiště veřejného dění městečka se nyní nalézalo v zastavěné části u kostela, kde se nacházela fara, radnice a obecní špitál, který byl založen kolem roku 1540 a stával na místě vedle dnešního obchodu s potravinami R+R až do první čtvrtiny 20. století.

Po zhoubném požáru v roce 1567, kterému padlo za oběť 54 domů, se již nikdo neodvažoval znovu vystavět střední řadu domů. Z ní zůstala pouze radnice, jejíž novorenesanční budova se dodnes nachází ve středovém parku města. Pravděpodobně v této době se začala vyvíjet dispozice osídlení, jak ji známe z dnešní doby: Západní strana náměstí se nazývala často "U pečeně", východní obdržela přídomek "Bramborová". Hospodářská stavení, která stojí podél cesty svažující se za budovou hotelu Šumava (v listině z roku 1530 zmiňovaný větší statek) k východu, byla nazývána "Linecké předměstí". Náměstí přechází ve své dolní části u Panského domu do široké ulice, jejíž protilehlé strany byly označovány jako "Krásná" a "Žabí". Tato vede k malebné čtvrti "Na pískách", která se rozkládá přímo na pravém břehu Vltavy. Vzrostlá lipová alej lemuje dnešní třídu Míru, dřívější "Panskou ulici", část zástavby původní městské honorace. Podobně jako Panská ulice vznikla v novější době i zástavba podél cesty, která se k ní napojuje u Klášterní zahrady a vede dále do "Hamrů", ve kterých se nacházel jeden ze tří vyšebrodských mlýnů. Klášter byl vnímán jako samostatná čtvrť, ve které bylo možno spatřit kromě cenných staveb monastického charakteru i pivovar, pilu, konírny, kuželnu, lékárnu a od sebe oddělené okrasné a užitkové zahrady. Nová městská čtvrť vznikla na protilehlém břehu Vltavy, která byla převážně obývána voraři a dělníky.

Od roku 1850 je možno považovat Vyšší Brod za správní středisko nejjižnějšího cípu Čech, které politickým zřízením patřilo k okresnímu hejtmanství v Kaplici. Na místo starého správního systému nastoupil volený starosta s obecním výborem a obecním zastupitelstvem. Pro sídlo okresního soudu byla vybrána reprezentativní budova původní letní prelatury.

Co se etnického složení týče, zdá se, že obyvatelé obce byli až do počátku 20. století Němci. Teprve v prvních letech nového století se zde usadilo několik málo českých rodin. Podle sčítání lidu v roce 1910 žilo ve Vyšším Brodě ve 175 domech 1.694 osob, z toho 1.682 německy mluvících, 11 česky mluvících a jedna "státu cizí osoba". 1.687 se hlásilo ke katolické víře, 7 k judaismu. V této době se mohl Vyšší Brod chlubit statutem města, který obdržel rozhodnutím císaře Františka Josefa I. v roce 1870. Malé město žilo též činností spolků a sdružení, jako byly např. dobrovolný hasičský sbor, městská spořitelna nebo sportovní spolky. Park s kašnou, radniční budovou, sochou sv. Jana Nepomuckého a památníkem I. světové války podtrhovaly noblesním způsobem statut města.

Klášter v moderní době neztratil však svůj ekonomický význam a společně s velkofabrikantem loučovických papírenských závodů Ernstem Porakem byl nejvýznačnějším zaměstnavatelem v širokém okolí. Ekonomickou stabilitu dokazuje i plán opata Bruno Pammera, který rozhodujícím způsobem financoval výstavbu lokální železniční dráhy, která dodnes vede z Rybníka na Lipno. Zajímavá je skutečnost, že ani klášter ani město nepřistoupily na zřízení společné vlakové stanice, ale že byly zřízeny dvě zastávky nové železniční dráhy: "Vyšší Brod - město" a "Vyšší Brod - klášter".

Po vzniku samostatného Československa byli do správy státních úřadů ve městě přiděleni úředníci české národnosti. Pro děti těchto státních zaměstnanců byla v Panské ulici postavena menšinová škola s českým vyučovacím jazykem. Do přičlenění německy mluvících oblastí v Československu k fašistické Třetí říši žilo ve Vyšším Brodě více etnických skupin, které měly své specifické spolky a činnosti. Němci, Češi a Židé zde však nacházeli i mnoho společných zájmů a aktivit. Toto soužití přerušily události na podzim 1938, kdy byl Vyšší Brod přičleněn k nacistickému Německu a stal se součástí župy "Oberdonau" a zůstal v jejím obvodu až do května 1945. Češi a antinacionálně smýšlející Němci se museli před fašistickými silami zachránit útěkem.

Původní německé obyvatelstvo, které ve Vyšším Brodě takřka sedm století svým počtem většinově převládalo, bylo až na výjimky na základě Benešových dekretů po druhé světové válce ze svých domovů pod přísnými podmínkami vysídleno a odsunuto do Německa a Rakouska. I řeholníci německé národnosti museli opustit své opatství.

Domy byly přiděleny novým obyvatelům, kteří přicházeli na Vyšebrodsko ve 40. letech 20. století často z velmi vzdálených oblastí a tedy do životního světa, který byl pro ně svým charakterem zcela nový. Situace byla ještě zkomplikována razantními majetko-právními změnami, které v Československé republice nastaly po politickém vítězství komunistické strany a nastolení jejího totalitního režimu. Po nucené odmlce ve válečném období byl řeholní život kláštera po své obnově opětně zastaven. Dekret ministra vnitra z roku 1950 odebral řádu klášterní komplex tentokráte na dobu plných čtyřiceti let. Postupně byla část klášterních budov přidělena jednotkám pohraniční stráže, část místním hospodářským organizacím. Mezi obyvateli se našli i tací, kteří navrhovali využití klášterního kostela jako prostoru ke garážování kombajnových strojů. Nejcennější staré jádro klášterních budov se stalo muzeem. Díky faktickému zničení některých okolních usedlostí a obcí se ocitl Vyšší Brod s novým obyvatelstvem v zásadně odlišných regionálních vazbách, než jak tomu bylo doposud.

Pozorný návštěvník Vyššího Brodu na příkladech několika takřka posledních případů oprýskané omítky může dnes zpozorovat, jak se od roku 1989, který tzv. sametovou revolucí přinesl zemi demokracii, změnily bezbarvé fasády měšťanských domů v příjemně vyhlížející štíty, pod kterými vcházejí děti do školy, obyvatelé do svých domovů, pod kterými jsou často k nalezení příjemné obchody, cukrárny a restaurace, které zvou Vyšebrodské i turisty, aby vzali za kliku a vešli dále.

Poloha

přidat fotografie