Jičín (město) [1536]

OD VZNIKU ČESKÉHO STÁTU PO BITVU NA BÍLÉ HOŘE

Ocitáme se v době zakládání hradů, klášterů, kostelů a nových vsí. V klášterech se sepisují legendy o životě svatých, zaznamenávají se soupisy majetků. Z družiny soustředěné kolem panovníka vzniká šlechta. Kopcovitá krajina kolem Jičína na rozhraní rovinatého vnitrozemí a pomezních hor tvořících zemskou hranici byla příhodná pro postavení několika hradů.

Brada - byl strážním a obranným hradem zemské stezky, kolem roku 1500 byl již opuštěnou zříceninou.

Veliš - významný hrad, byly v něm uchovávány Desky zemské, to jest soupis majetku šlechty, a kompaktáta - vzácné listiny právně stvrzující odlišné náboženské i politické poměry v českém království. Po skončení třicetileté války byl z rozkazu císaře zbořen, aby se napříště nemohl stát pevností nepřátel.

Kumburk - rovněž pevný a velký hrad, byl záměrně pobořen ve stejné době a ze stejného důvodu jako Veliš.
Bradlec- založený na kopci blízko hradu Kumburku. Zpustl již po husitských válkách.
Po těchto hradech zůstaly jen zříceniny nebo jen jména kopců. Těžko si dnes představit středověkou krajinu kolem Jičína se čtyřmi hrady na okolních kopcích. Město Jičín je založeno podle plánu. Jeho pravidelné obdélníkové náměstí bylo se značným rozmyslem vyměřeno jistě s provázkem v ruce. Ale kdo kdy Jičín založil, se neví. Jičín nemá zakládací listinu! První zmínka o Jičínu je v listině královny Guty, manželky českého krále Václava II., z roku 1293. Středověk je dobou rozvíjení řemesel, obchodu, uměleckých děl gotického slohu. Vlastníkem jičínského panství byl král. Teprve roku 1337 jej český král Jan Lucemburský prodává šlechtickému rodu Vartenberků. Vartenberkové dbali o rozvoj území, plošně zakládali nové vsi. V tehdejší době, ve čtrnáctém století, začalo být osídlováno i hornaté Podkrkonoší. S Jičínskem je spojen Čeněk z Vartenberka (kol. 1385 - 1425), nejvyšší purkrabí království českého, patřil k nejvýznamnějším postavám své doby. V době husitských válek se stal vlivným představitelem umírněné kališnické šlechty, avšak vstoupil i do služeb císaře Zikmunda. Tak se stal nepřítelem radikálních husitů a Jana Žižky z Trocnova. Žižka přitáhl na jaře roku 1423 k Hořicům a Vartenberkovo vojsko porazil v bitvě u Hořic roku 1423. Trčkové z Lípy - vládli v Jičíně v době renesance (1487-1607), ve městě byly stavěny nové hradby a známá věžová, dnes řečená Valdická brána. Smiřičtí - byl jeden z nejbohatších šlechtických rodů v Čechách. S koncem jeho panování v Jičíně (od r.1607-do r.1621) je spojeno několik zajímavých příběhů. (Znáte příběh o lásce šlechtické dívky k neurozenému mládenci? O jejím potrestání, uvěznění v hradní věži, o tom, jak byla odtamtud osvobozena a jak zemřela při výbuchu jičínského zámku? Je to příběh o smutném osudu Elišky Kateřiny Smiřické a známá píseň Znám já jeden krásný zámek nedaleko Jičína prý vypráví o její lásce. Eliščin bratr Jan Albrecht byl jedním z hlavních představitelů povstání protestantské šlechty proti císaři, (dokonce bylo uvažováno o tom, že on by se mohl stát českým králem!) zemřel však ve věku dvaceti čtyř let již roku 1618. Rod Smiřických vymřel po meči, jím vystavěný renesanční zámek v Jičíně byl poničen výbuchem v tom samém roce, kdy došlo k bitvě na Bílé hoře. A tato bitva od základu změnila poměry v Českém království, tudíž i poměry do té doby protestantského Jičínska.

