Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Holešov (kostel) [12101]

V minulosti obvykle stával uprostřed našich měst a větších obcí kostel. Tak i v Holešově měli tehdy gotický kostelík se hřbitovem obehnaným zdí. Fara u něj se připomíná listinou z r. 1322 ve spojení se jménem faráře Fridlina.

Po husitských válkách dochází k závažným změnám i v Holešově, šíří se zde Husovo učení, a tak faru obsazují nejdříve kališničtí kněží (asi až do r.1480, kdy byl kostel znovu vysvěcen) a v 16. stol. protestantští kněží luterského směru. Kromě toho ale byla ve městě i silná obec bratrská, mající vlastni sbor, takže katolictví později téměř vymizelo. Zajímavostí je, že i za protestantské vrchnosti se těšili obyvatelé Holešova včetně židů a nepatrné katolické menšiny úplné náboženské svobodě. Vzájemnou snášenlivost dokazují i dochované testamenty holešovských měšťanů, kteří mnohdy odkazovali "jeden zlatý na farní kostel a jeden zlatý na sbor".

Poslední luterský kněz Jan Vítův byl r. 1615 vrchností vykázán, kostel vrácen katolickému obřadu a znovu konsekrován. Ladislav Lobkovic sem povolal jezuitské misionáře, ale jejich úsilí mělo jen nepatrné výsledky, na katolickou víru se obrátilo 230 osob, mezi nimi i Lobkovicova mladá nevěsta Anna Marie ze Salmů. V letech 1616 - 1620 spravoval kostel katolický kněz Jan Sarkander - kromě krátkého údobí v roce 1619, kdy sem byl povolán protestantský kazatel ze Žeranovic. Pak v průběhu třicetileté války už nastala důsledná rekatolizace.

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově stojí na náměstí dr. Edvarda Beneše na místě malého kostelíka asi ze začátku 14. století. Co zůstalo ze staré stavby, nevíme. Podle Pavla Kvasničky byl hlavní oltář původního kostela zkoumán po znovuvysvěcení biskupem Janem Civallem v roce 1615 a byla tam nalezena latinsky psaná listina, v níž se praví: Léta Páně 1480 šestou neděli po Bartoloměji byl obnoven tento kostel se hřbitovem a vysvěcen tento oltář k poctě Všemohoucího Boha pod názvem Zvěstování blahoslavené Panny Marie a jejího Nanebevzetí od ctihodného Otce v Kristu a pana Viléma, z milosti apoštolské stolice biskupa niko-polského, arcijáhna brněnského a světícího biskupa olomouckého, a byly zde uloženy pozůstatky z roucha svaté Panny Marie, její matky svaté Anny a jiných svatých.

Dnešní podoba chrámu je projektem italského architekta Filiberta Lucheseho po roce 1650. Stavba byla patrně zahájena ještě koncem 17. století a pokračovala v následujícím století, především za hr. Jana Zikmunda Rottala. Většinou se uvádí, že právě za něho roku 1708 už byla stavba dokončena, jinde se udává, že se tak stalo až později. Kdo stavbu vedl, není známo. Jde o trojlodní barokní stavbu s jednou věží ve frontě, hlavní loď je vyšší než obě boční. Vnitřní výzdobu převážně provedl sochař a štukatér Jan Jiří Schauberger, jeden z nejlepších moravských sochařů své doby. Dílo je prosté, jednoduché, i když s jedinečným vystižením vnitřních pochodů bolesti a radosti představovaných postav. Kromě hlavního oltáře je tu 10 dalších v bočních lodích. Scéna nad hlavním oltářem představuje nanebevzetí P. Marie proti zvyklosti ne v malbě, ale v Schaubergrově štuku. Je rozdělena do tří částí. Mohutný dolní komplex je sestaven z oblaků a andělů, kteří odnášejí Pannu Marii, a tu v druhé části očekává Kristus. Nad touto scénou v okně do zlata svítícím je Duch svatý, nad tím vším žehnající Bůh Otec. Celé barokní seskupení je ukončeno mariánským monogramem. Pohled na oltářní scénu zanechává hluboký dojem a je ještě umocněn sochami světců, umístěnými mezi římskými sloupy. Jejich autorem je Ondřej Zonner, (též Zahner, Zohner) z Olomouce a sochy v nadživotní velikosti představují sv. Františka z Pauly, sv. Antonína Paduánského, sv. Cecílii a sv. Kateřinu.

U vchodu do sakristie zaujme příchozího kazatelna a proti ní křtitelnice, vzácná Schaubergrova práce, rozvedená od země po pilíři a znázorňující křestní úkon. Od země zvedají andílci mohutnou nádobu s křestní vodou, uzavřenou tepaným víkem. Nad ní na mohutné zeměkouli křti sv. Jan Křtitel v řece Jordán Ježíše Krista. Zlatými pruhy jsou znázorněny světadíly podle biblického textu "Jděte do celého světa a křtěte všechny národy..." Pod baldachýnem je Duch svatý, nad ním Bůh Otec. V bočních lodích byla při opravě kostela nalezena původní malba, kdežto hlavni loď má výzdobu z roku 1860. Interiér doplňují varhany vyrobené v Krnově, barokní lavice a cechovní postavníky u nich.

