Uhelná (obec) [1764]

Český název Uhelná nese obec teprve od roku 1948 a má připomínat dnes již opět neexistující těžbu hnědého uhlí či lignitu v katastru. Původní název zněl Serksdorf, což byl jen počeštěný tvar německého Sorgsdorfu, a ten byl zase odvozen asi od nějakého osobního jména Šorik, Šora a podobně, k němuž bylo přidáno obvyklé Dorf. Sídlištní a správní struktura Uhelné byla mimořádně složitá, protože zahrnuje několik katastrálních obcí a osad. V roce 1950 byly k Uhelné připojeny i s osadami sousední Nové Vilémovice.

Katastry správní obce Uhelné, které měly bez Nových Vilémovic celkovou rozlohu 854 hektary, se nacházejí téměř uprostřed javornického výběžku v nejzápadnější části Slezska a v sousedství Javorníka. Větší severní část se rozkládá v mírně zvlněné rovině Vidnavské nížiny, menší jižní část v podhůří Rychlebských hor (až 500 m n. m.). Obec se skládala ze dvou katastrálních obcí. První z nich na jihu s rozlohou 515 hektarů patří jednak vlastní Uhelné, jejíž zástavba (střední nadmořská výška 308 m) podél Stříbrného potoka má téměř severojižní směr a uprostřed ji protíná silnice ze Žulové a Vlčic do Javorníka, jednak bývalé osadě Zastávka (německy Stillstand) v nejjižnějším cípu nad horním údolím Stříbrného potoka. Druhý katastr vyplňuje severní část celého areálu, má rozlohu 339 hektarů a je v něm několik menších sídlišť. Je to Dolní Fořt (německy Nieder Forst), který navazuje na severní část Uhelné (střední nadmořská výška 276 m), rozdělený dříve na části D. Fořt - Mlatci Zahradníci (Dreschgartner) a D. Fořt Domkáři (Priebnerleute). Dále je to Horní Fořt (střední nadmořská výška 276 m), který leží při silnici z Uhelné do Javorníku. Německé slovo Forst znamenalo "hájený les".

Počet obyvatel v celé obci se od druhé poloviny 19. století příliš neměnil, spíše klesal, ale byly značné rozdíly mezi jednotlivými částmi. V roce 1900 zde bylo celkem 1020 obyvatel a 207 domů, z toho měl Serksdorf 614 obyvatel a 119 domů, Zastávka 37 obyvatel a 11 domů, Dolní Fořt - Domkáři 170 obyvatel a 33 domů a Mlatci 15 domů s 56 obyvateli, Horní Fořt pak 141 obyvatel a 29 domů. Všechny části bývalého Serksdorfu byly až do roku 1945 německé (v roce 1930 zde byli jenom čtyři Češi). Po příchodu nových osídlenců bylo v roce 1950 evidováno v celé obci již jenom 188 domů a 676 obyvatel a tyto počty dále klesaly. Dělení na dvě části u Dolního Fořtu ztratilo praktický význam a osada Zastávka nakonec zcela zanikla. Při posledním sčítáni v roce 1991 bylo v Uhelné 127 domů a 507 obyvatel, z toho v Dolním Fořtu 17 domů a 43 obyvatel a v Horním Fořtu 27 domů a 71 obyvatel. Celý sídlištní a katastrální areál, tj. včetně Nových Vilémovic s osadami, měl 2251 hektarů a 133 domů s 528 obyvateli.

