Tovačov (město) [1590]

Městečko Tovačov leží na střední Moravě, právě v té úrodné části zvané Haná. No a když se řekne Haná, tak Vás jistě napadnou taková města jako Olomouc, Kroměříž, Přerov nebo Prostějov. proslavil rod Cimburků a Pernštejnů. Chloubou města je renesanční zámek s charakteristickou štíhlou věží zvanou “Spanilá” a portálem z roku 1492, nejstarší renesanční památkou severně od Apl. Výstup na zámeckou věž (96 metrů vysokou) s výhledem do širokého okolí je nezapomenutelným zážitkem. Mimo krásný interiér zámku se schody ve stylu vídeňské opery jsou zde stálé expozice prusko-rakouské bitvy u Tovačova z roku 1866 a Ctibora Tovačovského z Cimburka, obřadní síň a galerie obrazů akademického malíře Vlastimila Kozáka.

Historie města Pravěké nálezy zjištěné při těžbě štěrku nebo náhodně vykopané v okolí naznačují existenci dávného lidského osídlení. Připomenout lze nálezy z rozsáhlého pohřebiště lidu popelnicových polí v bývalém Podvalí či Panské zahradě. Podle pověsti, jejíž příběh vypráví nástěnná malba ve sněmovním sále tovačovského zámku, našel olomoucký údělný kníže Vratislav v lesích kolem Tovačova takové zalíbení, že si zde nechal roku 1059 vystavět lovecké sídlo. Skutečnost ale bývá mnohdy prozajičtější. První historicky ověřená písemná zpráva o Tovačově pochází až z roku 1297 a týká se obdarování kostela sv. Jiří v Tovačově králem Václavem II. Město samotné se vyvinulo na zeměpanské půdě již v polovině 13. století. V držení panství se pak ve středověku vystřídala postupně řada majitelů, z nichž k nejvýznamnějším patřili Cimburkové (1327 - 1502). Zde se můžete podívat na část jejich rodokmenu. S jejich jménem je spjato povýšení Tovačova na město někdy krátce před rokem 1352. Roku 1473 městu udělili právo na dva výroční trhy, které bylo roku 1492 rozšířeno o další dva trhy. Městu se za jejich vlády dostalo i nového městského znaku, který se v upravené podobě zachoval dodnes. Jan Tovačovský z Cimburka byl klíčovou postavou husitského hnutí na Moravě. Původně stoupenec krále Zikmunda prodělal ideovou a náboženskou konverzi v zajetí, do nějž se dostal r. 1420 za bitvy pod Vyšehradem. Od té doby stál neochvějně na straně kalicha, jehož nepřátele potíral v bitvě u Ústí (1426), u Tachova (1427), i v řadě drobných půtek na střední Moravě, kdy Tovačov musel ve 30. letech 15. století nejednou odolávat náporu vojsk Zikmundova zetě Albrechta Rakouského. Tehdy se ukazovala výhodnost místa jen obtížně dobytného v terénu plném bažin a vodních toků, navíc s postupně vylepšovaným fortifikačním systémem hradu. Při přestavbě hradu uplatnil jako u první stavby na sever od Alp prvky nového uměleckého směru, renesance, směřující z Itálie do celé Evropy. V roce 1492 byla dokončena stavba mohutné věže, jež pro svou krásu byla nazvána "Spanilou" (Formosa). Latinský nápis na portálu připomíná jméno stavitele a letopočet výstavby. Mocenský vzestup Cimburků nezůstal bez vlivu ani na poddanské městečko, o jehož prosperitu trvale dbali. Snad už Jan Tovačovský v něm usídlil Židy, vyhnané r. 1454 z Olomouce. Památkou na ně je dodnes udržovaný židovský hřbitov. Roku 1470 postihl město zhoubný požár, jemuž podlehla téměř celá městská zástavba. K jeho obnově založil Ctibor Tovačovský Nové město s pravidelně vyměřeným náměstím a výškově jednotnou zástavbou. Novoměstským udělil stejná práva, jaká dosud užívali měšťané staroměští. Rozdělení na Starý a Nový Tovačov trvalo až do roku 1850. Ctibor Tovačovský (1437 - 1494) pozvedl nebývale prestiž tovačovského rodu. Vždy stál na straně Jiřího z Poděbrad a ten mu věnoval za věrné služby rodové sídlo Tovačov do dědičného užívání. Byl skutečně všestranná osobnost: výborný hospodář, diplomat i válečník, právník i náboženský spisovatel, stavitel i politik. Během sporů mezi českým králem Vladislavem Jagelonským a uherským králem Matyášem Korvínem dokázal diplomaticky manévrovat tak, že jej oba panovníci uznali ve funkci zemského hejtmana na Moravě a prakticky mu zemi ponechali správně i politicky plně v rukou. Jako jeden z mála ji spravoval k jejímu prospěchu neboť byl člověkem vysokých moráních kvalit a stoupencem práva. Největší hospodářský rozkvět město zaznamenalo v 16. století, za Pernštejnů (1503 - 1597). Tovačovské panství bohatlo z výnosů rybníků, jejichž zákládání Vilém z Pernštejna horlivě podporoval. Rybniční síť jím vybudovaná navázala na starší rybníky, založené již za Cimburků. V období třicetileté války, která těžce dolehla na Tovačov, držela tovačovské panství hrabata ze Salmu a Neuburku (1600 - 1715), za jejichž vlády bylo zavedeno německé úřadování. Roku 1619 napadlo město stavovské vojsko a město bylo vydrancováno. Za Petřvaldů (1715 - 1736) byly opraveny hradby a brány, ale správu města přenechávala vrchnost svým úředníkům, protože na Tovačově nesídlila. Obrat k lepšímu nastal, až když se k držení tovačovského panstí uvázala hrabata z Kuenburku (1763 - 1887). Dostavbou nového křídla byla roku 1766 dokončena oprava zámku. Byly zbourány hradby, brány i valy a na jejich místě byly založeny zahrady. Hrabě Arnošt Josef založil dvě nové osady Annín(1799) a Arnoštov (1801). Roku 1887 koupil tovačovské panství David rytíř Gutmann. Jeho zásluhou došlo v letech 1887 - 1902 k novorenesanční úpravě zámku, z nějž vyrostlo skutečné reprezentační sídlo. Hospodářskému rozkvětu města napomohlo založení cukrovaru v Anníně roku 1890 a vybudování železniční dráhy. Díky své strategicky výhodné poloze se stal Tovačov v minulosti svědkem válečného utrpení. 15. července 1866 se v jeho okolí odehrála poslední bitva prusko-rakouské války, známá jako bitva před Tovačovem. Řada pomníčků v okolí je dnes němým svědkem někdejších dramatických událostí. A poslední bitvou se do historie Tovačova zapsala i druhá světová válka. Jen několik hodin před podepsáním kapitulace německých armád skončila tanková bitva, probíhající od 1. do 8. května 1945 v prostoru obcí Ivaň - Klopotovice - Čelčice. Památníček této bitvy stojí v parku v Široké ulici.

Poloha

přidat fotografie