Boční oltáře jsou též dílem Schaubergrovým. Na levém oltáři, vejdeme-li do chrámu, nás zaujme obraz holešovského faráře blahoslaveného Jana Sarkandra od malíře G. Kautznera z r. 1860. Jan Sarkander skonal po mučení v Olomouci, kde je i pohřben. Za blahoslaveného byl prohlášen r. 1860 a od roku 1877 byla část jeho ostatků (dva obratle a úlomek loketní kosti) umístěna v prosklené skříňce na oltáři. U oltáře sv. Josefa je pozoruhodná jedna ze soch, které dal autor svou podobu a opatřil ji u nohou symboly sochařské práce - kladivem a dlátem.Nad oltářem, zasvěceném sv. Floriánu, patronu hasičů, je obraz požáru Holešova od Jana Křtitele Kislingra z r. 1817.

K epištolní straně presbytáře (polokruhový výklenek pro hlavní oltář) kostela je přistavěna Černá kaple, dokončená roku 1748, údajně jde o přestavbu starší svatyně. Černou se nazývá proto, že tato barva v kontrastech převládá při výzdobě, jež je kombinací imitovaného černého a šedého mramoru stěn, od nich se výrazně odráží bílý štuk soch a zlacené hlavice pilastrů (dekorativní pilíře s patkou a hlavicí zesilující zdivo) Klenba je pokryta šedočernou ornamentální a figurální malbou. Je to opravdu jedinečné umělecké dílo nevídané hodnoty, sloužící jako hrobka rodiny Rottalů a Vrbnů, kteří odpočívají ve dvou místnostech pod kaplí. Naposled zde byl pohřben poslední majitel panství Rudolf z Vrbna roku 1936. Jeho manželka, která zesnula v r. 1962, odpočívá na hřbitově. Kapli proslavila výzdoba sochaře Gottfrieda Fritsche (též Bohumír Fric, Fritz). 0 jeho životních osudech nemáme mnoho zpráv a některé se ještě různí, žil patrně 1706 - 1750, byl absolventem vídeňské Akademie výtvarných umění a žákem i spolupracovníkem slavného rakouského sochaře Jiřího Rafaela Donnera (1693 - 1741). K Fritschovým nejlepším pracím patří právě Černá kaple v Holešově. Kaple byla postavena za majitele panství Františka Antonína Rottala a jeho vzdělané a umění podporující první manželky Marie Cecilie z Trautmannsdorfu, jejichž sochy doplňují výzdobu kaple. Postavy obou v životní velikosti mají věrné rysy a návštěvníka upoutává i jemné provedení rokokového oblečení. Postoje postav a jejich gesta jsou poněkud strnulé. Pod sochami vidíme latinské nápisy. U hraběte Rottala čteme v překladu: Na věčnou památku nejsvětějšího utrpení Páně zbudoval hrobku zbožně v Pánu zesnulé nejjasnější rodiny Rottalů nejjasnější pán pan František Antonín jeho Milost hrabě Rottal plným titulem.

Tyto oltáře posvěcené křížem vybudoval, aby zde po smrti uložil své údy, za něž by zde byla každodenně Bohu přinášena nekrvavá oběť. Ty jim také vyprošuj věčné odpočinutí! Pod sochou hraběnky hlásá latinský nápis: Zastav se, poutnice, a pohleď pod tímto mramorem na nejvznešenější paní Marii Cecilii, hraběnku z Rottalů, rozenou hraběnku z Trautmannsdorfu, která ctnostmi a zásluhami plná žila 47 let a na Kateřinu odešla do nebeské říše. Vyprošuj její duši, ať odpočívá v pokoji! Černá kaple má dva oltáře umístěné proti sobě na východní a západní straně. Na východním - tzv. "Očistcovém" - jsou znázorněna očistcová muka. Za římskými sloupy s akantem a iónskými volutami stojí na jedné straně socha truchlící P. Marie a na druhé socha apoštola Jana, obě částečně rokokové. Očistcová muka jsou znázorněna narůžovělým štukem plamenů, nad nimi dva andělé drží olejový obraz Ukřižovaného v neobvykle upraveném pozlaceném rámu. Obraz je mistrovskou prací Tizianovy školy. Před lety jej někteří připisovali přímo italskému malíři vrcholné benátské renesance (vlastním jménem Tiziano Vecellio, 1477 - 1576), opírajíce se jako Ignác Chambrez a Pavel Kvasnička o dřívější záznamy, jiní zdůrazňovali, že hrabě Rottal, velký milovník umění, si tento vzácný Tizianův originál opatřil, protože jej mohl dobře zaplatit.

Oltář "Smrtelných úzkostí Krista Pána v zahradě Getsemanské na hoře Olivové
strana 1 | dále >

Poloha

přidat fotografie