ALBRECHT VÁCLAV EUSEBIUS Z VALDŠTEJNA

Dominantou náměstí je rozlehlý palác se 123 místnostmi, který nechal právě tento muž postavit. Kdo to byl? Jaká byla jeho cesta na vrchol moci a jaký byl její konec? Valdštejnova kariéra dodnes udivuje rychlostí a strmostí svého stoupání - začněme dole a stoupejme s ním:
- to ovšem znamená zradit císaře...
- čeští protestanti ve vyhnanství mu nabízejí dokonce korunu - tedy příležitost stát se českým králem!
- císař ho pověřuje jednat s nepřátelskou stranou o míru
- je na vrcholu moci, ale vleklé choroby ho začínají sužovat
- po následných vojenských neúspěších jej ale císař žádá, aby se velení armády opět ujal
- jeho vzrůstající moc vzbuzuje obavy, proto je zbaven postavení generalissima - nejvyššího velitele armády.
- buduje své panství jako malý stát ve státě, v Jičíně a Zaháni razí mince
- za strádání celé střední Evropy dbá o rozkvět svého panství, do Jičína povolal jezuity, založil zde gymnázium, plánuje vznik vysoké školy, biskupství, založil zde palác, katedrálu, klášter ve Valdicích
- je císařovým generalissimem, admirálem loďstva baltského a atlantského
- je úspěšným vojevůdcem, rozhodující bitvy znamenají vítězství
- pozorně sleduje výpočty astrologů, jeho horoskop vypracovaný samotným astronomem Keplerem mu předpovídá velkou moc a slávu
- stává se vévodou frýdlantským, za své sídelní město volí Jičín
- využívá svůj neobyčejný organizační talent, jeho bohatství a moc roste
- investuje do vzniku armády, financuje ji a pak nabízí císaři
- stává se knížetem frýdlantským, získává majetek Smiřických a s ním i město Jičín
- obohacuje se zabranými majetky / konfiskáty poražených
- českými stavy prohraná bitva na Bílé hoře je z pohledu Valdštejna vítězstvím
- původem chudý protestantský šlechtic přechází ke katolictví. Na začátku třicetileté války, za českého povstání stavů proti císaři, přebíhá na stranu císaře.
Italští architekti ve službách Albrechta z Valdštejna vytvořili v Jičínské kotlině řadu pozoruhodných raně barokních staveb a ty navíc umístili tak, aby jejich středem procházela krajinná přímka. Valdštejnův konec byl dramatický jako celý jeho život - na rozkaz císaře zavražděn roku 1634 v Chebu.

OD ROKU 1634 DO ROKU 1848

Po Valdštejnově smrti bylo Jičínsko drancováno švédskými, ale i císařskými vojsky. Válka představovala třicetileté utrpení a po jejím skončení zůstala zničená země s pouhým půl milionem zuboženého obyvatelstva. Jen na Jičínsku bylo na desítky vypálených vsí a v některých se už život neobnovil a zanikly docela. Spolu s koncem války se rozplynuly i poslední naděje protestantských emigrantů na návrat do vlasti. Čechy byly násilně pokatoličtěny. S Jičínskem tohoto období je spjata známá osobnost Bohuslav Balbín. Rekatolizační úsilí vyvíjeli jičínští jezuité. Jejich školství představovalo pokrokové metody vyučování a v jičínské koleji působila vedle Balbína řada výjimečných osobností. 17. a 18. století je dobou utužování nevolnictví. Jičínské panství získala cizí šlechta např. Tiefenbachové, později Trauttsmanndorfové. Na konci 17. století a během 18. století - v období barokního slohu - vzniká v okolí mnoho zámeckých sídel ( zámky Humprecht, Milíčeves, Jičíněves, Vokšice aj.), členitá krajina získává novou tvářnost. Na vrcholech kopců jsou stavěny barokní kostely a kaple. Za vlády Marie Terezie a Josefa II.dochází k poněmčování obyvatelstva. Na druhé straně však jejich vláda přinesla řadu reforem: školskou reformu, zrušení nevolnictví a toleranční patent, zaručující svobodu náboženského vyznání. Typickým platidlem této doby byl i drobný peníz - grešle. Úsloví “stát za zlámanou grešli” se používá dodnes. Mimořádný byl význam zemědělské výroby v tehdejší době, zajímavé tkalcovské nástroje připomínají rozvoj domácího tkalcovství a textilní výroby, která v životě Jičínska zaujímala důležité místo. V době napoleonských válek (roku 1813) pobýval na jičínském zámku rakouský císař František I. Místnost, ve které vedl politická jednání, naleznete v jiné části našeho muzea. Revoluční rok 1848 je významným okamžikem stále sílícího hnutí za změnu politických poměrů. Byla zrušena robota a poddanství. Završuje se jím Národní obrození.

< zpět | strana 2 | dále >

Poloha

přidat fotografie