Serksdorf vznikl asi ve druhé polovině 13. století (podle jednoho názoru před rokem 1290). Patřil k Javorníku, resp. k Jánskému Vrchu, ale zprávy v tomto směru jsou značně skoupé. Bylo zde fojtství s dvorem. Dolní Fořt vznikl u dvorce, který snad tvořil součást Serksdorfu již při vysazení této vsi, ale první zpráva pochází až z roku 1372. Část pozemků tohoto dvorce byla roku 1557 rozdělena mezi osadníky, domkáře, kteří byli označovaní podle majitele jako Priebnerovi lidé (Priebnerleute). Jinak tomu bylo s Horním Fořtem, který vznikl hodně později po vyklučení části lesa kolem Javorníku. Tento les roku 1 SO? koupil vratislavský biskup a získaný majetek využil mj. k založení osady v Horním Fořtu, kolem které vznikalo postupně další osídlení; roku 1569 část nových pozemků získali také mlatci-zahradníci a ti založili další osadu u Dolního Fořtu. Zámecký hejtman z Jánského Vrchu Timling vystavěl roku 1669 v Horním Fořtu dvůr a dalším rozšířením v následujících letech dosáhl povýšení statku na rytířské fojtství. Osada Zastávka vznikla na území, o něž se dohadovali páni z Vlčic s biskupstvím, a proto se do vyřešení sporu nesmělo toto místo využívat (proto název Stillstand). Jakmile pozemky získali biskupové k Jánskému Vrchu, obsadili je roku 1735 osadníky, kteří se však věnovali spíše námezdní práci a předení. U Serksdorfu bylo roku 1722 uvedeno v daňovém seznamu jenom 12 sedláků a rytířský statek zdejšího fojtství s osmi zahradníky. Nadace umožnila v roce 1801 ustavit ve vsi samostatnou faru a postavit kostel sv. Kateřiny, následovalo pak i zřízení školy. V první polovině 19. století se několik zdejších lidi zabývalo hrnčířstvím. Serksdorfské panství provozovalo palírnu a potašovnu. Roku 1836 bylo v Serksdorfu 98 domů a 682 obyvatel. V Dolním Fořtu bylo v té době v části Domkáři 36 domů a 133 obyvatel a v části Mlatci-Zahradníci 15 domů a 121 osob. V Horním Fořtu to bylo 15 domů a 174 obyvatel, v Zastávce pak 12 domů a 71 obyvatel.

Po roce 1848 připadly všechny lokality k soudnímu okresu Javorník a k hejtmanství ve Frývaldově. Většina obyvatel se i nadále věnovala zemědělství, ale postupně zde vznikaly i některé průmyslové závody. U serksdorfského fojtství to byla především těžba hrnčířské a cihlářské hlíny i s cihelnou, v dole Bedřich (od roku 1859) těžba lignitu. V Horním Fořtu byla postavena roku 1855 huť na zpracování arzénové rudy z dolu u Javorníku, ale ta měla jen krátké trvání, stejně jako na ni navazující stoupa na kostní moučku a nakonec výroba umělých hnojiv. Po roce 1913 byl vybudován v Horním Fořtu komplex pily a lihovaru se sušárnou brambor. Za první republiky sdílel Serksdorf se všemi osadami stejné osudy jako ostatní téměř bez výjimky německé obce na Javornicku, a to včetně politické orientace napřed zejména na křesťanskosociální, nakonec pak na Henleinovu Sudetoněmeckou stranu. První pozemkové reformě zdejší fojtské statky nepodléhaly. V Serksdorfu to byl statek s půdou v rozloze kolem 140 hektarů a v Horním Fořtu něco přes 100 hektarů; statek v Dolním Fořtu ztratil svůj dřívější význam a představoval jenom větší selský grunt. Po druhé světové válce a po odsunu německého obyvatelstva se vedle zemědělství podařilo udržet aspoň určitou dobu i průmyslové závody. Povrchový lignitový důl Pelnář skončil těžbu v roce 1957, byl zatopen a přeměněn na dnešní rybník. Cihelna zanikla. Lihovar se soustředil po roce 1961 na sušení brambor. Zůstala pila. Bývalé fojtské statky převzal již v roce 1949 Státní statek v Javorníku, který se nakonec stal jediným zemědělským závodem v celé obci. Škola byla po roce 1976 zrušena. V roce 1990 byla v obci pošta, obchod a dva hostince.

Je zde bývalý farní kostel sv. Kateřiny. Památkově chráněna je socha sv. Jana Nepomuckého (po roce 1800). Kaple sv. Floriána v Uhelné na návsi pochází z druhé poloviny 18. století.

Poloha

přidat fotografie