Kostel Sv. Víta - Srbice (kostel) [13849]

 Na severovýchodní straně na pahorku Hůrky stojí prastarý kostel sv. Víta, při němž podle tradice již ve XII. stol. bylí mniši Benediktini. Leč ve starých zápisech není nikde o klášteře ani o Benediktinech vůbec zmínky. Památky o jeho starobylosti jsou: nápis na klenbě v presbyteři nad oknem na jižní straně, provedený gotikou, neznalou rukou při obnovení nejapně a neúplně obnovený. Tento starý gotický nápis čtou někteří 1599 stavěn, anebo to značí rok 1599 ve kterém byl kostel obnoven. Jiní považují druhou číslici za 1 a čtou pak 1199. Staré listiny zmiňují se rovněž o nápisu a praví, že zněl: Anno 1199 28. oktobris fuit restaurata. Což je nejpravděpodobnější.

Kostel sv. Víta je jednoduchá svatyně skromných rozměrů, zbudovaná na sklonku XII. století. ve slohu románském, ale s prvními stopami blížícího se již slohu gotického. Je to jediný kostel románský v okrese domažlickém, a tedy též nejstarší. Bohatší a dokonalejší výzdoba architektonická malé svatyně, liší se nápadně od chudoby kostelů v okolí a vede k oprávněnému úsudku, že ozdobné kusy stavební dodány byly z vlastní kamenické dílny kláštera doksanského. Na straně k obci východní okno je hrotité, tedy asi původní, kdežto okno západ-je zajisté pozdější, segmentem přepnuta. Portál na jižní straně je románský, na štítě chorux, tedy na straně východní, jediné hrotité okno a menší okno gotické je zazděno. Vchod je užší, s lodí stejně vysoký. Druhé patro věže bylo přistavěno na místě dřevěné dudkové zvoníce. Okna na věži jsou bezslohová. Pouze úzké okénko hrotité nad vchodem prolomeným do východní zdi, je původní z doby založení. Kruchta nová na dvou sloupech. Triumfální oblouk tupě hrotitý. Chor do kříže sklenutý s mohutnými žebry. Na levé straně ve zdi je čtverhranné orámování sanktuarie, zavřené mřížkovými dvířky s 4 listou růží. Portálek na téže straně je uzavřen trojitým obloukem (prostřední je hrotitý). Odkrytá fresková malba (poslední soud) pozdějším přemalováním ztratila úplně původní starobylý ráz malby. Kobka ve věži je oratoří. Dveře v kobce mají kamenné románské pažení, profilem shodné s vnitřním ostěním hlavního portálu. Na místě portálu však záhy po dostavění kostela, ne-li již současně, zapuštěno bylo hrotité okénko. Kobka má hladké křížové klenutí bez žeber, s lícními oblouky tupě lomenými.

Hlavní oltář je renesanční práce řezbářská ze XVII. stol. Na oltáři nový obraz sv. Víta, po stranách jsou dřevěné sochy s. Prokopa a sv. Václava, v hořejším nástavci pak menší sochy sv. Barbory. Dřevěná socha Madony na srpku zlacená, s nahým Ježíškem, u nohou klečí malé postavy andělů, je ze XVI. století. Socha do roku 1851 stávala na hlavním oltáři. Na zdi jsou na konsolích dvě sochy sv. Víta a sv. Václava, jsou rovněž ze XVI. století. Všechny tři sochy péčí p. Děkana Duchka byly v roce 1933 moderními způsoby preparovány a nově omalovány. Tři tabulové obrazy ze XVI. stol. jsou dílem všedního malíře. Bývaly čtyři, které kdysi tvořily dveře k tabernákulu. Tyto obrazy roku 1728 byly pohozeny po opravě oltáře. Teprve roku 1812 byly znovu opraveny a v kostele zavěšeny. Představují: P. Marii s archandělem Gabrielem s gotickým nápisem: Zdrávas Maria, milosti plná, pán s tebou. Tento obraz však se ztratil anebo prodán někam do musea. Další je obraz P. Marie s Ježíškem a sv. Annou. Postavy jsou robusní a tváře příliš tvrdé. V roce 1930 - 31 byly nynějším majitelem, vlastně patronem kostela, dány do musea v Domažlicích a za ně dány do kostela věrné jejich kopie. Kazatelna je kamenná, renesanční. Náhrobek s erbem rytířů Žákavců ze Žákavy, který byl kdysi umístěn před hlavním oltářem, je ze XVI. stol. Z téže doby je měděný kalich zlacený (nyní ciborium), který je cennou prací. Barokní mosazná lampa je ze XVII. stol. Mosazná barokní kaditelnice je z XVIII. stol.

Nad kostelem ční kamenná věž, která před r. 1821 byla mnohem vyšší. Na zvonici jsou tří zvony, první váží asi tři centy a nese nápis: 0 Maria Mater Gratla Markus, Lucas, Johanes, Mateus 3L, dále obraz p. Marie s děťátkem. Zvon je dílo plzeňského mistra Jiljího nebo jeho nástupce z r. 1531. Druhý asi jeden a čtvrt centu (starého) s gotickým nápisem minuskulemi jako na prvém „Hoc A opus factum est honare Dei et sancti Viti M. Danihel 1289“. (Daniel byl kovářem v Klatovech) Na zvonu je ještě obraz kříže a nápis proplétá lilie francouzského rodu bourbonského. Zdá se, že tento zvon je ze všech nejstarší, že byl ulit r. 1489. Třetí zvon nejmenší (již porouchaný) s tíží as 1 centu (opět starého) nese nápis: 0 Maria Mater Gratia Mater Miser (icordie) Z. Zvon je opět dílem zvonaře Jiljího nebo jeho nástupce. Oltáře byly kdysi tři. Hlavní a dva postranní v koutcích na začátku lodi chrámové. Nyní jen jeden, patrně v r. 1728 nově zřízený. Na starém oltáři (hlavním) tvořily zmíněné již obrazy dvířka k tabenákulu. Rovněž I sochy sv. Víta a sv. Václava byly na oltáři umístěné. Na nově zřízený oltář r. 1728 postavena byla socha P. Marie (dřevěná) a výše na plátně malovaný obraz sv. Víta, kolem něhož se kupí soudní tribunál. Roku 1851 dalo záduší na místě sochy P. Marie obraz sv. Víta na plátně, omalovaný domažlickým malířem Wieningerem za 3o zlatých a socha P. Marie postavena pak na dnešní místo ve výklenku na levé zdi chrámové. Ostatky sv. Amadea, Coelestina a Klemencie. Náhrobek Žákavů byl v roce 1814, za faráře Josefa Šifnera, postaven ke zdi.

Věž na straně severní a východní měla nahoře kostru ze dřeva, s cihlami mezi dřevy. Tato zeď byla v r. 1821 zbořena a celá věž pak snížena, což je dobře patrno. Majetek Kostela: kostel je jediný na patronáte, který má svůj majetek, a to 19 jiter 1445 čtverečních sáhů polí, 1 jitro 270 sáhu luk, 2 jitra 280 sáhů pastvin. Na Hájku býval prý někdy zádušní les (viz věci duchovní) ve výměře 13 jiter, který hlídali hrobaři. Nynější lom na Hájku je zádušní, ale lesa zádušního již není. Nynější lesík je obce Těšovic. Po roce 1816 se zádušní pozemek pronajímal, peníze půjčovány šlechtě.

Poloha

přidat fotografie