Hrad Holštejn - Holštejn (zřícenina hradu) [1332]

Zřícenina hradu na vápencové skále u stejnojmenné obce v Moravském krasu. Hrad zaujal velké ploché skalní bradlo se sráznými boky s velmi dobrou možností obrany. Poprvé se uvádí r. 1278, za husitských válek na rozdíl od mnoha blízkých hradů nebyl zřejmě výrazněji poškozen. Na konci 15. stol. přesídlil majitel do nové tvrze v Pozořicích a r. 1531 se Holštejn připomíná jako pustý. Patřil mezi bezvěžové hrady s obvodovou zástavbou, připomínající rozlehlý dvorec. Zajímavostí je jeskyně Lidomorna pod hradem, která sloužila jako hladomorna – její vstup byl zazděn a oběti sem byly spouštěny uměle upraveným komínem spojující jeskyni s hradem. O tomto využití jeskynního prostoru svědčí mj. množství lidských kostí, které zde byly nalezeny. Jeskyně také dala hradu jméno (Hohlenstein – dutý kámen, hrad s dutým vnitřním prostorem).

Lokalita se nachází na vápencové skále (s jeskyní) nad krasovým ponorem Bílé vody. Rozlehlé skalní bradlo s plochým vrcholem a svislými či sráznými boky navíc obsahuje jeskyni, která byla seshora přístupná uměle upraveným komínem. Jeskyně dala hradu jméno - Hohlenstein značí dutý kámen, hrad s dutým vnitřním prostorem. Naopak hrad způsobem využití dal jméno jeskyni - Hladomorna. Hrad s největšími rozměry 85 a 52 m byl jednodílný a měl mimořádně vyvinutou obvodovou zástavbu. Přes poměrně slabé uchování zdiva je jinak rozvrh hradu dobře čitelný. Do značné výše je zachován navenek zaoblený střep v jihozápadním nároží. Byl proto pokládán za zbytek věže, ale jde jednoznačně o zesílené nároží a zaoblení se patrně opakovalo ještě dvakrát. Tupoúhlé je nároží velkého, asi čtyřprostorového západního paláce. Byl přibližně 40 m dlouhý a jeho největší šířka okolo 14 m se směrem k severu zmenšuje, ale i tak poskytla dostatek místa pro obytné a reprezentační prostory hradu. Do rozměrné pukliny vedle paláce je vložen suterén, z něhož pravděpodobně vedl komín do jeskyně. Mezi dalším stavením na severu a dlouhým východním křídlem vede průchod na terasu s vyhlídkou do údolí, kde se rozkládalo podhradní městečko. Hospodářsko-provozní stavení na východě bylo nejužší, ale i nejdelší (přes 50 m). K jeho jižnímu konci se připojoval nejlépe dochovaný pravoúhlý výstupek, z něhož vede na úbočí výpadní branka. Zeď výstupku je mírně vypuklá a byla přistavěna k původní hradbě, která byla následně asi odbourána. Důvodem bylo patrně získání plochy pro snadnější vytočení z dvojdílného stavení brány, možná v podobě budovy a předbraní. Od něho vedla zeď ke zmíněnému oblému nároží. Hradní útes od skalnaté plošiny západně od něho odděluje přírodní rokle a od skalního suku na jihu uměle přitesaná, 20 m široká rozsedlina. Tím vznikl příkop, přes který vedl most, jehož zděná opěra je na okraji skály dosud patrná. Další most musel spojovat suk s nástupní skalnatou rampou. Publikované představy o rozsáhlém opevnění západní plošiny a předpolí hradu nejsou bohužel nijak doloženy. Na okraji plošiny nad údolím byly výkopem zjištěn jen nevelký zděný objekt, snad pec na pálení vápna. Hrad představuje bezvěžovou raně gotickou dispozici s obvodovou zástavbou, která byla v průběhu existence doplňována a nejvíc se podobá rozlehlému dvorci. Chráněná plocha lokality je 4755 m2. Hrad v r. 1278 již stál nebo byl alespoň obyvatelný. Psal se po něm Hartman z rodu erbu beraních rohů, který vyšel ze západního okolí Brna (Ceblovice, Rosice). Hartman kolonizoval rozlehlé území v srdci Drahanské vrchoviny, k jehož správě postavil hrad Holštejn. Širší Holštejnsko snad získal výsluhou jejich otec Crh, který působil jako kastelán na Děvičkách a o rozšíření se postaral Hartman v období po smrti Přemysla Ot. II. Přestože vytvořil velké dominium, po jeho smrti se rozpadlo, neboť jeho jediný známý syn Crh asi brzy zemřel, navíc v církevním celibátu. Bezprostřední okolí Holštejna krátce před r. 1421 od pánů z Lipé obdržel Vok, jenž pocházel z rodu Hrutovců usídleného severně od Olomouce. Větev, která tam zůstala, se později psala po Sovinci. Zápis se do čerstvě otevřených zemských desek dostal až r. 1349. Jméno Vok bylo v rodu tak oblíbeno, že ho nosili čtyři další držitelé. Za husitských válek, na rozdíl od mnoha okolních hradů, Holštejn útokům asi odolal, ale ve zpustošeném okolí zanikla řada vesnic. Vok V. r. 1437 prodal Holštejn se zbytkem zboží Hynkovi z Valdštejna a Židlochovic, když však ten r. 1455 zapsal hrad Půtovi ze Sovince, Vok na hradě dožil v roli purkrabího. Po Půtovi (+1474) dědili jeho synové, kteří r. 1483 prodali hrad Dobešovi Černohorskému z Boskovic, ale ten ho do desíti let prodal Hynkovi z Popůvek. Nový majitel sídlil na nové tvrzi v Pozořicích a o odlehlý hrad neměl zájem. V r. 1531 se tedy uvádí jako pustý a stejný osud stihl i nevýhodně položené městečko.

Poloha

přidat fotografie